Dnes čtyřiaosmdesátiletý František Suchan z Haškovcovy Lhoty u Bechyně má svou jedinou scénu ve filmu detailně v paměti. Deníku popsal, jak se k ní dostal.

„Měli jsme na měšťance právě počty, když do třídy přišel nějaký chlapík od filmu. Pamatuji si, že měl s sebou fotoaparát značky Lajka, což byla tehdy velká vzácnost," vypráví František Suchan. Učitel pak zavelel, aby se všichni kluci postavili. Člen štábu chodil mezi lavicemi a vybral si šest školáků.

close František Suchan (na snímku prostřed) si spolu s kamarádem Sirovátkou jdou ve filmu vypůjčit loďku. Za chvíli jim převozník sebere čepice. zoom_in „Všichni jsme šli s ním dolů k řece Lužnici pod most, kde měl na plovárně převozník Ryba postavenou  svou chaloupku. Muž od filmu se nás zeptal, zda umíme křičet. Jeden po druhém jsme zakřičeli a on nakonec ukázal na mě a mého spolužáka Sirovátku," uvedl pamětník František Suchan.

Scéna, kterou posléze natočil, byla jednoduchá i složitá. Dva kluci přijdou 
k převozníkovi a chtějí si půjčit pramici. Zeptají se ho, zda musí platit předem. Vlasta Burian alias František Ryba odvětí, že nemusí, že je zná, ale jako zástavu jim vezme čepice, aby se s loďkou vrátili.

„S Vlastou Burianem mluvím já a myslím si, že ten hlas je můj, že mě nepředabovali. Když nastupujeme do loďky, jdu do ní jako první, kamarád si sedá k veslům," vzpomíná František Suchan, který dostal za natáčení 50 protektorátních korun. Dal je doma rodičům a něco se za ně koupilo.

close Pamětník z Haškovcovy Lhoty dnes. zoom_in „Film mám doma natočený. Občas si ho pouštím, ale dlouho jsem ho už neviděl. Někdy tu scénu ukazuji návštěvám nebo příbuzným. Kdo může říct, že hrál s Vlastou Burianem?" směje se František Suchan.

Pro něho je film vzpomínkou na dětství. Při filmování mu bylo dvanáct let. Dojmy mu kalí jen fakt, že byla válka a poměry v obci Haškovcově Lhotě nebyly ideální. Lidé tam tehdy udali místního mlynáře gestapu.

Předchozí článek o natáčení filmu Ryba na suchu: Vlasta Burian se opíjel po hostincích v Bechyni