V rozhovoru pro Deník se rozpovídal o svých pocitech a přiznal i určitou míru smíření se situací, která se vleče více než 20 let. Stále ale neví, jaká mu náleží konkrétní náhrada. O finančním vyrovnání a jeho výši totiž neobdržel žádné informace. Přitom mu pozemky a objekty u D3 už 1,5 roku nepatří kvůli vyvlastnění ze strany státu. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) chce v příštím roce v lokalitě dostavět chybějících 400 metrů dálnice a už začalo hledat zhotovitele.

Jak se aktuálně vaše záležitost vyvíjí? Už nějakou dobu trvá vyvlastňovací proces, do kdy máte provozovnu vyklidit?

Nějaký asi rok a půl už mi to tu nepatří. Patří to Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Do dnešního dne jsem za to nedostal zaplaceno, protože krajský úřad nevydal konečné rozhodnutí o náhradě. Takže ani nevím, kolik bych měl dostat. Současně mě ŘSD vyzvalo, abych se do 60 dnů vystěhoval, ta lhůta mi končí v neděli 7. ledna.

Takže se lhůta brzy naplní… Máte nějakou představu, co se bude dít dál?

To vůbec nevím, nemám se totiž kam stěhovat. I kdybych sebevíc chtěl, jakože už toho mám plné zuby. Klidně bych i šel, když už jsem se vyrovnal s tím, že mi to stát odebral, aniž bych něco udělal. Ale nemám kam a ani nemám peníze na pořízení jiné nemovitosti.

Jaké z toho máte osobně pocity?

Nevím, připadá mi, že někomu jde o nějakou likvidaci mé osoby, protože oni mi odebrali firmu, jedinou moji obživu. Dosud tu podnikám a živí to mě i celou mou rodinu. Navíc mi za to nezaplatili, takže já si ani nemůžu pořídit jinou provozovnu. Nemám tolik peněz, abych si mohl někde postavit nebo koupit jiný objekt.

Máte s veškerým vybavením a materiálem případně kam jít? Jak si myslíte, že to bude pokračovat?

Skutečně nemám kam jít. Takže je pravděpodobné, že po 7. lednu mě vystěhují na ulici. Vůbec netuším, co bude. To je otázka na ŘSD nebo krajský úřad, co bude dál a jestli mě budou vyklízet silově. Proč rok a půl poté, co mi odebrali majetková práva k mé nemovitosti, nevydali rozhodnutí o konečné náhradě, aby mi to na základě toho mohlo ŘSD zaplatit?

Co všechno tady máte?

To je spousta věcí, pojďte se podívat, ať to vidíte. Tohle všechno musí zmizet (Pavel Bratránek ukazuje interiéry motocentra, kde parkují motorky a má tu uložené v regálech díly na ně, dílenské vybavení s nářadím, nábytek, automobily, pneumatiky a další materiál nutný k provozu opravny). Všechno ze skladů a dílny, kde podnikám od roku 2000. To není takhle, lusknutí prstů a jsem pryč.

Nepomohlo by, kdyby vám někdo nabídnul vhodné prostory?

Když se o tom s někým bavím, tak mi připadá, že lidem nedochází, co se děje. Prostě oni vám silou odeberou majetek, dobrá, chápu, děje se to. Ale když už se s tím vnitřně nějakým způsobem vypořádám, tak mi za něj nezaplatí a chtějí, abych se odstěhoval. Dostávají mě tak do bezvýchodné situace, protože jak já se mohu vystěhovat, když nemám finance. To je jak v pohádce O kohoutkovi, zamotaný kruh. Copak mi někdo dá nemovitost zadarmo? Navíc to mám složité v tom, že abych mohl vykonávat živnost, tak objekt pro podnikání musí být zkolaudovaný na opravy motorových vozidel. Všechny ty věci nenacpu do garáže, navíc mi v ní živnostenský úřad ani nedovolí podnikat. Není možné odejít do nějaké stodoly a tam tu činnost provádět.

Co je vaším největším přáním, co by vám skutečně pomohlo?

Moje největší přání je, aby už to všechno skončilo. Už chci mít konečně klid a pokoj. Po dvaceti letech toho mám už opravdu dost. Je to pro mě ještě horší, než kdyby mě stěhovali z baráku. Protože barák je bydlení, to nějak vyřešíte, ale tohle mě živí. Já v tu chvílí přestávám mít jakýkoliv zdroj financí a příjmů. Mně by normálně pomohlo, kdyby ten stát, co mi to sebral, mi za to aspoň zaplatil a já už se o všechno postarám. Ale já ani netuším, kolik mi dají.

Jak hodnotíte dosavadní postupy zainteresovaných institucí?

