Mateřská loděnice aktuálně bojuje o přežití – do poloviny září musí získat příslib kreditů a nutné je i zvýšení vlastního kapitálu o 400 milionů eur. Do červených čísel se dostala přerušením světového trhu turistiky pandémií.

Rakousko, země kérek

Přinejmenším každý čtvrtý Rakušan má už alespoň jedno tetování. Pro 62 % je to privátní záležitost, pro 30 % forma umění. 74 % míní, že tetování dnes prostě patří k možnosti se lépe vyjádřit, 27 % dotazovaných osobně odmítá jakékoliv tetování a 67 % obyvatelstva také žádné nemá. Do 35 let se nechává tetovat 42 %.

Linecký ústav výzkumu mínění IMAS vyslechl na toto téma v červnu 1029 mužů a žen. Od roku 2013 se za šest let podíl těch s tetováží zvýšil z 19 na 27 %, ale dál zůstává konstantní.

Kojení a veřejnost

Rakouské matky, které kojí na veřejnosti, mluví o negativních zkušenostech.

Před rokem iniciovanou pečeť pro místa, která jsou této praxi nakloněná, získalo v Rakousku dosud 150 lokálů, obchodů a dalších veřejně přístupných míst. Sabrina Krejanová, manažerka marketingu rakouského výrobce dětských potřeb MAM, říká: “Je opravdu hrozivé, že na veřejnosti nekojí jedna z deseti žen,” a dodává, že v celé Evropě je to ještě dramatičtější – prsy dětem na veřejnosti nenabídne 25 % matek. Zjistila to online anketa 5478 matek ve třinácti státech Evropy.

Krejanová ke světovému týdnu kojení 1.-7. srpna, praktikovanému od roku 1991 ve 120 zemích, připomněla nejen “křivé” pohledy veřejnosti na kojící ženy, ale také projevy nesouhlasu až nepřátelství a zcela negativní komentáře. Rakouské dotazované tlumočily vyjádření číšníka, který se ptal, jestli by nemohly kojit na záchodě, a reakci návštěvníka restaurace dotazem, jestli by se mohl přidat…

V průzkumu v německy mluvících zemích loni uvedly dvě ze tří ze 6400 matek v Rakousku, Německu a ve Švýcarsku, že mají z kojení na veřejnosti špatné zkušenosti. Aktuální zjištění – 39 % matek se necítí při kojení na veřejnosti dobře, 47 % se setkává s nepřátelskými projevy okolí.

Podniky stavějící se za rakouskou chartu kojení jsou péčí MAM označovány pečetí visící u vchodu. Charta říká, že kojení na veřejnosti by nemělo být tabu. “Nechceme se smířit s tím, že se s matkami zachází nepřátelsky, když krmí své děti na veřejnosti. Rakouská charta kojení vyjadřuje pracovní atmosféru přátelskou ke kojení, která by měla být součástí agendy každé společnosti – žádné tmavé kouty na záchodě pro kojící ženy, žádné odsuny do jiné místnosti, žádné vyhazování z restaurace.

Kojení dítěte na veřejnosti se musí stát normálním. Charta kojení ztělesňuje kodex chování, který zaručuje uctivé zacházení s kojícími matkami a jejich dětmi – a zajišťuje, že se s nimi zachází stejně jako se všemi ostatními návštěvníky.”

Světový týden kojení iniciovala World Alliance for Breastfeeding Action (WABA) a popořila jej WHO a UNICEF.

Navštívil nás velemotýl

Už dvacet let je i ve střední Evropě pozorován “neznámý” velký motýl. Ernst Lohberger z odborného pracoviště ochrany přírody lesa v Dolním Bavorsku ví, že je jím martináč dubový, syn. japonský (Antheraea yamamai), který je doma ve východní Asii, především v Japonsku, kde byl chován k produkci hedvábí z jeho kukel. Do Evropy bylo k podobnému účelu dovezeno v roce 1860 tajně několik jeho vajíček francouzským konzulem, ale úspěšně se dařilo chovat jen samičky. Tři roky nato propašoval nizozemský lékař Pompe van Meedervoort další vajíčka do Belgie a tam se podařilo motýly množit.

close Cizinec, ale krásný! info Zdroj: DK zoom_in Cizinec, ale krásný!

