V úterý uplynulo třicet od okamžiku, který nadobro změnil náhled na bezpečnost jaderné energie.

Nutno podotknout, že oficiální zprávy o Černobylu se lidí v Čechách dozvěděli s několikadenním zpožděním a informace o potenciální hrozně z radioaktivního mraku tehdejší komunistická vláda tajila.

Například třeboňská mykoložka Libuše Kotilová si úplně přesně vzpomíná, že byl krásný den. „Tehdy byly obě děti ještě malé. Stavěli jsme domek a já si s nimi hrála na hromadě písku. Někdo mi to přišel říct, tak jsem rychle vzala děti domu a pustila jsem si televizi. A opravdu jsme dostala strach, co bude dál," uvedla.

Ten rok na podzim pak hojně rostly houby a v souvislosti s jaderným spadem se hodně mluvilo to tom, že jsou zamořené.

„Vím, že se dělaly výzkumy, kolik radioaktivních látek je v houbách obsažené. Je pravdou, že houby mají jednoduchá pletiva a snadno přijímají těžké kovy. Ale to by člověk musel za sezonu zkonzumovat 160 kilogramů hub, aby ho to víc ozářilo. A to nikdo nesní. Určitě zvýšená radiace byla, ale pro běžné konzumenty to nebylo život ohrožující," doplnila Libuše Kotilová s tím, že vědci tyto výsledky nesměli moc zveřejňovat.

Eva Juřičková z Jindřichova Hradce také vzpomíná na nádherný den. „Několik dní foukal stále východní vítr. Já byla po operaci s ročním miminem. Celé dny jsme byli s kočárem venku a dítěti pak naskákaly na obličeji puchýřky. Doktorka mi řekla, že je to alergie na slunce. O Černobylu jsme nic nevěděli, informace o té tragédii se ke mně dostala až za týden. Dítě už nikdy nemělo žádnou alergii na slunce. Určitě to byl následek radioaktivního spadu, protože ten mrak přešel přes naše území několikrát. Ještě dnes mám vztek, že jsme informace nedostali včas a nemohli tak ochránit alespoň ty nejmenší. Dodnes nikdo neví, jaké následky to na nás zanechalo," zmínila Eva Juřičková..

Libuše Holzapfelová z Třeboně na dotaz Deníku událost komentovala slovy: „Byli jsme na zahrádce, vše kvetlo, vonělo, když nám sousedka sdělila co se stalo. Hrůza!"

Eliška Novotná ze Zahrádek, když se dozvěděla o havárii v Černobylu, tak odhlásila koupi mléka. „To bylo u nás v obchodě v Zahrádkách jen na objednávku a lidé se podivovali, proč to dělám," naznačila.

Na osudný den před třemi dekádami let vzpomíná také učitel jindřichohradeckého gymnázia Jaroslav Cempírek. „Vybavuji si to docela přesně, protože jsme zrovna byli se studenty na atletických závodech v Českých Velenicích. Strašně pršelo a později se mluvilo o tom, že to byl radioaktivní déšť, následek černobylské havárie. Naše družstvo tak dostalo plný zásah," vypráví tělocvikář a dodává, že informace se k lidem dostávaly jen velmi pomalu.

„V Rakousku měnili i písek v pískovištích a u nás se nedělo nic. Nikdo dokonce ani lidi nevaroval, že by neměli jíst houby. Vše jsme se dozvídali až se značným odstupem, kdy už ale bylo pozdě," podotkl Jaroslav Cempírek.