Podruhé ho vidím právě teď. Nacházíme se v kuchyňském studiu společnosti Tescoma v Nupakách u Prahy. Vedle mne sedí třicetiletý designér František Fiala, který design začal studovat v Plzni, studia poté dokončil ve Zlíně u profesora Škarky. Pochází z Čejetic u Strakonic, pracuje ve Zlíně, často bývá i v Praze.

Doma určitě vaříte, že?
Ano. Ale teď vlastně ne. Momentálně jsem bez kuchyně.

Vymýšlíte věci do kuchyně, a nevaříte? To jde?
Jo, jde to. Někdy se stačí dívat, jak vaří a používají pomůcky ostatní třeba v kuchyni přímo v naší společnosti. Z toho se dá hodně vyvodit a použít.

Živíte se vymýšlením věcí kolem kuchyně, kolem vaření. Jak jste se k tomu dostal?
Přihlásil jsem se do výběrového řízení Tescomy a pak byl přijat. Nevybavuji si, jestli jsme navrhovali něco kolem vaření předtím ve škole. V každém semestru jsme měli nějaké zadání: elektrická zásuvka, dopravní prostředek, mobiliář. Navrhovali jsme všechno možné, ale do kuchyně asi nic.

Vzali vás a nástup byl tak trochu šokem? Nebo nebyl?
To je pravda, šok to trochu byl, ale především tím, s jakými technologiemi jsem mohl začít pracovat. Dnes už mi přijde samozřejmostí denně využívat jednu z 3D tiskáren, které máme, ale ze začátku to bylo neuvěřitelné.

Co jste vyvíjel, než jste přišel do Tescomy?
Městský mobiliář.

A co byl váš první počin v kuchyňské branži?
Nůž na meloun.

Čím se liší od běžného nože?
Je celoplastový, čepel má zahnutou, aby šla dužina co nejsnáze vykrojit.

Designér František Fiala.Napadá mne, že každá surovina by vlastně mohla mít svůj vlastní nůž. Jenže kam je v panelákové kuchyni dát? Asi by se tam nevešly. Nevymyslíte univerzální nůž?
Univerzální nůž existuje. 
V našem katalogu se jich dá najít pod názvem „Univerzální nůž" několik. Jde o to, že když někdo miluje melouny, nůž na vykrajování dužiny, na rozkrajování melounu nebo pomůcku na odstraňování pecek z melounů bude používat v létě každý den a hodně mu to usnadní práci. Ale už třeba doma nepotřebuje „řeznický nůž".

Kolik má firma designérů?
Osm.

Takže jednoho dne přijde šéf a řekne, že třeba potřebuje vymyslet nové kuchyňské prkénko. A zeptá se, kdo by se toho chtěl ujmout, nebo se mezi sebou pohádáte, kdo by chtěl prkénko vymyslet?
U nás většinou dostane zadání každý zvlášť. Třeba podle toho, co navrhoval předtím.

To musí být ale kolega naštvaný, když vy dostanete zadání, že máte vymyslet prkénko a on něco složitějšího, na čem je více práce, že?
Jak moc bude něco „pracné", se na začátku nedá skoro nikdy odhadnout. Navrhnout zdánlivě jednoduchou věc, to je často dost těžké, protože se nemáte „čeho chytit" a „všechno už tady jednou bylo". Naopak technicky složitější výrobky se někdy v podstatě formují samy. My naši práci neděláme proto, abychom zviditelnili sebe sama. Důležité je, aby byl výrobek navržený po všech směrech dobře. Kvůli tomu se s kolegy radíme, konzultujeme postupy. Že by byl někdo naštvaný na druhého, protože zrovna dělá jednoduché prkénko, to ne.

Má v týmu každý svůj sektor? Třeba ten dělá hrnce, ten nože?
Takto vyhraněni nejsme. Je ale pravda, že kolegyně Darja Smetanová má na starosti většinu návrhů ze sortimentu pro děti. Mě baví pracovat na technicky složitějších záležitostech.

