Markéta Hrubešová běhala při natáčení nahá po pivovaru

Nepůvabný snímek v půvabné Třeboni. Tak by se stručně dal popsat vznik lidové filmové taškařice Divoké pivo. Krásy lázeňského města jsou možná tím nejlepším, co je ve filmu vidět: uličky historického jádra, brány, pivovar Regent, divadlo, radnice, krámky a podloubí, náměstí, sál Besedy. Komedie tu byla natočena v roce 1993, ale mezi diváky se po ekonomických potížích dostala až v červenci za dva roky.

Na natáčení si pamatují především zaměstnanci třeboňského pivovaru, který snímek i sponzoroval. Josef Pouzar tehdy vykonával funkci podsládka, tedy zástupce vedoucího výroby. Jako jeden z mála „musel" se štábem trávit poměrně dost svého času.

„Filmování se konalo většinou v nočních hodinách, aby nenarušovalo výrobu 
a chod našeho podniku. Bylo náročné zvládnout v provozu takové množství filmařů, herců, techniky a všech dalších lidí, kteří se kolem pohybovali," vzpomíná Josef Pouzar, dnes provozovatel jedné z třeboňských restaurací.

Podle něhož byli tehdy filmaři veselí hoši a navíc kolem nich teklo třeboňské pivo proudem. „I toto se muselo neustále hlídat. Udržet v tom chaosu čistotu na všech výrobních střediscích, zajistit dodržování hygieny, to nebylo jednoduché," vzpomíná bývalý podsládek.

Někteří herci přijížděli jen na „svoje" záběry a odjížděli hned do Prahy. „Zůstávali tatady hlavně pánové Poloczek, Vladyka, Augusta nebo ´strýček´  Jedlička. Byl jsem překvapen, jaký byl mezi nimi vztah. Například pana Poloczka oslovovali výlučně Mistře!" podivuje se Josef Pouzar.

Ale jinak byli herci normální a jeho i ostatní zaměstnance pivovaru brali jako sobě rovné. „Asi i proto, že jsme jim čepovali pivo, které jim moc chutnalo," směje se. Příjemné chování herců potvrdil i tehdejší sládek Ivan Dufek. „Chovali se k nám opravdu velice hezky," řekl Dufek, který je v penzi, ale vaří pivo ve střední škole ve Veselí nad Lužnicí.

Největší šprýmař byl podle pivovarníků Antonín Jedlička, který uměl ocenit kvalitu piva a měl neustále v záloze nějaké vtípky. „Třeba čouhající hřebík z prstu a krev na podlaze. Samozřejmě to byl podfuk," směje se Pouzar.

Samostatnou kapitolou byl známý pražský „mafián" Jonák, který ve filmu hrál vlastně sám sebe. „Neustále při sobě měl svou milenku Jahůdku. Byl ověšený zlatem a jezdil ve svém vlastním velkém mercedesu.Všichni k němu 
v té době vzhlíželi s úžasem, protože to byl jeden z prvních českých mafiánů," míní pamětník.

Sládkovi i podsládkovi shodně utkvělo v paměti natáčení scény s Markétou Hrubešovou v ležáckém sklepě, kde jsou maximálně dva stupně Celsia. „Ona musela po studené kamenné dlažbě běhat nahá. Záběr se několikrát opakoval. Asi proto, že se kameramanovi líbila a chtěl si ji zkrátka vychutnat. V té době byla mladá a velice hezká," vypráví podsládek, který filmaře jako jediný při nočním natáčení doprovázel.

Pamatuje se také na to, že režisér Muchna si dokonce objednal pivo z jejich pivovaru do své restaurace ve středních Čechách. „Během natáčení mě několikrát navštívil na chatě. Vyslechl jsem spoustu historek z filmařského prostředí. Pro pivovar Třeboň to byla velice dobrá reklama i přesto, že nakonec film provázely finanční problémy. Dostal pak cenu Plyšový lev za nejhorší film roku 
i přesto, že měl velice dobré herecké obsazení," uzavřel své vyprávění Josef Pouzar.

Herecké obsazení bylo skvostné: mj. legendární komik a kabaretní zpěvák Jára Kohout nebo Antonín Jedlička, který krátce po natáčení zemřel. Roli starce na trhu hrál Jiří Sovák. Třeboňský publicista Richard Lhotský 
s touto filmovou legendou pořídil rozhovor. „Na pana Sováka jsme s kamarádem čekali, až se dotočí noční scéna zezadu pivovaru  u Zlaté stoky," vzpomíná Richard Lhotský.

Filmaři se dostali s kamerou i do kanceláře tehdejší starostky Třeboně Libuše Kotilové. „Pamatuji si, že filmaři toho od nás na městě moc nechtěli. Využili i moji kancelář, ale byla jsem pryč, podrobnosti si nevybavuji," řekla Libuše Kotilová.

Jandák: Byl to jeden z prvních pokusů o soukromý film

Bývalý herec a dnes politik Vítězslav Jandák si 
v Divokém pivu zahrál starostu Šmatlána. Snímek má zafixován jako jeden z prvních pokusů o soukromý film v době změn v kinematografickém průmyslu po roce 1989. „Film vsadil na tehdy aktuální téma: Jak se rodil divoký český kapitalismus. Vím, že produkce do filmu vložila velké peníze, hodně se zadlužila, ale výsledek nebyl úplně povedený. Obrovský divácký úspěch, který se očekával, nepřišel. Nebylo to moc velké umění. A vůbec si třeba nepamatuji, zda jsem viděl honorář a v jaké byl výši," vypráví Vítězslav Jandák.

Velké pozitivum ale spatřuje v tom, že film byl zasazen do krásného jihočeského města, do nejstaršího pivovaru 
v České republice. „My herci jsme do natáčení šli s nadšením. Soukromá produkce, to bylo něco nového, jiného," míní Jandák, který má k Třeboňsku silný vztah.
Od dětství až do dospělosti tam jezdil skoro jako domů ke svým příbuzným. „Před dvanácti lety jsem si nedaleko Chlumu u Třeboně postavil srub a mám tam dokonce trvalé bydliště," řekl naturalizovaný Jihočech.

Film Divoké pivo má pro něho i zdravotně osudový význam. „Zjistil jsem, že mám alergii na pivní kvasnice. Když jsem se výborného třeboňského piva napil, otekl jsem. To byl pro mě šok. Od té doby vypiji tak jedno pivo na Vánoce a jedno na Velikonoce," řekl herec a politik.

Ve filmu má lechtivé záběry s krásnou Markétou Hrubešovou, ale stejně jako jiní herci ubezpečuje, že natáčení erotických scén je na této práci to nejtěžší a vlastně velmi nudné. „Už na to nevzpomínám, jsem stařičký muž," směje se tomu Vítězslav Jandák.

Roli jednoho z policistů Emánka dostal Jiří Lábus. Ten má film spojen s nepříjemnou vzpomínkou. „Že mi to tenkrát nezaplatili. Ten film byl divný. Třeboň za to ale nemůže, ta je krásná. Znám tamní divadlo, v němž jsem mnohokrát hrál. Rád do města jezdím jako host na festival Anifilm. Na Třeboňsku má bratrova rodina chalupu," vyznal se Jiří Lábus.