Ze Slovinska se malá populace rozšířila až do jižního Rakouska a do Čech, od roku 2001 také do východního Bavorska. Svou cestu protáhl motýl podél Dunaje do Deggendorfu, Pasova a do Bavorského lesa, až do výšky přes 800 metrů. Libuje si na krajích lesů, ale objevuje se také v sídlištích, kde budí údiv rozpětím křídel 14 až 15 centimetrů. Dojem dělá také nápadnými “oky” na křídlech. “Nemůže přijímat potravu ani tekutiny, musí vyžít z tukových rezerv pořízených v době, kdy byl housenkou. Tomu odpovídá i doba jeho života,” píše DK.

Mistrovi hrůzy by bylo 125 let

Před 125 lety, 13. srpna 1899, se v Londýně narodil Alfred Hitchcock.

V Německu hledala agentura YouGov mezi dospělými, který jeho film je nejznámější. Alespoň jeden vidělo skoro 80 % lidí. Dvě třetiny shledaly jeho díla napínavá ještě dnes, jen 23 % je měla za příliš staromódní.

Nejznámějším a nejoblíbenějším v SRN je jeho thriller Ptáci podle povídky Daphne du Maurierové, který přišel do kin v roce 1963. Vyslovilo se tak 72 % dotazovaných. Jen 16 % uvedlo, že jej nikdy neviděli, nebo si na něj nepamatují. Následovaly „Psycho“ (24 % nikdy nevidělo) a „Okno do dvora” se 63 % 32 % neznalo), Vražda na objednávku a Nad střechami Nizzy (s Cary Grantem a Grace Kelly, vždy 59 %).

Jedna z otázek pro 2109 lidí byla, jestli už někdy viděli nějaký Hitchcockův film z více než padesátky těch, které režíroval. 12 % řeklo, že ještě nikdy, 15 %, že viděli jeden, 40 % několik, 23 %, že mnoho, a 10 % neodpovědělo.

I Poslední generace má základní práva

Zadržení 22 aktivistek klimatu z Poslední generace letos 28. února po rozpuštění shromáždění před parlamentem a jejich dodání ke zjištění totožnosti do policejního centra, kde byly dvě hodiny uzavřeny v cele velké 25,85 metrů čtverečních, nebylo poprávu, zjistil vídeňský správní soud.

Poslední generace demonstrovala před parlamentem za základní právo na ochranu klimatu. 41 osob vídeňská policie zatkla, v zadržovacím centru je rozdělila podle pohlaví a “nacpala” do dvou malých cel, koncipovaných vždy pro šest osob. Podle správního soudu podmínky uvěznění neodpovídaly minimálním požadavkům na lidskou důstojnost.

Poznatek soudu (VWG-102/067/5000/2024-13) upozorňuje, že ženy měly hodiny k dispozici plochy o 1,23 metrech čtverečních, přičemž místo v prostoru jejich uvěznění bylo ještě omezeno ne nenápadnou měrou třemi poschodovými postelemi, třemi skříňkami na zeď, třemi sedačkami a jedním stolem. Ženy jedly vstoje, nebo si musely sednout na podlahu. "Vzduch byl dusivý a vládl nepřiměřený hluk,” uvedl rozsudek.

"Tím je zjištěno, že také my ochránkyně a ochránci klimatu máme lidská práva a ty mají úřady ctít,” řekl aktivista a bývalý závodník na lyžích Julian Schütter (26). "Jedno prase na výkrm se 110 kilogramy má v ekologickém chovu v Rakousku nárok na 1,3 metru čtverečních místa. Zemské policejní ředitelství nám přiznalo ten den kolem 1,2 metru čtverečního a tím méně než zvířatům v masovém chovu. A celá ta šikana byla jen proto, že jsme protestovali za základní právo na ochranu klimatu,” doplnil další aktivista Lukas Zimmermann (28), analytik dat, který měl sdílet s 18 jinými muži celu pro šest osob.

Správní soud odmítl argument, že zástupci Poslední generace byli drženi za stísňujících podmínek jen krátce. "Zkrácení lidských práv je zkrácením lidských práv bez ohledu na to, zda trvá hodiny nebo dny. Je absurdní, že to musíme nechat vyjasnit soudem. Exekutivě v právním státě a v demokracii by to mělo být jasné,” ujistil Schütter.