Letní slunovrat se slavil po celém světě už odpradávna. U nás je spojován dle slov Alexandry Khadky, etnografky z Jihočeského muzea, zejména s Kelty. Slavili jej ovšem i Slované.

„Církev se však snažila tuto tradici pohanských oslav slunce vymýtit, a proto ji později nahradila Svatojánskou nocí, která se slaví večer z 23. na 24. června," vyprávěla Alexandra Khadka. Astronomické léto tak sice začínalo už 21. června, v lidovém prostředí se ale počátek léta vztahoval ke svátku Jana Křtitele, který připadá až na 24. června.

Tato noc by měla být plná kouzel, magie, rituálů
a nadpřirozené síly. Věřilo se, že v tento den ožívají tajemné síly a země vydává své poklady.

Jedním ze zvyků, které naši předci dodržovali, bylo zapalování svatojánského ohně. Kolem něj pak lidé tančili a oheň přeskakovali. Věřili totiž, že zvyk zajistí dobrou úrodu. „Říkávalo se, že jak vysoko se vyskočí, tak vysoko vyroste len," vyprávěla Alexandra Khadka. „Někde dívky ještě prohazovaly skrz plameny věnečky a chlapci se je snažili na druhé straně chytat," doplnila s tím, že pokud mládenec věneček chytil, vztah chlapce a dívky měl být založen na věrnosti.

Jiná tradice vypráví, že
v předvečer svátku dívky trhaly devatero kvítí. Nesměly se však přitom ohlédnout. Večer si pak daly kvítí pod polštář a ve snu se jim zjevil jejich vyvolený. Kromě toho ještě pletly věnce a pouštěly je po vodě. Podle způsobu plavby pak věštily svůj budoucí osud.

Noc z 20. na 21. června je nejkratší nocí v roce, což dosvědčují pranostiky jako třeba „Na svatého Jana noc není žádná" či „Do svatého Jana se dny prodlužují, po svatém Janu krátí". 

Letní slunovratSlunovrat je astronomický termín pro okamžik, kdy sluneční paprsky dopadají kolmo na obratník Raka. Na severní polokouli nastává nejdelší den a nejkratší noc. Letní slunovrat připadá většinou na 
21. června, výjimečně může být o den dřív, nebo
později.