14. února byla 1. neděle postní Invocavit (Povolal mě), lidové: Černá.

Černá se jí říkalo podle toho, že ženy odkládaly barevný oděv a halily se do tmavých šátků, aby vyjádřily smutek. Vyskytuje se i název pučálková podle postního pokrmu z hrachu nebo název liščí. V některých oblastech „liška" rozdávala dětem preclíky.

21. února byla 2. neděle postní Reminiscere (Rozpomeň se na své smilování), lidově: Pražmová.

Druhá neděle se jmenuje podle praženého postního jídla z nedozrálých zrn obilí. Jedli ho hospodáři, kteří se sešli a debatovali o selském roce.

28. února byla 3. neděle postní Oculi (Mé oči vyhlíží Pána), lidově: Kýchavná.

Ve středověku řádil mor. Lidé věřili, že se proti němu bojuje kýcháním. Kdo na Kýchavnou neděli třikrát kejchne, po celý rok nezastůně, zapsal mj. K. J. Erben. Kdo však kýchne, má udělat znamení kříže přes ústa. Z toho vznikl pozdrav pozdrav pánbůh jako přání k uzdravení. Byla i pověst, že kolikrát kdo kýchne na Kýchavnou neděli, tolik roků bude ještě žít.

6. března byla 4. neděle postní Laetare (Raduj se, Jeruzaléme), lidově: Družebná.

Tato neděle měla zvláštní postavení, neboť krátce rušila půst a mládeži bylo povoleno poveselit se. Jedly se koláče družbance. Výrazem „uvolnění" byla i změna roucha v kostele fialové nahradila růžová. Název vychází i z toho, že ženich s družbou (mužská společenská funkce při svatbě) šli do domu, kde chtěli o pomlázce přijít na námluvy.

Dnes je 5. neděle postní Judica (Zjednej mi právo, Bože), lidově: Smrtná.

Lidé vynášeli ze vsi slaměnou smrt (Morana) a zapálenou ji hodili do potoka. Pohanský zvyk vyjádřil konec zimy a začátek jara. V kostelích se zahalovaly kříže. Ve Vlastiboři na Soběslavsku chodí dívky s novým létem odzdobenou panenkou a při obchůzce u domů zpívají.

Za týden je Květná neděle Palmarum, lidově Květná.

Připomíná se slavný vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma na oslu. Lidé ho vítali palmovými ratolestmi. U nás palmy nerostou, tak jejich úlohu převzaly větvičky jívy ,,kočičky" (klokoče, berany).