Marialuise z Blaibachu (okr. Cham) a Hans Graßl se vzali 29. ledna 1972. Dva roky předtím po společném tanečním večírku se jeden druhému ztratili z očí - jí bylo patnáct let, když se vydala hledat muže, který jí tehdy popletl hlavu. „Dnes jsou víc než půlstoletí svoji a mají osm dětí a osmnáct vnoučat. Tím jsou daleko nad průměrem," píše DK. Prarodiče v Německu měli v roce 2020 průměrně tři vnoučata. Babička Marialuise (70) a dědeček Hans (75) ale zastávají názor: Radši o jedno víc, než o jedno míň.

Jejich příběh začal před 54 lety, když mladý Hans dostal košem od své taneční partnerky. Onoho 17. ledna 1970 proto na parket vyzval 15leté děvče. „Byla jsem totálně paf, když mne, ošklivé káčátko, vyzval k tanci tak dobře vypadající pán," vzpomíná si dnes jeho manželka. „Při druhém tanečku se mně zeptal, jestli by mne mohl doprovodit. To by mí rodiče nikdy nedovolili, tak jsem řekla, že ne." Další den už žádný z nich neznal jméno toho druhého. „Věděla jsem jen, že pracuje na poště v Chamu. Vyptávala jsem se tam po telefonu na štíhlého, velkého, mladého muže s tmavými vlasy. Týden nato mne poprvé vyzvedl a stal se z toho nedělní rituál. Než to můj taťka zakázal," vzpomíná Marialuise.

Ilustrační foto.
Od sousedů: Rakousku víc dřeva přirůstá, než ubývá

Jako jedináček neměla žádného bratra, který by mohl převzít autohaus jejího otce, musel tedy nastoupit expert. „Z lásky, a taky proto, že se chtěl vyučit v technickém oboru, se jím stal Graßl. Ještě v září 1970 dal na poště výpověď, přeškolil se a nakonec autohaus svého švagra převzal." A jeho dceru taky. Prožívali i těžké časy, ale Hans Grassl to bere s humorem - o rozvodu prý nikdy nepřemýšlel, ale o vraždě často, říká s úsměvem.

Dopádluje na olympiádu?

Samanin vztah k vodě začal uměleckým plaváním jako dítě a vyvrcholil tím, že se stala národní šampionkou v Íránu. Později přešla na kajak, protože její rodná země nabízela ženám více příležitostí k závodění v tomto sportu. V kajaku slavila úspěchy jako členka íránského národního týmu, na asijském šampionátu získala stříbro. V létě 2022 její cesta nabrala nečekaný směr, když byla v Evropě na uměleckém plaveckém kempu a požádala o azyl v Rakousku.

„Nevracej se, někam se schovej," prosili její rodiče svou zmatenou dceru, která čekala na barcelonském letišti, aby stihla let domů do Teheránu. Jak se brzy dozvěděla, hledala ji obávaná íránská mravnostní policie a nebylo vůbec pochyb o tom, že bude zatčena ve chvíli, kdy se vrátí zpět do země svého narození. Dnes Saman Soltaniová (27) trénuje s Rakouským svazem kanoistů a v roce 2023 triumfovala na národních šampionátech v kajakářských maratonech a sprintech. Je také držitelkou trenérské a rozhodčí karty kanoe/kajaku. Jako držitelka sportovního stipendia pro uprchlíky doufá ve start na olympiádě v Paříži 2024.

Kriemhild Theresy Pilslové bude hrdinkou představení zahajovací hry pasovského festivalu.
Od sousedů: Před Evropskými týdny v Pasově

Je to také příběh Rakušana Uweho Schlokata, který přijal ranní telefonát od Saman v den, kdy jí rodiče řekli, že pro ni není bezpečné vrátit se do Íránu. Uwe byl jediný, koho Saman v Evropě znal. Přátelství navázali před pěti lety, kdy Uwe navštívil Írán. Saman ani nevěděla, kde Uwe bydlí. Když jí řekl, aby odletěla do Vídně, koupila si jednosměrnou letenku a byla tam v poledne. „Spal jsem a pak najednou zazvonil telefon," řekl Uwe. Pak mu Saman poslala zprávu po WhattsApp a pochopil, že je to naléhavé.

Saman se narodila se do sportovní rodiny a plavat začala v šesti letech. V osmi letech závodila a zkoušela i umělecké plavání, v Íránu odsuzované. Stala se desetkrát šampionkou země, ale nesměla soutěžit na mezinárodní úrovni. Tehdy se poprvé seznámila s jízdou na kajaku. Okamžitě ji tento sport přitahoval, protože pádlování bylo velmi podobné svalovým pohybům ve volném plavání. O dva roky později byla v íránském národním týmu a poté v roce 2018 získala stříbrnou medaili na asijském šampionátu do 23 let. Byla velkou nadějí Íránu pro olympijské hry v Tokiu. V roce 2022 byla pozvána jako první Iráčanka na špičkové umělecké soustředění v Barceloně. Zveřejnila nějaké obrázky na instagramu a policie ji začala hledat. Rodiče jí to řekli až poslední den tábora s radou, aby se zatím nevracela.

Hvězda Stach.
Od sousedů: "Moře vlaječek" má chránit ptactvo

Z deprese ji vytrhl až její přítel Uwe. Donutil ji, aby znovu začala pádlovat, vozil ji na trénink a z tréninku a připojil se k ní do místního klubu. Uwe také kontaktoval Rakouský kanoistický svaz a poslal Samanův životopis. S přáteli jí koupili nové pádlo. Zpočátku měla potíže s pádlováním pět kilometrů, ale během šesti měsíců Saman nastupovala na 20kilometrový rakouský kanoistický maraton. Nedlouho poté, co vyhrála rakouské tituly ve sprintu na kajaku. Pak přišla vzrušující zpráva, že jí byl udělen azyl v Rakousku.

„Bylo těžké začlenit se do této kultury, nikoho jsem neznala, neměla jsem žádné přátele, ale Uwe mě všude bral, staral se o mě. Vděčím mu za svůj život…" Uwe není kajakář. Ale teď ten sport zná a ví, co to pro Saman bude znamenat, pokud se dostane na olympiádu. Minulý týden si koupil dva lístky na sprint na kánoích v Paříži. „Chce, abych na ni byl hrdý, ale já ji miluji takovou, jaká je," řekl Uwe.

Soltani plnou parou.Soltani plnou parou.Zdroj: Zdroj: DK

Sebastian Cuattrin je čtyřnásobný olympionik, který nyní vede rozvojový program ICF. Nepochybuje, že Saman má na to, aby se dostala na vrchol. „Jsem si jistý, že pokud ne příští rok v Paříži, tak v Los Angeles v roce 2028 bude Saman soutěžit o olympijské medaile," řekl Cuattrin. Foto ze zdroje pro web: ICFMedia

Líhnou se malé želvy

O Velikonocích se v Austrálii vyklubala první mláďata želv ze 108 vajec tří různých nedomácích druhů v líhních ochránců zvířat organizace Aussie Ark. Hlídá je spolupracovník Billy Collett a říká, že vidět, jak se klubou na svobodu, je velkolepá zkušenost. "Vypadají jako malí dinosauři," raduje se. Až vyrostou, budou vypuštěni do vodních toků regionu.

Malí 'dinosauři' se derou do světa.Malí 'dinosauři' se derou do světa.Zdroj: Zdroj: DK