Sociální sítě z toho mají téma, když návrh prezentovala dolnorakouská hejtmanka Johanna Mikl-Leitnerová. Ty spíše ještě měkčí komentáře o víkendu hovořily o sexismu, trapnosti a nechutnosti. Generální sekretář Rakouského svazu lyžování Klaus Leistner napsal rakouské Radě pro reklamu a hejtmance, že jednotlivé stížnosti bere na vědomí, ale že opravdu vůbec nechtěli „touto prací významného rakouského umělce jakýmkoliv způsobem zranit pocity pozorovatele“. Pokud se tak nečekaně a nezamýšleně stalo, upřímně toho litují.

OÖN dodávají, že Attersee patří k mezinárodně nejuznávanějšími současným umělcům, a že závody v Semmeringu budou mít zřejmě největší návštěvu z letošního seriálu na světě.

K věci se vyjádřil i Attersee, který má na Semmeringu druhé sídlo. „Ve světě, který je okupován veřejnou pornografií, jsem velmi rád, že svým uměním mohu nabídnout protilehlý pohled na ženský svět,“ napsal. „Pokládám návrh plakátu za umělecké dílo určené veřejnosti, které pozitivně ukazuje sílu, samostatnost a sebevědomí žen. Půjdeme-li například do muzea umění, najdeme na každém druhém obraze svlečené ženy, na mnohých dokonce jen samotná prsa. Odhalená hruď je od středověku výrazem síly ženy proti válečnickému světu mužů. ,Nahoře bez´ nacházíme při mnoha módních přehlídkách i na většině pláží Evropy, jsou také součástí tisku a veřejné televize. Posuzovaný obraz ukazuje sportovkyni v plné akci, které nahota dodává důvěru v prostředí. Doprovází ji do bájné pózy, kterou už na plakátu pozitivně hodnotilo mnoho pozorovatelů…“

Čtvrtstoletí Romů

Před 25 lety, 16. prosince 1993, bylo v Rakousku uznáno etnikum Romů, píše Volksblatt. Předseda Národní rady Wolfgang Sobotka (ÖVP) a prezidentka Spolkové rady Inge Posch-Gruskaová (SPÖ) pozvali k výročí v neděli na matiné v parlamentu pod heslem Různost a odpovědnost.

Deník Volksblatt uvedl, že podle odhadu žije dnes v Rakousku asi 10 000 původních Romů, konkrétní data ale nejsou. K nim je třeba přiřadit několik desítek tisíc přistěhovalců, gastarbajtrů a uprchlíků, kteří k této národnostní skupině patří. Větší obec mají v Burgenlandsku, mnoho Romů ale žije i ve Vídni, Štýrském Hradci a v Linci.

„Dějiny Romů v Rakousku sahají přes 300 let zpátky,“ pokračuje list. „Vždy v nich docházelo k nepřátelstvím. Za druhé světové války byli Romové nacisty pronásledováni a vyvražďováni, genocidu přežilo jen asi deset procent z nich. Lehké to neměli ani potom. Rasismus všedního dne a vytěsňování je provázely trvale. Až do osmdesátých let bylo praxí odsouvat romské děti do zvláštních škol, připomněla Posch-Gruskaová.“

„Tragickým způsobem se do světla veřejnosti dostali Romové v roce 1995,“ uvádí Volksblatt. „V noci na 5. únor byli čtyři chlapci této národnostní skupiny usmrceni při politicky a rasisticky motivovaném útoku v Oberwartu. Upadli do léčky s nastraženou výbušninou, když chtěli odstranit tabuli stylizovanou jako dopravní značka s nápisem Romové zpět do Indie. Za útok byl v roce 1999 odsouzen pravicový radkál Franz Fuchs.“

Sobotka vyzval na matiné Evropskou komisi k podpoře etnických skupin, což je podle něho „domácí úkol Evropy“. „Situace až dvanácti milionů Romů v Evropě je stále obtížná,“ uzavírá linecký list. „Podle Evropské agentury pro lidská práva patří ke skupinám, které jsou v Evropě nejvíc ohroženy chudobou, nezaměstnaností a analfabetismem…“