"Odnesl štiku domů a rozprodal ji. Kolik lidí nasytila, nemůže tedy říci," napsala PNP.

Biskupské vtipy

Pasovský biskup Stefan Oster dává k dobru o Velikonocích "Ostervtip" a letos požádal na internetu o pomoc při jeho hledání. Tři nejlepší chce odměnit svou novou knihou.

C. k. paráda!
Od sousedů: Při "dohlídce" stromu k májce havaroval

Od jedné uživatelky dostal tento: "Přijde zesnulý farář k nebeské bráně a musí čekat. Zemřelý šofér autobusu je vpuštěn ihned a pastor si stěžuje: "Proč musím čekat?! Jsem přece ,od fochu´!" A Petr mu povídá: "Když ty jsi kázal, všichni lidé spali. Když šofér řídil autobus, všichni se modlili…"

Bobrů je ažaž

Bobr, v 19. století v Bavorsku vyhubený, se rozšiřuje skoro do všech oblastí země. Podle ministerstva životního prostředí je jich 22 000 v 6000 revírech. V roce 2009 jich bylo 12 000 na 3000 místech.

Letí na baterie!
Od sousedů: Elektrické létání, dva dny v hospodě, podvody...

Bobři jsou přísně chráněni. Za škody, které napáchají v zemědělství, rybnikářství a lesnictví, země hradí ročně asi 550 000 eur.

Dítě kněze u zpovědi

Otcem Veroniky Eggerové ze Schönbergu (okr. Freyung) je katolický farář. "Vlastně vůbec neměla být, byla zakázaným dítětem, dítětem hříchu," píše PNP.

Když si měl její otec vybrat, rozhodl se pro církevní úřad, proti vlastnímu tělu a krvi, bez ohledu na zranitelnost duše malého děvčátka. Její rodina vlastně neměla být, a ona v dětství prožívala, jak to bolí, když otec je jí tátou jen o dovolených v cizích místech. Pravdu nesměla říkat, musela lhát…

Ve své knize "Dítě kněze, a jak jsem přesto byla šťastná" popisuje čas depresí a nemocí, které mnozí označovali dokonce za trest boží, a další cestu k současnosti se zkušenostmi s návratem do přírody, hlavně do lesa, který ji vždycky dává sílu. Oblíbenými místy Bavorského lesa také provází turisty.

Na prvním kopečku Paradiso. Další čekaly...
Od sousedů: Za pět dnů na vrcholy sedmi alpských zemí

"Dnes mohu říci, že jsem šťastná," říká. Také díky své matce, která jí dala mnoho sil. Gerti Eggerová je a byla silná žena, pro svou dceru vždy k dispozici. Obě to neměly lehké v prostředí, kde je okolí často vytěsňovalo a uráželo.

Vzpomíná, že dlouho nebylo jasné, zda nebude muset do dětského domova, protože matka otce neuváděla a orgán péče jí odebral výchovná práva. "Na gymnáziu jsem měla dvě ,chyby´ - otec farář, matka ulízečka. To nepasovalo do elitářské podoby této školy. Někteří učitelé mého otce znali a nevěděli, co se situací počít. Mně to dávali více či méně najevo. Ve třídě jsem byla vždycky outsajdrem…"

Dospělá Veronika se přestěhovala do Schönbergu, matka za ní a redukovala kontakt s jejím otcem na nejnutnější, píše PNP. I ji bolelo pořád jen čekat, až splní své sliby, že by jednou mohli žít společně. A zatím co Veronika našla v novém místě povolání průvodkyně a studovala management turistiky, její otec byl stále osamělejší. "Najednou hledal mou blízkost, často telefonoval. Stále silněji jsem cítila, že se o něho musím starat," říká.

Probrat to do jeho smrti v roce 2019 nestihli, protože on blokoval všechna citová témata. "Veronika s ním ale uzavřela vnitřní mír," pokračuje PNP. Při jeho pohřbu se neschovávala a smuteční společnost ji se samozřejmostí brala jako jeho dceru. Je dál členkou římskokatolické církve.

Ilustrační foto.
Od sousedů: Rumuni nutili postižené žebrat

V rozhovoru pro PNP říká, že nebyl žádný konkrétní bod, ve kterém zjistila, že jejím otcem je kněz. Duchovní obec, do které byl po jejím narození přemístěn, byla relativně hodně vzdálená, ale brala jako normální, že tatínek pracuje daleko a může je proto navštěvovat jen málokdy. Čas s ním v době volna nebo dovolených, kdy byli svým způsobem kompletní, byl pro ni vždycky zvláštností, ne jen v pozitivním smyslu. "V těchto drahocenných hodinách neměly mít místo problémy všedního dne, těmi se otec nechtěl nebo nemohl zabývat. Všední den se mnou tedy musela zvládat matka sama, nemohla ji podporovat rodina a měla jen málo přátel. To spojovalo ,matka-dcera-tým´ úzce dohromady."

Že je "dítětem hříchu", to jí matka nikdy neříkala. Do školky to nebylo problémem, ale v základce se místní farář a někteří rodiče pozastavovali nad jejím volnomyšlenkářskými výstupy při hodinách náboženství ("Byla jsem po taťkovi koneckonců ,od fochu´ a uměla jsem mluvit…"). Pozvali matku k řediteli a ten obě zavázal nemluvit o jejím původu. "Maminka zkoušela mi citlivě vysvětlit, že farář děti mít nesmí, a protože to není dovoleno, nesmím už v žádném případě o svém otci mluvit," vzpomíná Veronika.

