„Oba brouci, ať je to trnoštítec nebo tesařík javorový, jsou nesmírně vzácní a my jsme si dlouho mysleli, že na Šumavě je po nich veta. Tesařík javorový byl naposledy zaznamenán na Železnorudsku v roce 1946, o trnoštítci jsme sice kusé informace měli, stav populace jsme však neznali,“ informoval Martin Starý, náměstek ředitele Správy NP Šumava.

Tesařík javorový

Jedná se o horský druh tesaříka. Jeho životní cyklus je spojený s javorem klenem. Tesaříci typicky kolonizují stromy poškozené lavinami (Jeseníky, Slovensko), na Šumavě využívají stromy poškozené ledovkou, prasklé stromy mrazem nebo jinak mechanicky poškozené stromy. V jeho dřevě a pod kůrou larvy prožírají chodbičky a dospělí brouci za slunných odpolední pobíhají po kmenech a poletují v korunách. Proto je nutné javory kleny v porostech i mimo ně ponechávat.

„V případě tesaříka javorového nehovoříme jen o nějakém náhodném výskytu. Díky cílenému průzkumu entomolog Lukáš Skořepa z jihočeské Peče v letošním roce nalezl hned několik lokalit s četnými pobytovými stopami tohoto brouka a v letních měsících pozoroval jeho rojení, což ukazuje na přítomnost silnější populace,“ řekl Vladimír Dvořák ze Správy NP Šumava, který se monitoringem bezobratlých na území národního parku a CHKO zabývá.

Trnoštítec horský

Trnoštítec horský je náš nejvzácnější brouk, je to glaciální relikt, který se zde vyskytoval už v průběhu čtvrtohor. Až tři centimetry velký brouk je tzv. pralesní specialista, který je vázaný na mrtvé dřevo a to ve velkém množství a na velkém prostoru. To znamená, že trnoštítec horský není schopný dlouhodobě přežívat v nějakých omezených rezervacích. Navíc je docela vybíravý, potřebuje velké padlé kmeny, zlomy, pahýly smrku či borovice.

„V současnosti víme o třech nových lokalitách, kde se vyskytuje ve větším počtu. Přitom jsme na počátku mapování výskytu tohoto brouka, ale už nyní se dá říci, že trnoštítec se objeví na dalších místech, protože díky velkému množství odumřelého dřeva se stále rozšiřuje jeho biotop. Šumavská populace tak představuje životaschopnou a ve střední Evropě, mimo Alpy, asi jedinou prosperující populací tohoto vzácného druhu,“ vysvětlil Vladimír Dvořák.

Kornatec velký

V letošním roce probíhal intenzivní monitoring kornatce velkého. Tento brouk byl na dnešním území Národního parku Šumava naposledy registrován v roce 1905 a 1907, následně pak v roce 2018. Už loňské nálezy v oblasti Želnavska a Stožecka dávaly tušit, že současná populace tohoto bezobratlého živočicha bude patřit mezi opravdu významné.

„A to se potvrdilo, výskyt kornatců registrujeme na několika desítkách lokalit. Nutno dodat, že monitoring kornatce v letošním roce probíhal přeshraničně, na celém území obou Národních parků. I díky tomu máme nyní k dispozici velmi dobré údaje, které aktuálně ještě zpracováváme společně s kolegy z Národního parku Bavorský les a Entomologického ústavu Akademie věd ČR,“ uvedl Vladimír Dvořák.

V příštím roce je naplánován rozsáhlejší monitoring jak tesaříka javorového, tak také trnoštítce horského. „Věřím, že oba druhy budou na Šumavě zastoupeny v podobně silných populacích, jako kornatec velký. Je totiž evidentní, že tak jako v případě jiných druhů hmyzu, funguje Šumava se svou rozlohou a hlavně pestrou nabídkou biotopů zahrnující bezzásahová území a území s přírodě velmi blízkým a šetrným managementem, jako Archa Noemova, zachovávající hmyzí pestrost pro budoucí generace,“ zakončil Pavel Hubený, ředitel Správy NP Šumava.

Jan Dvořák, tiskový mluvčí Správy NP Šumava