Potvrdilo to zemské kuratorium pro produkty šlechtění jako vydavatel registru Bavorských jmen dobytka.

List dodává, že v tradici je pokračování jmen začínajících stejným písmenem – například „Wali“ se narodí třeba "Wyoming". To uchováná držitelům přehled o příbuzenských vztazích a s nimi spojených geneticky zděděných vlastnostech. Telátka ale dostávají jména i podle dětí rodiny.

Bývají to dramatická dohadování. Třeba u stolů rodiny Ramstetterových z Rückstettenu, dodávajících pro mlékárenský svaz Berchtesgadener Land. Děti se „přetahují“ o přidělení svých jmen Maria, Julia a Andreas, nebo obecně oblíbených Elli a Hanna (Hanna byla v roce 2019 nejoblíbenějším dívčím jménem Německa). Rodině Kollerových v Bischofswiesenu pomáhají hledat v létě jména děti z rodin, která jsou tu na prázdninách. Většinou jsou tu stálými hosty a nezřídka se „patroni“ v dopisech v zimě po svých „jmenovcích“ ptají. Něketří je následující na návštěvy i na letních patvinách.

V bavorských stájích jsou „doma“ tradiční jména jako Alma a Gabi, ale také Disneym inspirovaní Arielle a Elsa a na hornobavorské louce si pochutnává kravka Labe z opačného konce republiky.

Na snímku se děti rodiny Ramstetterových Maria, Julia a Andreas dohodly, že „své“ telátko pojmenují Elli… Foto: Deník/PNP/Molkerei

Myrha je léčivkou roku

Léčivka Tří králů.Zdroj: Deník/PNP

Podle slovníků je myrha modrozelená pryskyřice, sušená míza stromu myrhovníku. Pochází ze Somálska a východní části Etiopie. Jako dar ji měli mít s sebou kromě zlata a kadidla i Tři králové při návštěvě Ježíška v jesličkách.
V Bibli je léčivé působení myrhy široce zmiňováno, píše PNP. Smůla myrhovníku byla připravována zejména v olivovém oleji a touto mastí byli pomazáváni kněží a králové. Ještě dnes je myrha součástí "chrisams", rostlinného léčivého oleje, zpravidla olivového, do kterého jsou přimíchávány vonné balzámy. Podle rakouské Wikipedie je duchovním smyslem přimíchávání, že „chrisamem pomazaným“ má být takto v katolických a ortodoxních církvích přisouzena vůně Kristova dobra, evangelium. Pro dezinfikující účinek užívali lidé oné doby myrhu také k balzamování mrtvých. Jako léčivka sloužila k uzdravování obecně, při zánětech v ústní dutině a v hrtanu i při obtížích zažívání a trávení. Takto je uznávána dodnes, ale přesný účinek jednotlivých složek rostliny není jednoznačně doložen, dodává list.

Podle české Wikipedie byla Myrrha v řecké mytologii dcerou kyperského krále Kinyra a jeho manželky Kenchréidy. Svého otce svedla k hříšné lásce. Tím si rozhněvala bohyni Afrodítu. Když otec dceřin skutek odhalil, chtěl ji zabít, jí se však podařilo utéci do ciziny, kde se sama proklela. Bohové ji proměnili v myrrhový strom (latinsky Commiphora). Dodnes z něho kapou její slzy – myrha.

Ze stromu se po čase narodil její syn a bratr, kterého se ujaly a vychovaly víly. Dostal jméno Adónis. Byl tak krásný a roztomilý, že v něm našla zalíbení sama bohyně Afrodíta. Svěřila ho do podsvětí Persefoně, avšak i ta propadla jeho kouzlu a nechtěla ho vrátit na svět.

Afrodíta si stěžovala samotnému Diovi, který šalamounsky rozhodl: Adónis bude trávit třetinu roku v podsvětí u Persefony, třetinu na zemi u Afrodíty a ostatní čas tam, kde bude sám chtít. Obě bohyně sice vyslechly rozsudek s nesouhlasem, nakonec však Afrodíta zvítězila, neboť Adónis trávil i svou volnou třetinu s ní, převážně lovem. Na jednom z nich také v dospělosti nalezl mladík svou smrt. I poté však z rozhodnutí nejvyššího boha trávil Adónis polovinu času v podsvětí a polovinu na zemi, kde se konaly slavnosti na jeho památku.

Mýtus o Myrrze je pravděpodobně mnohem starší, Řekové ho mohli převzít od starých Féničanů.

Ilustrační foto: Deník/PNP/Eiblmeier