Programový ředitel hnutí pak na stránkách tisku prohlašuje, že divočinu na Šumavě je potřeba rozšířit na 50 % rozlohy národního parku. A v den jmenování nové vlády hnutí předkládá vládě a parlamentu petici za „záchranu divoké Šumavy".

Výbušnou situaci na Šumavě? To si nikdo nevšiml, že na Šumavě je již dva roky klid? Že po nástupu ředitele Jana Stráského a jeho pokračovatele Jiřího Mánka se podařilo zastavit kůrovcovou kalamitu? Že po dlouhé době došlo k dohodě o řízení Národního parku mezi ministerstvem životního prostředí, šumavskými obcemi a oběma kraji? Že došlo i k dohodě nad novým zákonem o Šumavě, který ministerstvo za účasti odborníků, obcí a Jihočeského a Plzeňského kraje dva roky připravovalo? Zákon navrhuje 26 % prvních zón s tím, že 22 % je okamžitě "bezzásahových" a zároveň je možné ve výhledu 45ti let rozšířit první zóny až na 35 %. Bohužel, návrh zákona "spadl pod stůl" s koncem Poslanecké sněmovny. Hnutí DUHA se ke kompromisu nepřipojilo a nadále požaduje 50% divočiny. Například šumavské obce, které do jednání vstupovaly s návrhem 16% divočiny, kompromis nakonec přijaly. Každému, kdo zná situaci, musí být jasné, že prohlásit 50 % národního parku za „divočinu" rozpoutá okamžitě další kolo kůrovcové kalamity. A další kůrovcová kalamita by znamenala další masivní těžby v okolí prvních zón. Ostatně, všichni přeci vědí, že nejvíce dřeva se těžilo (a kradlo) za „zelených" ministrů a ředitelů.

Nový ministr Richard Brabec by měl před jakýmkoli krokem týkajícím se Šumavy zvážit skutečnost, že v regionu i v národním parku panuje klid a dohoda. A tak se zdá, že jediný, komu klid a dohoda na Šumavě vadí, je Hnutí Duha.

Tomáš Jirsa, senátor