Kde hledat pro film zasmušilou krajinu plnou rybníků, rákosí a močálů? Na Třeboňsku! Konkrétně do malé vsi Mníšek u Stříbrce vyrazil na sklonku komunismu filmový štáb FAMU (Filmová akademie múzických umění), aby natočil syrový a baladický absolventský snímek Zdeňka Tyce. Hlavní roli dostal Petr Forman, později známý z filmů Akumulátor I. nebo Horem pádem. Vzpurného mladíka, kterého nepřátelská vesnice zahubí, zahrál skvěle.
Podstatnou roli hraje krajina. Území niv Třeboňska přispělo svou náladou k tomu, že vznikl nádherný, ale bohužel částečně opomíjený snímek, který patří ke klenotům československé kinematografie. Mimo jiné byl vyslancem tehdy ještě společného státu
v klání o americké Oskary.
Film z jihočeského selského prostředí o době po druhé světové válce v roce 1946 bohužel málokdo viděl. Snímek šel do kin v rozjitřené době těsně po roce 1989. V roce 2005 byl zařazen do prestižní kolekce Asociace českých filmových klubů Projekt 100.
close
zoom_in
Od jihočeského natáčení drsného příběhu uplynulo nějakých třiadvacet let, ale v paměti místních lidí, rybářů a dnešních sedláků pořád zůstává. Domorodci totiž mladým filmařům s levným snímkem pomáhali, co mohli. Ocenil to i režisér. „Bylo mi tam hezky, vzpomínky mám skvělé,“ řekl Zdeněk Tyc.
Místopisným „jádrem“ filmového Vojtěcha je ves Mníšek, která je obklopena oky rybníků. Podrobnosti si vybavuje rybář Miroslav Hulík, který tehdy dělal u Státního rybářství. „Filmaři potřebovali selské prostředí se statky a rybníky. Nejvíce je ve filmu vidět rybník Kouškovec, který je dnes v soukromých rukou. Vrátil se v restituci. Druhým rybníkem, kde se točilo, je Nový u Mníšku,“ řekl Miroslav Hulík. Rybáři štábu půjčili historické dřevěné loďky, na nichž jezdí po rybníku hlavně hlavní hrdina-baštýř nebo on a studentka Anežka, se kterou tráví čas.
„Filmaři od nás dostali nějaké sítě a asi oblečení, přesně už to nevím,“ řekl rybář Hulík, kterého překvapilo, že si kameraman některé záběry přisvítil velkými zrcadly. Právě kamera Jaromíra Kačera činí z filmu zázrak. Jihočeskou krajinu zachytil až mysticky, pomohla mu právě hra se světlem.
Když měl film místní premiéru v Chlumu u Třeboně, hodně se o něm diskutovalo. Dodnes se tvrdí, že navazuje na styl Františka Vláčila či Otakara Vávry (Romance pro křídlovku).
Pro Báru Lukešovou to byly prázdniny
close
zoom_in
Velmi často skákat do vody a plavat musela během natáčení tehdy dvacetiletá Barbara Lukešová (na snímku vlevo), kterou režisér Tyc obsadil do role tuberkulózou nemocné studentky Anežky. Ta přijíždí na venkov na prázdniny. Také tak brala Bára Lukešová natáčení.
„Na tento film nejde zapomenout. Byly to pro mě prázdny, krásná práce se štábem, kde jsme si všichni byli blízcí,“ řekl herečka, která účinkuje v Divadle ABC, Divadle v Celetné nebo v televizním seriálu Cesty domů. Za velký zážitek z filmu Vojtěch, řečený sirotek označila mistrovství kameramana Jaromíra Kačera.
„Když jsme si pouštěli denní práce, viděli jsme, jak svými obrázky vystihl zadumanost jižních Čech,“ řekla Bára Lukešová, která má řadu i milostných scén s Petrem Formanem. „Známe se odmalička, vyrůstali jsme
v Praze v jednom domě. Odpadlo takové to vzájemné oťukávání,“ směje se Bára Lukešová, kterou Vojtěch v rámci svádění shodí z loďky do vody, pak ji naoko topí. „Voda nebyla úplně teplá, točilo se na konci léta, začátkem podzimu. V září už byla docela zima,“ řekla představitelka Anežky, která je vlastně vypravěčkou příběhu. Na krásné léto, které strávila se svobodomyslným Vojtou, Anežka v úvodu vzpomíná.
Bára Lukešová vnímá film velmi osobně a má ho ráda. Nic navíc není náhoda. V době, kdy ji kontaktoval Deník, dostala také e-mail od kamaráda z Irska. „Psal mi, že viděl Vojtěcha po dvaadvaceti letech, celý se dojal a plakal. Ten e-mail je dva dny starý,“ řekla herečka.
Hajnovi půjčili do filmu kolébku i vozík za koně
close
zoom_in
Vladimír Hajna, Jan Váša, Karel Lexa. To jsou jména jen některých komparzistů z Mníšku či Libořez, kteří účinkují ve Vojtěchovi, řečeném sirotkovi. Vesměs už zemřeli. Jedním z protagonistů malých rolí byl Vladimír Hajna, který nabízí hlavnímu hrdinovi ke koupi háčkovanou dečku (na snímku vpravo). Ten ho hrubě odbude. O natáčení vypráví Vladimír Hajna ml. „Scéna s tátou se točila ve vsi na cestě. Pak jel ještě na dotáčky někam k Praze,“ řekl syn komparzisty. Rodina Hajnova z Mníšku do filmu zapůjčila starou kolébku, když štáb natáčel křtiny. Statek, kde se křtiny „konaly“, patří rodině Kocarů, po chalupě U Novotných. Dnes je dům prázdný, majitelé zemřeli. Malé dítě na křtiny filmaři našli také v jedné místní rodině.
Hajnovi poznávají i svůj vozík za koně. Už ho nemají, později ho prodali. Na vozíku jede místní Jan Váša s herečkou Bárou Lukešovou. „Všechny tváře tam poznáváme, jen hlasy ne, ty jsou dabované,“ podotkl Vladimír Hajna ml., který zná okolní krajinu a další lokace natáčení. Deníku například ukázal, pod jakými stromy baštýř Vojtěch sváděl Anežku. „Ve filmu mi kromě toho utkvěly dvě vzrostlé borovice, jsou tam krásně vidět a pořád za humny rostou.“
Básník Hule hledal pro film kamenité cesty a staré stodoly
close
zoom_in
Hlavní hrdina filmu Vojtěch, řečený sirotek se vrací do vsi z kriminálu, když zabil při hospodském žertu. Dostane pak místo baštýře, který bojuje s pytláky. To se mu stane osudem. Jednoho z pytláků si zahrál třeboňský básník a spisovatel Miroslav Hule (na snímku vlevo). V jednom záběru vytahuje čeřen
s rybami a zpoza rákosí ho pozoruje baštýř – Petr Forman. „Museli jsme to točit několikrát, pořád jsem koukal do kamery,“ řekl Miroslav Hule, který si na natáčení donesl vlastní čeřen. Záběr podle jeho slov pochází z novořeckých močálů.
Hule coby znalec Třeboňska posloužil režisérovi jako poradce. Hledal mu staré kamenité cesty, statky a stodoly. „Byl s tím problém, přes cesty často vedly dráty,“ podotkl Hule. Myslí si, že film věrně zachytil rybářské prostředí po roce 1945. „Forman byl jako Vojtěch fantastický. Všichni ve štábu byli pracovití a na filmu se dost nadřeli,“ dodal.
