Cepská pískovna nahradila filmařům moře

Místo natáčení velmi dobře znal producent filmu Viktor Schwarcz, protože sem na Třeboňsko jezdil s rodinou na dovolenou. Režisérce se jihočeská pískovna pro potřeby filmu hodila a líbila.

„Měli jsme natáčet u moře, ale na to jsme neměli dost peněz. Hledali jsme vhodné místo, kde by byly na velkém prostoru písek a voda. Pískovna dobře řešila naši situaci," uvedl producent Viktor 
Schwarcz. Ten si pochvaluje, že filmařům vyšli vstříc majitelé pískovny i ubytovatelé. Někdo bydlel v motelu Petra Voka u Třeboně, další členové štábu na internátu sklářského učiliště v Chlumu u Třeboně, mnozí komparzisté nocovali ve stanech kousek od břehu. „Jídlo nám zajišťovaly sklárny," vzpomíná producent.

Do natáčení se zapojil také suchdolský Sbor dobrovolných hasičů v čele s velitelem Václavem Hojkem. Nepobíhají ale na plátně jako nazí komparzisté.  Produkce si objednala pro jednu scénu umělý déšť. „Oslovil nás někdo ze štábu, jestli by to bylo možné. Pro nás to nebyl žádný problém, rádi jsme pomohli. V té scéně, na níž jsme se podíleli, začne pršet a herci pak běží do vody. Pamatuji, jak se zděsili, že je studená," vypráví Václav Hojek.

Suchdolští hasiči si k pískovně přivezli cisternu a čerpadlo na doplňování vody. Vše obsluhovali asi v pěti lidech. „Filmaři po nás chtěli, aby to vypadalo tak, že normálně prší. Nemělo jít o mrholení, ale také o žádný prudký liják. Máme proudnice, které dokáží prudký proud rozprostřít, udělat mlhu do takového kužele. Snažili jsme se vodu stříkat hodně nahoru, aby na herce dopadala z velké výšky," popsal velitel hasičů Václav Hojek. Jemu a jeho mužům jedna cisterna nestačila, museli do ní vodu doplnit. Odhaduje, že do vzduchu vystříkali tak dvacet tisíc litrů vody.

Dešťová scéna byla natočena za jeden půlden, tedy zhruba za tři, čtyři hodiny. Asi třikrát se musela opakovat, protože v záběru byla vidět  místa, kde nepršelo. „Napoprvé se to nepovedlo. Museli jsme proto přidat další proudnici, aby umělý déšť pokryl úplně celé místo. Pak už nebyly výhrady. Produkce nám zaplatila náklady na pohonné hmoty a pak jsme každý dostali nějaké peníze. Částku už přesně nevím. Bylo alespoň na pivo," řekl Václav Hojek.

Cepskou pískovnu ve filmu poznává, ale jen proto, že je místní. „Člověk odjinud skoro nemá nemá šanci poznat, že   to není moře. Myslím si, že to filmaři dobře natočili. Krajina se tam trochu změnila – něco se ještě dotěžilo, část pláže se zalesnila," doplnil velitel suchdolských hasičů.

Na natáčení vzpomíná rád, a když se o filmu někdo zmíní, vždy pookřeje. „Nestává se přece tak často, aby hasičský sbor asistoval u filmu."

U vzniku Vyhnání z ráje byla také Jitka Weinerová z Vícemile u Jindřichova Hradce, která dělala jako brigádu asistentku u kostýmů. Tenkrát ještě bydlela v Praze a studovala na FAMU animaci. „Není pravda, že jsme kostýmy nepotřebovali, i když skoro všichni byli nazí. Naopak. Na jedné straně od silnice se točilo v pískovně, na druhé straně jsme měli umístěn velký vojenský stan plný kostýmů," uvedla Jitka Weinerová. Oblečení herců spolu s dalšími kolegyněmi praly a sušily na chlumském učilišti.

„Vím, že bylo nejdříve docela hezky, ale pak přišly deště a nám kostýmy doslova plavaly ve stanu v bahně. Kolikrát jsme museli něco vyprat v ruce přímo na místě, dosušit fénem a vyžehlit těsně před záběrem," vzpomíná Jitka Weinerová. Podle ní bylo celé natáčení s vtipnou Věrou Chytilovou „děsně fajn".

Do filmu jsem vstoupila jako Eva – nahá

Jako mladičká dívka se dostala k epizodní roli Marcely rodačka ze Strakonic Eva Hodinová. „Hrála jsem dceru postavy, kterou ztělesnil Arnošt Goldflam. V ději jsem oblečená i nahá. Samozřejmě se tam poznávám, ale hlavně mě poznávají mí škodolibí kamarádi. Dalo by se říct, že jsem do filmu vstoupila jako Eva, prostě nahá,"  usmívá se drobná tmavovlasá žena, která
v ději mj. svého filmového otce nabádá, aby nebyl trapný.

S nahotou před kamerou prý neměla žádný problém. „Pokud bych se měla nějak stydět, tak bych do toho vůbec nemohla jít," podotkla.
A jak se vše seběhlo, že v jižních Čechách natáčela? Její kamarádka z Prahy šla na casting právě na drobné role 
a Evu Hodinovou vzala s sebou. Uspěla nakonec jen Eva, která pak mohla na place plnit režisérské pokyny Věry Chytilové.

„Setkání s ní mělo pro mě zásadní význam. Její způsob práce mě natolik oslovil, že jsem si řekla: Právě tohle chci také dělat. Dostala jsem se posléze na Filmovou akademii múzických umění na režii, kterou jsem dokončila s titulem bakalář. Studovala jsem navíc přímo u Věry Chytilové, takže jsem si splnila sen," sdělila Eva Hodinová.

Tu při natáčení zaujaly zejména neutuchající elán 
a drive Věry Chytilové. „Její práce obsahovala uměleckou šťávu. Jako každý hledá vzory, tak ona pro mě byla ženským vzorem," svěřila se Eva Hodinová, která se profesně pohybuje v oblasti produkčního servisu pro film a divadlo. Spolupracuje mj. s agenturou A.R.G.O. a sdružením Housův mlýn v Táboře.

Prostředí pískoven u Suchdola nad Lužnicí tenkrát neznala, do tamních končin přijela úplně poprvé. „Bylo pro mě příjemným překvapením, že takové místo existuje. Písečná pláž vypadala skutečně jako u moře. Pamatuji si, že 
v pískovně byla velmi čistá voda," dodala.

Pod pergolou hercům chutnala grilovaná kolena

Část štábu bydlela během natáčecích dnů v motelu Petra Voka na okraji Třeboně. Motorest patří Miloslavu Sokolíkovi, který na režisérku Věru Chytilovou a spol. vzpomíná rád.

„Všichni byli bezvadní – Polívka, Šteindler a další. Zažili jsme s nimi legraci. Na naší pergole jsme jim grilovali vepřová kolena. To byl hit. Dávala si je i paní režisérka, která říkala, že je to zdravé na klouby," řekl Miloslav Sokolík, za nímž se občas členové štábu zastaví. „Jezdí ke mě více herců, třeba pánové Donutil a Preiss."