Iditarod popadesáté

Jubilejní 50. ročník nejtvrdšího závodu psích spřežení na světě odstartuje o víkendu na Aljašce. Na trať samotou, opět tradičně dlouhou přes 1800 kilometrů do Nome v Beringově moři, dosažitelného jen lodí nebo letadlem, ale ne autem, vyrazí 49 musherů, z toho 17 žen. Většinou jde o rodáky z tohoto území, hrstička je také z Norska, Švédska, Dánska a Francie.

Závod nese název staré stezky, která od konce 19. století spojovala vzdálené zlatokopecké a přístavní osady vysokého severu. V roce 1925 po ní spřežení transportovala do Nome serum proti záškrtu, kterým onemocněly především děti zdejších původních obyvatel.

V roce 1973 šlo o jinou záchrannou akci. Psí spřežení byla stále víc vytlačována sněhovými mobily a aby zachránili tradici, vzkřísila závod hrstička musherů. Vítěz na trať potřeboval dvacet dnů. Byla to tehdy čistě pánská záležitost. V roce 1985 vyhrála Iditarod jako první žena v historii 29letá Libby Riddlesová za 18 dnů. Momentálně je rekord kolem osmi dnů.

"Je to jedno z posledních velkých dobrodružství," říká k závodu Sebastian Schnülle (51), narozený v Německu a nyní Kanaďan, který jel Iditarod od roku 2005 sedmkrát a v roce 2009 byl časem deset dnů a pět hodin druhým v pořadí. Tentokrát bude jedním z rozhodčích na trati.

Studoval životní prostředí v Německu a ve 26 letech vycestoval na Yukon, kde dál žije v dřevěné chatě. Založil si tam vlastní firmu pro psí spřežení. V prvních startech na delších tratích prý žalostně zkrachoval, při prvním Iditarodu v roce 2005 skončil na 38. místě, ale závod ho chytil.

Za nejtěžší Schnülle bez rozmýšlení označuje spánkový deficit, protože po zhruba šesti hodinách běhu mohou psi odpočívat, ale musheři pracují dál jako kuchaři pokrmů pro spřežení, maséři běhů psů, údržbáři jejich botiček atd.

Zabíjel, aby hrdinně zachraňoval?

Soud v Saarbrückenu uložil doživotí německému pečovateli Danielu B. (30), který podle senátu v letech 2015-16 na klinikách ve Völklingenu a v Homburgu nepodával pacientům předepsané léky, ale naopak utišující přípravky. Při činu nebyl nikdy přistižen, ale přísedící nepochybují o tom, že to dělal proto, aby při oživovacích pokusech vypadal jako zachránce, napsal DK. V některých případech se vydával za lékaře. Za pět vražd ve stadiu pokusu (přímá příčinná souvislost se smrtí mu nebyla prokázána) a dvě nebezpečná ublížení na zdraví mu soud uložil doživotní trest. Protože šlo o těžce nemocné, za jejichž ochranu byl odpovědný, těžce porušil důvěru. Jen dva z dotčených pacientů "ošetřování" přežili. Rozsudek není v právní moci.

Štědrost Němců se zvýšila

Útok na Ukrajinu a nouze jejích obyvatel zvýšila dárcovskou ochotu Němců, píše DK. Jen akční svaz pomoci při katastrofách nahlásil ve čtvrtek získaných asi 37 milionů eur na pomoc Ukrajině.

Loni Němci darovali podle dárcovské rady, sdružující na 70 obecně prospěšných organizací z oblastí sociální a humanitární pomoci, na dobročinnost celkových 5,8 miliardy eur, o sedm procent víc než v předcházejícím roce pandémie. Je to nejlepší výsledek od začátku zjišťování rozsahu této pomoci v roce 2005.

Loni přispělo obecně prospěšným organizacím a církvím kolem 20 milionů občanů. Průměrná darovaná částka byla na osobu rekordních 42 eur. Nejvíc dávali opět lidé starší sedmdesáti let. Nejvíc stoupl počet dárců do 29 let (o asi půl milionu) a ve skupině 50-59letých.

Vraždící bratři nevypovídají

S mrtvolou své sestry (34) v kufru přijeli loni v červnu afghánští bratři ve věku 26 a 23 let vlakem z Berlína do Ehekirchenu v okrese Neuburg. "Sedm měsíců poté sedí za neprůstřelným sklem jednací síně berlínského soudu, kde jsou obžalováni z vraždy," napsal DK. Sestru, matku 14letého chlapce a desetileté dcery, 13. července škrtili a následně jí prořízli hrdlo nožem. "Tichým hlasem, částečně německy, podali osobní údaje a dál nevypovídají."

Jak náš web už zaznamenal, sourozenci přišli do Německa před několika lety. Mladá žena zmizela a rozsáhlé vyšetřování vedlo do Bavorska. 3. srpna byli bratři zatčeni na základě výpovědí svědků a vyhodnocení uzlů telefonních spojení. Starší obžalovaný bydlel naposledy ve Donauwörthu a mrtvolu odvezli do jeho bytu. Den nato ji měli pohřbít údajně někde u Neuburgu v lese.

Jako zákonný zástupce dětí je u hlavního líčení jejich otec, za kterého byla jejich matka od svých 16 let provdána. Po jeho násilnostech se s ním rozvedla a našla si jiného.

Obhájci předpokládají dlouhý proces plný konfliktů, třeba i kolem pojmu vražda pro čest. Bude prý těžké čin rekonstruovat ve smyslu obžaloby. Nakonec z ní může zbýt jen transport kufru, což by podle nich mohlo vést jen k odsouzení za rušení klidu mrtvých se sazbou do tří let nebo peněžitým trestem…