„Začalo to před dvanácti roky, když mi známá darovala panenku po své zemřelé matce," vypráví Lehnerová v OÖN. „Dlouho seděla na klavíru, ale pak jsem se začala zajímat, co znamenají čísla vzadu na její hlavě, opatřila jsem si literaturu a zjistila, že jde o kód s daty výrobce." Šestinásobná matka tomu propadla a dnes loutkámvěnuje osmnáct hodin denně – opravuje je, omývá mýdlovou vodou, natáčí jim účesy a žehlí šatičky, píše linecký list. Všechny udržuje v původní podobě. Nejvíc času jí prý ale zabere hledání a nákupy nových na bleších trzích a aukcích.
„Ceny jsou různé, sběratelé platí od stovky do půl milionu eur za špičkovou figurku. Velmi ceněné jsou dnes panenky, které se usmívají, a také ty se zavřenými ústy se vyrábějí jen málokdy," říká Lehnerová. „Pro mne je každá osobností, ale také poznávací cestou světem módy a vybavení domácností v minulosti."
Její muzeum navštíví na 3500 lidí ročně. Je otevřeno denně od 10 do 18 hodin, v pondělí a v pátek má zavřeno. Vstupné je osm eur, děti čtyři. (puppenhausmuseum.at)
Elektrokol přibývá
Každé desáté loni pořízené kolo v Rakousku – kolem 45 000 bicyklů - mělo elektrický pohon. Podle Dopravního klubu jich dnes v zemi jezdí více než 100 000, píší OÖN. Během pěti let se jejich odbyt zpětinásobil. Branže tvrdí, že jsou velmi vhodná i pro jízdy na delší vzdálenosti, na deset, patnáct kilometrů, a že jejich majitelé jimi nahradili zhruba 35 procent svých dřívějších cest auty. Podle intenzity využívání umožní jedno nabití dojezd 40 až 50 kilometrů.
Podle holandské studie najezdí lidé s e-koly asi o 75 procent víc kilometrů než cyklisté s obyčejnými koly, tvrdí Dopravní klub. Ve skupině nad 65 let je to dokonce dvojnásobek. V Nizozemsku je e-kol už milion, v Německu 1,3 milionu, ve Švýcarsku kolem 200 000.
