Paní Chiko bydlív Českých Budějovicích a je na mateřské. „Teď učím jen trochu,“ usmívá se. Vysvětlovat jazyk česky je pro ni náročné, mluví na studenty většinou anglicky. S origami však radila krásnou, měkkou češtinou.

Dozvídáme se od ní, že papír je pro Japonce posvátný. „Způsob balení dárků má specifický význam. Během balení se v Japonsku modlí a mají přání, které chtějí přenést do dárků,“ vysvětluje, jak vznikla technika origami.

Začneme skákající žabkou. „Důležité je, aby seděl roh na roh,“ klade nám na srdce při překládání papíru paní Chiko. Koukám pod ruce slečně vedle. „Moje ségra to umí,“ vysvětluje Dominika Kocmichová. S japonštinou dlouho koketovala. „Měla jsem se začít učit dřív, teď budu maturovat,“ posteskne si. Po zkoušce z dospělosti plánuje cestu do Japonska a možná i olympijské hry v Tokiu v roce 2020. „Výborně, holky,“ chválí paní Chiko Anetu a Emu, které přivedl tatínek. Do AKAI KIKU chodil na japonštinu a od té doby dcerky vodí každý rok na skládání. „Holky už to umí,“ přiznává.

To mně je jasné, že „roh na roh“ jsem nesplnila. „Ten já tu nemám,“ směje se copatá Lucie, když vytahujeme cípek. Japonsky se intenzivně učí tři měsíce. Musí, protože se stěhuje do Japonska. „Dá se to,“ tvrdí mi.

Nakonec žabičku, která skáče, poskládají všichni a na řadu přijde složitější ptáček jeřáb. Dozvídáme se od paní Chiko, že jich Japonci skládají tisíc a věší je do pokojů nemocným. S její pomocí i my každý svého jeřába vyrobíme. Na konci nás obdaruje papírovými dárečky, které skládala její 98letá babička.

Zatímco se o patro níž učí skupinka lidí kaligrafii a malují tuší na noviny, sedmadvacetiletý Filip a paní Shoko s dcerou začínají připravovat kurz výroby suši. „Rýže nemusí být speciální, důležité je, aby se do ní nasákla voda a byla lepivá,“ prozrazuje mi Filip tajemství . Na stůl mezitím skládají pomazánky, lososa, vajíčko, avokáda, okurky atd. „Na začátku jsou možná dražší suroviny, ale sehnat se dají. Jezdím pro ně do Prahy,“ říká Filip, který se japonštině věnuje devět let. Před začátkem přípravy všechny pošle umýt si ruce a paní Shoko může představovat vystavené pokrmy na stole. „Nemusíte mít suši ocet, stačí vinný nebo jablečný. Ne ale ten moc levný,“ radí Japonka, jak doma ochutit kulatou krátkozrnnou rýži. Pomocí jejích a Filipových rad skupinka zabalí vegetariánské velké suši Foto Maki s okurkou, vajíčkem, mrkví a rýží. „Čistá podložka je samozřejmost,“ kárá Japonka před další várkou.

V sobotu účastníky šestého ročníku Japonských dnů čekaly ještě přednášky třeba o japonském komiksu, japonské firemní kultuře nebo čajovém obřadu.