ŘSD se s námi nikdy nesnažilo dohodnout, to shrnu jednoduše. Ti mi osobně dali nabídku 2,5 milionu, kdysi dávno, a to bych to tu musel za tu cenu ještě zbourat, na což by mi ty peníze ani nestačily. Ač to ale rozhodně nejsou moji přátelé, tak v tuhle chvíli s mou situací nemá ŘSD nic společného. Oni sice začali vyvlastňovat, ale celý proces vede krajský úřad v Českých Budějovicích. Tam bych se ptal, proč to trvá tak dlouho a proč nemám do dneška žádné peníze. Na kraji jsme byli čtyřikrát nebo pětkrát za úředníkem, který to řízení vede, vysvětlovali a ptali se. On seděl a krčil rameny.

Jak jste to dál řešili?

Podali jsme proto 1. června k ministerstvu dopravy stížnost na kraj pro nečinnost. Odpověděli nám až teď v pátek 8. prosince a dali krajskému úřadu lhůtu 30 dnů. My máme přesně stanovené termíny na doložení a předložení znaleckých posudků a tak dále. To když nedodržíte, nezajímá je to a jde to bez vašich dokumentů. Ale zrovna tak i krajský úřad je limitován zákonnými normami, má do 30 dnů od nabytí právní moci mezitímního rozhodnutí de facto rozhodnout o tom, kolik nám mají zaplatit za ty nemovitosti, ale je to rok a půl a dosud nevydal nic. Zákon to upravuje, aby k tomu nedošlo a stejně se to děje. A ústavní soud na to řekne, že je to takhle v pořádku.

A jak je to se sousedními pozemky a objekty, něco patřilo vašemu bratrovi Petrovi a něco někomu dalšímu?

Ano, všichni jsou na tom úplně stejně jako já. Jedno vyvlastnění, jeden problém, proto hovořím v množném čísle.

Co vás vedlo k tomu napsat dopis prezidentovi? A už vám odepsal?

Už jsem v tak bezradné situaci, že jsem napsal prezidentovi Petru Pavlovi. Požádal jsem ho o pomoc. Popsal jsem mu celou svou situaci, stejně jako nyní vám. Zatím nikdo nereagoval. Posílal jsem to minulý týden asi ve středu (pozn. red. 6. prosince 2023).

Máte nějaké ohlasy veřejnosti? Někoho, kdo by vás chtěl třeba podpořit?

Nevím o tom. Žádné kladné ohlasy a ani s nabídkou pomoci se nikdo za celou tu dobu neozval.

Co si myslíte o tom, že lidé v okolí a zejména řidiči volají po dostavbě dálnice a nevidí ten váš problém?

To tak prostě je. Jsme všemi včetně ŘSD označováni za ty hlavní brzdy. Je to ale úplně naruby, brzdí to krajský úřad, ministerstvo dopravy. Kdyby oni dodržovali zákonné lhůty, je to rok a půl, téměř dva roky, tak už je to dávno vyřešené.

Jezdí k vám ještě zákazníci, když je zde zákaz odbočení?

Samozřejmě, jezdí, je jich méně, zůstali jen ti skalní. Na zimu tu mám několik motorek, je to logické, protože těm končí sezona. Servis ale funguje, uživí mě to bez problémů.

Nedokážu si představit, že někdo přijde a řekne, ať jdete pryč. Sám iniciativně tedy nikam nepůjdete?

To už ale přece udělali. Sedmého ledna to tu má být prázdné. Kam mám jít iniciativně? Co mám dělat? Žijí ti lidé ve snech, jakože mám doma našetřeno pět nebo deset milionů? A půjdu si za ně koupit někde nějakou nemovitost? Nehledě na to, že kdybych je měl, tak v Táboře za ně žádný pořádný servis na opravy motorových vozidel ani nekoupíte. A stavět na zelené louce, to je také úplný nesmysl, není za co. Proto říkám, že jsem v bezvýchodné situaci, nemám jiné možnosti než tady zůstat až do konce. Nechat se vyvést pod nátlakem v klepetech a věci si nechat vyházet na dálnici, nebo já nevím, co s tím budou dělat. Prostě nemám kam jít, nemám jinou provozovnu, ani prostory, prostě nemám!

Je asi zbytečné ptát se, co si myslíte o systému v naší zemi, že?

Člověk žasne, kam se ta novodobá historie až dostává. Co je v České republice možné. Tohle, kdyby mi někdo před X lety vyprávěl, tak mu to nebudu věřit. Je to špatný vtip. To není možné, aby mi stát takovým způsobem zabavil majetek, je to skoro jako za komunistů. Jen o něco lepší, nezavřeli mě jako rebela. Co není, ale může býti.