Jak na aféru reagovali rodiče její matky? "Byli ke mně vždy velmi distancovaní. K babičce jsem našla ,dobrý drát´ až v posledních letech jejího života. Dědeček byl traumatizovaný navrátilec z války, bojoval v Rusku a mnoho let byl v zajetí na Sibiři. Nevěřím, že by ho můj původ silněji zajímal. Navíc oba byli ateisté," uvedla Veronika.

S přestěhováním z Horního Bavorska do Schönbergu se jí otevřel nový svět. Najednou nebyla outsajdrem, ale součástí společnosti jako průvodkyně v národním parku, pak členkou několika spolků a svazů, teď už skoro osmým rokem zastupitelkou… "Že jsem dítětem kněze, je a zůstává částí mého života, ale už ne jeho středem. Dnes je to více jen ohlédnutí," uzavírá. Foto: Deník/PNP/Behringer

Pošťáci kradli

38letý poštovní doručovatel z Horního Bavorska pravidelně od konce roku "zabavoval" v pobočce v Mammendorfu balíčky a velkou část dopisů, uvedl DK.

Zbraň na místě činu. Ilustrační foto.
Od sousedů: Další zavražděné ženy...

Ve čtvrtek byl dopaden při činu v okrese Fürstenfeldbruck. Bezpečnostní pracovník úřadu při kontrole kvality práce pojal podezření a když ho oslovil, muž utekl. Policie ho našla doma. V ruksaku měl stále postrádaný balíček s hodnotným mobilem. Při domovní prohlídce byla u něho nalezena drobná elektronika ještě v obalech v ceně 5000 eur a asi 2000 dopisů. Ty následně doručili jeho kolegové, píše DK.

Při pokusu odcizit přes sto balíčků z poštovního centra v Saarbrückenu byl přistižen jiný pošťák. Je mu 26 let. Po odhalení nechal lup spadnout na zem a ujel svým autem. Policie ho dopadla ještě téhož dne. Ukazuje se, že spáchal v centru víc krádeží od října 2021 do letošního dubna. V jeho autě policie našla uniformu poštovní firmy. U něho doma zajistila dalších asi 100 balíčků a listovních zásilek. Při zatčení uvedl, že je pod vlivem drog.

Děti psaly beránkovi

Do "velikonoční filiálky" v dolnosaském Ostereistedtu došlo letos 80 000 dětských dopisů. Pisatelé si v nich přáli maličkosti jako čokolády a podobně, často se ale chlubili, že už darovali hračky, medvídky, ošacení pro uprchlíky z Ukrajiny, píše DK.

Pisatelům už 40 let odpovídá velký tým dobrovolníků. Loni jim došlo rekordních 100 000 dopisů.

Jackpot: 45 milionů!

V hessenském lottu ve Wiesbadenu šestnáct tahů za sebou nikdo neuhodl šest správných (2, 7, 22, 29, 42, 46) a superčíslo 2. Až teď se to podařilo tipujícímu z Hessenska, jako jedinému z Německa. Šance na tuto výhru byla podle společnosti 1 ku 139 838 160.

1,1 miliardy vajec

Tolik jich snesly loni slepice ve velkých bavorských drůbežářských farmách, denně tedy tři miliony. Každá dá za rok průměrně 291 kusů. Statistický úřad do přehledu započítává jen snůšku podniků s více než 3000 slepicemi. Z biochovů už pocházela skoro pětina vajec, skoro dvojnásobek počtu před pěti lety.

Našli nejstarší snědené vejce

V severošvábském Reste našli archeologové skořápku ze slepičího vejce snědeného před asi 2400 lety. Podle bavorského památkového ústavu je to nejstarší důkaz lidského konzumu vajec severně Alp.

Fragmenty skořápky se našly už v roce 2020 na staveništi továrny v Nördlingenu. Před několika týdny bylo ve spolupráci s vědci Univerzity York potvrzeno, že jde o zbytky slepičího vejce.

V Nördlingenu byla tehdy nalezena kostra keltského mladíka a jáma se zbytky jídel. V nich byly nalezeny milimetrové drobty skořápek. Dosud se předpokládalo, že lidé hromadněji začali chovat slepice až koncem doby ledové, ve 3. až 2. století př. n. l. Skořápka z Nördlingenu je asi o sto let starší.

Opravdu staří Braniboři

V letech 2200 až1800 před Kristem byli pohřbeni lidé, jejichž hroby byly odkryty před několika týdny u Wustermarku v okrese Havelland v Brandenbursku, sdělily zemský úřad památkové péče a archeologické zemské muzeum. Proč byli pohřbeni společně a jak zemřeli, budou vědci ještě zkoumat.

Mimořádný nález byl vyzdvižen v bloku, aby mohl být odtransportován nepoškozeně. Kvůli tomu byl pod hrob podsunut velký ocelový plát. Blok váží tři až čtyři tuny. Má být odvezen nákladním autem k dalšímu zkoumání do Wünsdorfu. Foto: Deník/BLDAM