Láska s Jakubem se zadrhla v Písku a Putimi

Původem jihočeský režisér Václav Matějka si rodný kraj vybral pro natočení svého námětu s názvem Má láska s Jakubem. Městečkem, kam nastoupí kvůli svému snoubenci na první štaci mladá učitelka, jsou střídavě Písek a Putim. Zatímco Písek plní roli 
v „kantorské" a milostné linii příběhu, v Putimi se odehrává jihočeská masopustní koleda s krásnými kostýmy. Ostatně původní název filmu byl Masopust.

Režisér Matějka v jednom rozhovoru vysvětloval, že 
v tomto filmu měla důležitou roli hudba. „Zajímavé bylo použití masopustních melodií 
a zvyků spojených s hlavní myšlenkou filmu. Masopust, doba očištění před příchodem jara, se stala mravní normou, která byla propojená s bojem mladé učitelky, která chtěla spravedlnost pro žáka," uvedl tvůrce. Hlavní roli skvěle zvládla Zlata Adamovská – za herecký výkon získala ocenění na MFF v Dillí.

Noční šarvátka

Natáčení píseckých exteriérů si pamatuje dnes pětašedesátiletý Václav Michl, který tehdy pracoval u Veřejné bezpečnosti. Ta při filmování spolupracovala se štábem 
a jednou v noci musela rozhánět náhodnou šarvátku. Natáčela se zimní scéna v Palackého sadech nedaleko restaurace U Reinerů. Ředitel továrny (J. Vinklář) a mladá učitelka (Z. Adamovská) jsou na plese a pak se jdou projít do parku.

„Napadlo asi dvacet centimetrů sněhu. Filmaři požádali lidi v okolních domech, aby rozsvítili v oknech, aby to bylo živější," popsal Václav Michl.

Mimo kameru se herec Vinklář dostal do konfliktu s místním obyvatelem. Jak vše vzniklo? Zvukař si odložil magnetofon na stoličku, do níž noční chodec úmyslně kopl. Herec pobudu okřikl a šarvátka byla na světě. „Museli jsme zasahovat a odtrhnout je od sebe," usmívá se po 34 letech Václav Michl.

Písek do filmu dále propůjčil Kamenný most, Alšovo náměstí, vchod do hotelu Otava a další části. Putimské natáčení masopustu, který film rytmizuje, dodává mu nadčasovou atmosféru, provázel tehdy nejen sníh, ale taky pořádný mráz. Místní lidé vzpomínají, že bylo více než minus 15 stupňů Celsia. Prý dokonce zamrzala i kamera. O pauzách se štáb a herci zahřívali v kulturním domě, kde se ve velkém hrnci vařil čaj a grog.

Snímek občas reprízují televizní stanice. Obyvatelé Putimi v ději poznávají chalupu u Sobolíků, u Adámků, bývalý národní výbor nebo železný most. Ten se objevuje v úvodu a na konci filmu.

Práci filmařů v Putimi si vybavuje sedmašedesátiletý Bohumír Král. „Hospodu, kde natáčeli, si udělili ze statku, který si upravili po svém.
Ve skutečné hospodě jsme seděli my a chodili jsme se ven dívat. Pamatuji se, že byla spousta sněhu a hodně mrzlo. Jeden kamarád nám vyprávěl, že hlídal flašku rumu a loknout si z ní směl jen režisér, aby se prý nikdo ze štábu neopil," vypráví Bohumír Král.

Ve filmu se objevuje kousek jeho chalupy. Štáb měl zájem točit také u něho na dvoře, ale Bohumír Král se kvůli nafoukanému sněhu a mrazu bál otevřít vrata, aby si je nepoškodil.