Bude druhá adventní neděle. Jaký je její význam?

V liturgickém kalendáři se této neděli žádný mimořádný význam nepřikládá. Je prostě druhou nedělí v adventu, otvírá se jí druhý adventní týden. Na věnci, který je většinou v kostele na viditelném místě u oltáře, se rozsvítí druhá svíce a čte se evangelium 
o Janu Křtiteli přicházejícím z pouště, vyzývajícím k obrácení, změně smýšlení.

Ani v lidové tradici  nemá druhá adventní neděle zvláštní význam. Za pozornost však stojí zvyky, které se váží ke  svátkům připadajícím na první polovinu prosince – jsou to svátky sv. Barbory, Mikuláše a Lucie.

Mikuláše rozdávajícího dětem dárky a rozkvetlé „barborky" známe všichni. Byly v historii ještě nějaké další zvyky?
Ano, průvody Mikulášů, čertů a andělů se dochovaly do současnosti. Málokdo dnes ale ví, že takovýchto procesí maskovaných tajemných bytostí chodívalo v adventu více. Mikuláše někde doprovázely 
i masopustní maškary jako laufr, husar, šašek nebo smrt. Kromě barborek a lucek chodili místy také ambrožové, matičky, ometačky a například v jižních Čechách perchta – figura s nestvůrným zevnějškem a ještě horší výbavou a pověstí. U pasu nosila řeznický nůž a v ruce putýnku, aby zlobivým dětem rozpárala břicho a vycpala ho koudelí.

To je přímo hororová postava. Proč chodily průvody masek zrovna v adventním období, které je spíše časem rozjímání?
Musíme si uvědomit, že lidové zvyky spojené s adventem nevyrůstají z křesťanského základu, ale ze zcela odlišných kořenů. Až druhotně se napojily na svátky světců. Svátky svaté Barbory, Mikuláše a Lucie připadaly do těsné blízkosti zimního slunovratu. Jejich obsah odpovídal přelomu starého a nového roku. Jednalo se o mimořádné období nejkratších dní a nejdelších nocí opředených četnými magickými představami. Zavedením takzvaného gregorián᠆ského kalendáře v 16. století došlo k jejich posunu o deset dní před slunovrat, tím se tato logika poněkud narušuje. Ale ne příliš, celé období adventu je vnímáno jako zlomové období. V Německu se setkáme 
s označením Rauchnächte – drsné noci pro celé období od svátku sv. Ondřeje (30. listopadu) do Tří králů (6. ledna).
Co se týká maskovaných postav, jedná se často o tajemné, mlčenlivé  bytosti, oblečené do bílé barvy. Bílá je symbolem čistoty, ale také smrti. Například lucky chodily v jižních Čechách jako postavy oděné v bílém rouchu s dlouhými zobáky jako tajemní bílí ptáci. Do domu vcházely tiše, v ruce peruť z husího křídla. 
A s ní vymetaly z domu smetí jako symbol špinavého, opotřebovaného, náležejícího ke starému roku.  Lucie má svátek 13. prosince, přičteme-li oněch deset dní, o něž se posunul kalendář po gregoriánské reformě, dostáváme se k datu velmi blízkému zimnímu slunovratu. Proto se říkalo: „Lucie noci upije". A dnes kvůli posunům v kalendáři musíme dodávat: „ale dne nepřidá". Jméno Lucie znamená plná světla. Velmi oblíbená je ve Švédsku, kde je její svátek jedním z nejdůležitějších národních svátků.

Svatá Lucie uzavírá trojici významných adventních svátků. Ale nemluvili jsme ještě o svaté Barboře a svatém Mikuláši.
Svátek svaté Barbory máme dnes spojený s třešňovou větvičkou, kterou si rádi přinášíme domů a která se, pokud rozkvete, stává ozdobou štědrovečerního stolu. Dříve znamenala rozkvetlá větvička předzvěst svatby, byla součástí magických praktik napomáhajících nahlédnout do budoucnosti. 
K tomuto dni patří také průvody barborek. Byly jsou opět bíle oděné, vlasy měly vyčesané přes obličej. Vystupovaly podobně tajemně jako lucky, ale dětem často přinášely dárky podobně jako Mikuláš.

Jak vlastně vznikly mikulášské obchůzky?
Mikulášská nadílka je mladšího data, svatomikulášský kult se spojil tradicí obchůzek bájných bytostí rozdávajících dárky v době adventu a Vánoc v řadě evropských zemí.  Mikuláš představuje christianizovanou verzi těchto postav. Je oblečen poměrně realisticky, jako biskup, chová se vážně, vystupuje téměř jako zpovědník a soudce, ale také jako dobrotivý dárce. Mikulášské průvody však mívaly i veselý, ba rozpustilý masopustní charakter, v procesí chodila celá řada čertů, andělů, dokonce i Mikulášů mohlo být více. A byl to především Mikuláš, kdo rozdával dětem dárky. Vánoční nadílka od Ježíška je až pozdějšího data, vzniká v německy mluvících zemích se silnou reformační tradicí částečně jako snaha o potlačení kultu svatého Mikuláše.