„Byl to můj druhý tatínek. Jsem mu velmi vděčná za druhý život, který mi dal," vzpomínala 2. července na svého zachránce paní Ruth.
Na jeho památku zapálila u fotografie sira Nicholase Wintona svíčku a krátce se rozhovořila: „Byl to velmi statečný a spravedlivý člověk. Moc jsem ho milovala a ctila. Samozřejmě je to pro mě ztráta, ale byl to nádherný dožitý život." Devětaosmdesátiletá žena pocházející z jižních Čech byla s britským hrdinou v dlouholetém kontaktu a pravidelně ho navštěvovala. „Jezdila jsem za ním, když slavil narozeniny. Před dvěma lety jsem letěla už jako jediná z Česka. Vždycky, když jsme se viděli, všechno si o mně pamatoval. Měli jsme velkou radost ze společných setkání," doplnila členka plzeňské židovské obce, jež v současnosti žije v Holubově u Českého Krumlova.
Právě z Českého Krumlova se musela roku 1938 celá její rodina kvůli židovskému původu přestěhovat do Protivína na Písecku a později do Prahy. Tam její matka zjistila, že kdosi pomáhá židovským dětem dostat se do náhradních rodin v Anglii. Nejdříve odjela Ruth, poté i její sestra Eva, která se dostala z Československa vůbec posledním transportem.
Sir Nicholas Winton organizoval nejen odjezdy židovských dětí z Československa, ale obstarával i všechny formality a zařizoval dětem doklady a přijetí v britských rodinách.
