Roku 1950 do jeho obchodu přistoupil syn, taky Heinz. Letos v dubnu ho navštívil redaktor tohoto deníku Helmut Wanner a on se mu představil: „Schehorschik, s důrazem na první písmeno,” a vysvětlil mu, že Řehoř je česká forma Gregora. “Rehorik je pak něco jako Gregorle…” Autor článku oglosoval: “Že by Řezno po válce bez tehdy ne zvlášť vítaných uprchlíků z bývalých východních území Říše vypadalo úplně jinak, je nesporné…”

Heinz Rehorik mladší byl nejdřív muzikantem z povolání. „Můj dědeček mi poslal saxofon přes spedici pro Displaced Persons, vysídlené osoby,” vyprávěl. Koncem čtyřicátých let to dotáhl do Harry Loyd Big Bandu a pak ke Kurtu Edelhagenovi, jednomu z německých big band leaderů poválečné doby (v roce 1965 vystoupili na jazzovém festivalu v Praze). “Jeho úkolem bylo bavit US-Boys, kteří se starali o stabilní uspořádání v troskách ležícího Německa.

Hrál ale i v jejich pražírně kávy. Tu dnes vede jeho strýc Heiko a pořád je absolutní jedničkou milovníků kávy,“ pokračuje kolega Wanner.

Heinz Rehorik zemřel uplynulou sobotu v domově seniorů ve věku 95 let, napsal Mittelbayerische Zeitung. Na rozloučenou si přál Adagio z klarinetového koncertu v A-Dur Wolfganga Amadea Mozarta. Už před lety si skladbu nahrál – s klarinetem v jeho podání…

Znovu poznaný pradědeček

close Rodina z okna pasovského dómu. info Zdroj: Zdroj: OÖN zoom_in Rodina z okna pasovského dómu.

Johann Müllehner (62) z Vöcklabrucku má na jednom malovaném okně lineckého Mariánského dómu zobrazených pět svých předků. Dílo si ale dlouho nemohl prohlédnout zblízka, a teď zjistil, že “to jeho” tam není! Od roku 2020 běží pod dohledem památkového úřadu a akademie věd projekt restaurování 29 chrámových oken v odborné dílně kláštera Schlierbach během deseti let.

Pan Müllehner se obrátil na klášter. I když už všechno měli zabaleno, okna mu vyndali. Historička umění Christina Wais-Wolfová byla velmi překvapena exaktní identifikací jeho předků. Těmi byli jeho dědeček Leopold Steineder, kdysi městský tesař, jeho žena Rosina a jejich tři děti, Hans, Rosa (babička Steinederova) a Leopoldine.

Podkladem pro každý portrét byly černobílé fotografie, které dílna tyrolské malby v Innsbrucku přenesla na sklo. A na Müllehnera udělaly dojem, jak krásně byly fotky předků transformovány, až překvapivě realisticky. „Při bližším prohlížení přišel na to, že vždycky považoval za svou babičku jinou osobu na okně. To se nyní vysvětlilo…”

Podle akademie věd není nic neobvyklého zvěčňování sponzorských rodin na kostelních oknech. „Tak tesař Leopold Steineder věnoval dómu 22. ledna 1916 osm tisíc korun, což je zaznamenáno v archivu jeho rodiny. Za to byla namalována na jedno z oken katedrály. Štěstím pro výzkum pak jsou nové detaily ke vzniku malovaných oken, které přinesl Johann Müllehner,” dodala Wais-Wolfová.

OÖN připomínají, že v letech výstavby dómu, tedy mezi roky 1862 a 1924, nebylo v první řadě myšleno na financování. Odpovědní však museli hledat sponzory, také pro malbu na oknech. Ještě 2016 byla upořádána další loterie, jejíž výnos měl pokrýt náklady i na restaurování oken: bylo prodáváno 100 000 lístků po pěti eurech…