P. Xaver Švanda zemřel 10. března 1999, takže se dožil obnovení kláštera. Na svého strýce rádi vzpomínají i synovci Jan Švarc z Českých Budějovic a Jan Švanda z Vrábče, oba ročník 1947.

„Strejčka, jak jsme mu říkali, jsem poznal, až když přišel v roce 1956 z internace," vzpomíná Jan Švarc.

„Do té doby jsem ho znal jen z vyprávění rodičů, že jsme měli doma strejdu faráře, který je internovaný. To víte, že jsme se moc nechlubili, že máme strejdu faráře, navíc náš táta byl v roce 1953 zavřený a máma zůstala sama doma se čtyřmi děti. Když pak Xaver přišel z internace, pomáhal mámě a žil s námi ve Vyšším Brodě na faře, kde jsme bydleli. Už jako malý kluk jsem ministroval, vzpomínám si, jak jsem se bál, když jsem chodil brzo ráno ještě za tmy zvonit. Strejček pak po propuštění z internace sloužit mši nemohl, ale místní farář Gottfried mu umožnil, že ji mohl v neosvíceném kostele sloužit tajně jen on sám. Věděla o tom jen naše rodina. Mámě tenkrát házeli klacky pod nohy, protože náš táta byl zavřený za to, že měl doma ilegální vysílačku. Mámu pak nikde nechtěli vzít do práce, ale pomohlo jí, že se zrovna budovalo Lipno. Ve Vyšším Brodě se stavěla vyrovnávací nádrž a máma mohla zaměstnancům vařit. Strejček Xaver tam také pracoval. Když se dělal tunel z Lipna do Vyššího Brodu, strejček jezdil s malou parní mašinkou a vozil materiál. Ráno vždy roztápěl mašinku, párkrát mě i svezl. Pak dělal dříví, byl jsem za ním v lese mezi Čertovou stěnou a Vyšším Brodem, kde prořezával ruční pilou," vzpomíná synovec Jan Švarc.


„Jednou za ním přišel farář Gottfried a oznámil mu, že mu soudruzi zase povolují kněžkou službu a že má jít do Malont. Tak mu máma sbalila tašky a doprovázel ho tam můj starší bratr Venca, kterému bylo asi 14 let. Přijeli z Vyššího Brodu do Kaplice, odtud je do Malont ještě 11 kilometrů. A Xaver tenkrát řekl: Venoušku, to už je kousek, to dojdeme. A šli pěšky s taškami až do Malont na faru. Byla tenkrát neudržovaná a neútulná stejně jako kostel. Jezdili jsme tam pak za ním na prázdniny," vzpomíná Jan Švarc.

„V létě jsme běhali po faře, kde byla obrovská půda s hudebními nástroji, a chodili s ním na procházky po kraji, které měl strejček rád. Byl to velký turista a nenechával nás doma sedět," směje se po letech.

Na vzácném snímku je P. Xaver Švanda v klášteře ve Vyšším Brodě se zdejší významnou relikvií – Závišovým křížem.

Druhý synovec Jan Švanda připomíná, že strýček sloužil mše i v okolí, lidé ho znali a měli rádi. „Měl na starost farnosti v Rychnově nad Malší a Dolním Dvořišti. Neměl ale dopravní prostředek, tak šel za mým tátou, který si koupil novou motorku, Jawu 175. Táta mu ji prodal. On na ní chudák i v zimě objížděl kostely. Z mrazu měl ruce celé červené. Pak si pořídil auto a rád svezl lidi, které potkal. Lidé na to vzpomínají, že se do auta někdy ani nemohli vejít," usmívá se Jan Švanda.

Jan Švanda znovu připomíná, že strýc nebyl v 50. letech zavřený ve vězení, jako jiní řeholníci, jen internovaný. „Strejček byl v Želivi i v Oseku, kde dělal na statku a jezdil s volem. Když se pak vrátil a nesměl sloužit jako kněz, musel sehnat práci. Využil toho, že se stavělo Lipno a že tam mohl bydlet u sestry. Její muž byl sedm let zavřený, tak on nahrazoval jejím čtyřem dětem tátu. Do Malont se dostal tak, že tam snad předtím nějaký farář umřel, a místní rumunští Slováci, kteří přišli osidlovat po válce pohraničí po Němcích, si vymínili, že k nim musí farář přijít, jinak že nebudou dělat v kravíně. Do té doby sloužil mše jen tajně, i u nás ve Vrábči, když do rodné vsi přijel a já pro něj půjčil klíč od kostela, kde jsem také ministroval."

P. Xavera Švandu pak přeložili do Lhenic. „Tam už to měl lepší, přece jen nebyl v pohraničí," pokračuje Jan Švanda. „Když se po roce 1989 režim otočil, ještě s druhým cisterciákem Ivo Kvapilem se oba do kláštera vrátili. „V obnově jim pomáhali spolubratři ze zahraničí, vezli jsme je například do kláštera Rein v Rakousku," říká Jan Švarc.

„Jednou jsem jeli na fotbal do Innsbrucku, kde strejček před válkou studoval teologii. Přihlásil se do kláštera jako bratr a poslali ho pak na studia do Innsbrucku. Představte si, že tenkrát tři nebo čtyři kluci se tam vypravili z Českých Budějovic pěšky. Když jsme tam jeli autem, představoval jsem si tu štreku, kterou tenkrát museli ujít," přidává Jan Švarc vzpomínku na strýčka Xavera Švandu, rodáka z Vrábče, který by 14. února oslavil sté narozeniny.

Na Otce Xavera, který se po nacistické i komunistické totalitě zasloužil o znovuobnovení kláštera, řeholníci nezapomínají. „Pán ho odvolal z tohoto světa 10. března 1999 a na jeho pohřbu bylo tolik lidí, kteří ho měli rádi, že se nevešli do klášterního kostela," zdůrazňují cisterciáci.
V neděli 15. února v 10 hodin za něj obětují v klášteře mši, na kterou zvou všechny, kterým svojí vírou a laskavostí pomohl kráčet životem.