Na snímku z dob před 1. světovou válkou z archivu Jana Schmidtamayera je zachycen domek plukovního obuvníka c. k. pěšího pluku č. 28 Antonína Kotka. Před krámkem stojí sám Antonín Kotek s manželkou, personálem a učedníkem. Tenkrát s tolika zaměstnanci už to byl obuvnický závod, jak je také na okraji snímku poznamenáno. 

V té době bylo ve městě (bez Čtyř Dvorů, Rožnova, Mladého atd.) celkem 209 obuvníků. V roce 1923 bylo přihlášeno 183 obuvníků a potom začal počet obuvníků rychle klesat. Ve městě přímo na náměstí č. 32 se totiž objevil toho roku 1923 „Baťa“ s reklamou „Obuv Baťa jest levná, trvanlivá, elegantní, výhradní prodej u firmy B. Smetana.“ Za deset let do roku 1933 poklesl počet obuvníků na 88.

Baťů se později osamostatnili a přes několik lokalit ve městě včetně bývalé Pozemkové banky (U Smetanů) si postavili vlastní dům v ulici Karla IV. Soukromý obuvník Antonín Kotek nápor firmy Baťa ustál a ještě v roce 1937 provozoval živnost jako plukovní obuvník v Sokolské ulici (dnes Žižkova). Jen se musel několikrát stěhovat, poněvadž domek s jeho závodem koupili Peřinů, po nich Procházků a nakonec v roce 1928 byl domek s vedlejším dvorem zbořen. Roku 1929 byl v těch místech postaven vysoký obytný moderní dům s výtahem, který navazoval na starší Schwarzenbergský palác.

V novém domě asi v místech dílny obuvníka Kotka byla zařízena lékárna U černého koníčka. Roku 1939 se tato lékárna přestěhovala na Lannovku, kde byl dům s lékárnou při náletu v roce 1945 zasažen a i přes hasící pomoc občanů vyhořel. Termín „U černého koníčka“ pro lékárnu byl použit podle restaurace téhož názvu, která je od roku 1914 na Žižkově třídě. Předtím však měla vchod v Klaudiově ulici (později Jeronýmova) a do Žižkovy měla zahradu.

Otevření nové restaurace bylo oznámeno v roce 1914: „Dovoluji si tímto P. T. obecenstvu oznámiti, že dnem 7. února 1914 otevřena bude se vším komfortem a pohodlím zařízená knížecí Schwarzenbergská restaurace U černého koníčka v Českých Budějovicích, Schmerlingova třída 28. Každou středu vepřové hody. Čepuje se výhradně třeboňské pivo. František Bednář, restauratér.“

Na dobovém snímku obuvnictví Antonína Kotka je vidět vedle část ozdobné brány, na které se ještě před 1. světovou válkou objevila tabule s firmou Vojtěch Procházka a místo obuvnictví velký nápis VODOVODY A PUMPY. Procházků U černého koníčka mají historii sahající do poloviny 18. století. V roce 1877 zemřel kamnář František Procházka. Vdova Anna Procházková uvedla toho roku, že po smrti manžela dál povede obchod kamnářský, zejména výrobky kamen a ploten. V další generaci Vojtěch Procházka změnil předmět činnosti firmy na vodovody, čerpadla, plynovody, ohřívače vody pro obce, vily a hospodářské usedlosti. Až do roku 1929, kdy se dvůr a sousední domky zbořily.

Firma Procházka –vodovody se přestěhovala na Lannovku blíže k nádraží, kde byl dům bombardován v roce 1945, ale byl zase dostavěn. V části areálu na dobovém snímku býval také před obuvníkem Kotkem obchodník dobytkem, řezník a uzenář Václav Peřina. Upozorňoval na levné sádlo a vepřové maso. Roku 1912 však Vojtěch Procházka inzeroval, že řeznicko – uzenářský obchod pronajme. Není to přesně zjištěno, ale v tom čase se tam asi zařídil plukovní obuvník Antonín Kotek. Vedle vlevo měly hokynářství Anna Holá a Marie Puffrová.

JAN SCHINKO