A jak to bylo s vaším slavným prkénkem? Jednoho dne přišel šéf a povídá: Františku, tady máš nový úkol. Potřebujeme vymyslet nové prkénko!
Dostal jsem zadání navrhnout krájecí desku do linie výrobků Vitamino. Když jsem se o tom bavil se známými, divili se, co nového chci na prkénku vymýšlet. Ale všechno se dá vylepšit. Postupně, po klasickém kolečku rešerší, modelování, prototypování a hlavně testování v naší experimentální kuchyni, se nám to, myslím, povedlo i v tomto případě.

Jaké to vaše prkénko vlastně je? Pardon, krájecí deska Vitamino, jak zní oficiální název.
Je vyrobeno z plastu se speciální antibakteriální úpravou. Je oboustranné. Když na něm krájíte šťavnaté potraviny, šťáva odtéká do jednoho rohu desky, odkud jde pak dobře vylít. Na jedné jeho straně se nám podařilo vytvořit rastr výstupků, který pomáhá držet pohromadě krájenou cibuli nebo třeba rajče. Díky oboustranné protiskluzové úpravě stojí krájecí deska při používání vždy pevně na svém místě.

Jak se prkénko rodilo?
Začal jsem ho navrhovat jako normální plastové prkénko ve stylu tvarů linie Vitamino. Každá linie, kterou nabízíme, má svá specifika. Třeba v žádném z výrobků linie Vitamino nenajdete kovový díl. Naopak do každého produktu se snažíme dostat nějaký benefit, něco, co jiný nenabízí. Takže i k prkénku jsem přistoupil tímto způsobem.

Kolik času zabralo, než bylo prkénko na světě?
Z mé strany asi tři čtyři měsíce. Pracujeme ale na více projektech naráz. Je dobré nechat občas jeden projekt odpočinout a vrátit se k němu za nějakou dobu. Všimnete si tam pak spousty chyb, které by jinak byly přehlédnuty, a začnete přicházet na nové nápady.

Jaké jsou vaše další počiny 
v kuchyňské sféře?
Třeba většina ostatních produktů z linie Vitamino, zdobící tužka Delícia, kráječ na bylinky s vyjímatelnými čepelkami, madlo na tetrapaky, dávkovací láhve a další. Jedna z posledních věcí je zdobící krabička s pinzetou na zdobení dortů sladkými posypy a kuličkami. Na víčku krabičky je taková malá valcha, po které, když přejíždíte prstem nebo pinzetou, obsah krabičky se sype ven a rovnoměrně „zdobí".

Na čem nyní pracujete?
Už delší dobu dělám na nové řadě nádobí pro vaření v mikrovlnné troubě. Je to největší projekt, který nyní mám. Také ale vyvíjím nádobu na přípravu domácího másla.

Máte vyzkoušeno, v jaké chvíli z vás chrlí nápady?
Zajímavý nápad může přijít a přichází v jakékoliv situaci. Většinou to nefunguje tak, že sedím u stolu a vymýšlím, až něco vymyslím. U stolu sedíme poté, když se tu prvotní myšlenku snažíme rozvinout třeba skicováním.

Vaše rodina pochází z Čejetic u Strakonic. Co říká maminka na vaše prkénko? Neříká třeba: Hele, Fando, je to pěkné prkno, ale mne stačí to staré, dřevěné, taky je oboustranné…
Třeba právě mamka moje věci dost propaguje. Ale celá rodina je ke mně občas i hodně kritická. K našim se tak často nedostanu, což mě mrzí. Když už jsem s nimi, samozřejmě mě zajímá jejich názor na produkty, které zrovna navrhuji. A někdy jim přivezu ukázat prototypy vyvíjených výrobků a konzultujeme je. Zajímá mě názor všech. Není příjemné, když si pak někdo z blízkých „můj" výrobek koupí a není s ním spokojený.

Když jdete po městě nebo jste
 v restauracích, trpíte profesionální deformací?
Ano, trpím. Asi jako každý designér a člověk, co dělá práci, která ho baví. Takže na ulici sleduji mobiliář a dopravní prostředky. A v restauraci nebo baru se samozřejmě zajímám, jakou značku nádobí tam mají.