Jak se díváte z pohledu své profese na současné dění kolem migrační vlny? Děláme dost a připravujeme se na to, že se u nás zvýší počet cizinců, navyšujeme už množství formulářů?

Není to otázkou formulářů, ale toho, jak je státní aparát nastaven. Myslím si, že v rámci možností děláme, co dělat lze. My nejsme pro migranty vstupní branou do Evropy a dokonce nejsme ani cílovou zemí, takže většina lidí u nás skutečně nechce zůstat. Zdejší prostředí je pro ně úplně cizí a je tady navíc obrovská jazyková bariéra.

I když část cizinců má ze své země znalosti francouzštiny nebo angličtiny, tak ji tady u nás v běžném životě příliš neužijí. Pokud tedy někdo nezná žádný jiný jazyk a má zvažovat, jestli se má učit česky nebo jiný jazyk, zvolí pochopitelně angličtinu nebo němčinu, nehledě na to, že zvláště pro příslušníky středovýchodních komunit je čeština velmi obtížná.

Je potřeba si uvědomit, že část z migrantů má již v některé z evropských zemí rodinné či osobní vazby, a proto je jejich zájem směřovat do jiné země než k nám.

Vy osobně se nebojíte, že vlna migrantů se přivalí i k nám, jak nás straší politici v médiích?

Bylo pouze otázkou času, kdy přijde. Chápu, že lidé mají vždycky strach z toho, co je cizí nebo co neznají. Mám ale pocit, že jde o zástupný problém. Samozřejmě si uvědomuji, že migrační vlna je vážná věc a bude mít na Evropu dopad, ale myslím si, že je hrozně nešťastné, jak je téma prezentované v médiích a jak se věc politizuje.

Dřív, když šel člověk do hospody, tak se tam lidé bavili o politice. Dneska se baví o migrantech a většinou to skončí tak, že se společnost rozhádá. Někdo je ze své povahy humanista, takže bere, že Evropa je dost bohatá a měla by jim pomoci. Jiný zase razí názor, že zdejší poměry nejsou zase takové, abychom měli na rozdávání. Pohledy na tuhle otázku jsou opravdu velice individuální a špatně se zevšeobecňují.

Co říkáte na obavy, že nám migranti seberou práci?

Uprchlické téma hýbe současnou společností, ale pohled na něj není černobílý. Myslím si, že Německo potřebuje pracovní sílu, ostatně Česká republika také. Migrace pracovní síly je běžná a všichni ji známe, například čeští lékaři i zdravotnický personál chodí za prací do zahraničí a naopak zde v jižních Čechách máme již poměrně početně zastoupený zdravotnický personál i lékaře z třetích zemí.

Zaměstnavatelé hovoří o tom, kolik tisíc pracovních míst by obsadili, protože o ně není ze strany Čechů zájem, takže obava, že by migranti ubírali lidem práci, je, myslím si, lichá.

Všichni víme, že ve společnosti je skupina osob, která žije na dávkách, nedělá si z toho problém a nemá zájem o zaměstnání.

Co říkáte na strašení islámem?

Myslím, že zde opět sehrává svoji roli velká neznalost. Islám, respektive komunity vyznávající islám, mohou představovat problém, ale ne takový, jakým způsobem je prezentovaný. Nedá se srovnávat muslim z jedné země s muslimem ze země druhé.

Je absurdita, když se řekne, že sem vezmeme jen syrské křesťany. Přemýšlel někdo nad tím, jakým stylem žije syrský křesťan? Není příliš velký rozdíl mezi jeho životním stylem a stylem muslima. To je jen naše zafixovaná představa, kterou známe z oblasti střední Evropy, na rozdíl od reálného života na Blízkém východě.

Komunity lidí vyznávající islám u nás nejsou a to je možná důvod problému s jejich přijetím.

Ano, v České republice není a ani v minulosti nebyla početná muslimská komunita. Když vezmeme cizince ze třetích zemí, tak nejvíc je u nás Ukrajinců, pak Vietnamců a Rusů. Samozřejmě, že bychom spíše uvítali, pokud by k nám přišli migranti z Ukrajiny, protože jsou nám bezesporu kulturně bližší a jejich integrace by byla snazší. Ale věřím tomu, že kdyby se mělo jednat o větší počet a nehrozil nám příliv migrantů z jiných oblastí, tak by se určitě objevily ze strany veřejnosti negativní reakce.

Situace a společnost v těchto zemích je někde jinde, než na co jsme v Evropě zvyklí, což vidíte i na odlišnosti způsobu uvažování a měřítku hodnot, a to nemyslím ve zlém. Míra korupce v těchto zemích je poměrně vysoká, a tak je řada věcí pro naše klienty nepochopitelná.

Můžete být konkrétní?

Ačkoliv klientovi řekneme, že nepotřebuje zprostředkovatele, a proč si ho bere, když mluví tak krásně česky, on tomu nevěří a má pocit, že sám nezmůže proti úřadu nic. Uvažuje tak, že když si na svou žádost někoho najme a zaplatí mu za to, tak mu bude vyhověno. Nevěří tomu, že lze věc získat bez úplaty, protože z domova je zvyklý, že za všechno musí platit.

Tato odlišnost by se jistě projevila ve větším měřítku, pokud by zde nárazově vznikla velká komunita. I nyní jsou problémy, které právě z těchto odlišností vznikají a v kombinaci s neznalostí právního prostředí byť na minimální úrovni, v pracovněprávní oblasti vedou k nevědomému i vědomému porušování zákonů.

Váš odbor několik let spolupracuje s Diecézní charitou České Budějovice, jejíž sociální pracovnice poskytují cizincům asistenční služby. Oč se jedná?

Pracoviště odboru azylové a migrační politiky v Českých Budějovicích je vybaveno touto službou, která je pro cizince velmi nadstandardní. Diecézní charita poskytuje asistenční služby pro cizince, občany třetích států, tedy státních příslušníků zemí mimo Evropskou unii, kdy jim pomáhá při řešení jejich problémů. Např. při běžném podání žádostí o provedení různých změn, žádostí o vydání pobytových oprávnění a při vyplňování formulářů. Řada věcí je komplikovaná i pro rodilého českého mluvčího, natož pro cizince, pokud se musí probrat zákony a řádně doplnit věci tak, jak je potřeba.

Považuji za velkou výhodu, že v současné době má zde charita k dispozici rodilou mluvčí, paní Taťjanu Šerákovou, která je schopná klientům z ruskojazyčného prostředí všechno vysvětlit v jejich rodném jazyce. Naše klientela se pohybuje od vysokoškolských profesorů až po manuálně pracující. Zejména skupina klientů, která má nižší vzdělání, nebo lidé bez vzdělání, kteří mají někdy i problémy s gramotností v rodném jazyce, tyto služby potřebují nejvíce. Je pro ně proto velkou bariérou jakýkoli i běžný banální úkon na úřadě, jako např. vyzvednutí pořadového čísla z číselné řady zdejšího vyvolávacího systému. Asistence pracovnic charity trvá tedy v podstatě už od vstupu klienta do budovy až po jeho odchod.