Nesmířili se s nacistickou okupací a utekli do zahraničí, aby se postavili nepříteli se zbraní v ruce. Když v noci ze 14. na 15. března 1939 obsadili Němci prakticky bez boje okleštěné území bývalého Československa, zdrtilo to většinu lidí.
„Seděli jsme 14. března až do noci v Hlávkově koleji v Praze na pokojích a rozebírali situaci,“ vzpomíná tehdejší student Rudolf Šindelář z českobudějovické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu.

Mariáš  s osudem
„Někde se s šibeničním humorem hrál mariáš o osud republiky. Druhý den ráno jsme na Můstku tupě zírali na projíždějící okupanty a viděli plačící a spílající lidi. Okupanti se dočkali hrozeb zaťatými pěstmi, nadávek a plivanců,“ říká  Rudolf  Šindelář.
Na podzim 1939 po pohřbu Jana Opletala byl pak s dalšími vysokoškolskými studenty zavřený do koncentračního tábora. Naštěstí přežil.

Někteří mladí lidé se vydali do zahraničních armád bojovat s nepřítelem. Byl mezi nimi i tehdy šestnáctiletý  Milan Malý. „Napřed jsem bojoval u afrického Tobruku, později jsem se stal letcem RAF,“ říká plukovník Milan Malý z Českých Budějovic.  

Příslušníci čs. armády stáli v březnu 1939 před těžkým rozhodnutím, zda splnit rozkaz a nepříteli se vzdát bez boje.   
„Omyl byl, že jsme se tehdy Němcům nebránili, ale ještě větší omyl by byl, kdybychom se bránili,“ tvrdil válečný pilot František Peřina (1911 – 2006). „Když jsem 15. března 1939 vycházel po čtvrté hodině ráno z domu, padal sníh. Sloužil jsem tehdy u leteckého pluku v Olomouci. Velitel nám řekl, že ministr obrany nařídil, abychom proti Němcům nebojovali. Naše plány, že bychom uletěli přes Slovensko do Rumunska, vzaly kvůli špatnému počasí za své. Nemohli jsme odstartovat,“ vzpomínal generál.  

V okupované vlasti zůstat nechtěl, a tak odešel přes Polsko do Francie koncem června 1939, dva dni po svatbě. Ve Francii sestřelil 14 letadel.  „Sestřelil jsem ještě dalších pět, ale protože spadla do německé zóny, nemohli mi je připsat,“ vysvětloval František Peřina.  Po porážce Francie se letci dostali do Velké Británie, kde se stal František Peřina členem 312. stíhací perutě a zúčastnil se bitvy o Anglii.   
„ Válku jsem měl rád, protože jsem věděl, proč a zač bojuji. Válka byla jediná možnost, jak přispět k osvobození vlasti,“  dodával  František Peřina.

Strach z chycení
S okupací se nesmířil ani František Fajtl (1912-2006), který by letos v srpnu oslavil sté narozeniny. Také on odešel přes Polsko do Francie.

„Ve Francii jsem objevil pana Formánka, který byl tatínkův kamarád,“ vzpomínal František Fajtl. „Sestra mi k němu propašovala slovník a dopisy. Když jsem bojoval ve francouzské armádě, trávil jsem u Formánků dovolenou. Paní Formánková se stala mojí kmotrou. Ve Francii bylo za války zvykem, že vojáci měli své kmotry, které nad nimi držely ochrannou ruku. Když jsem byl sestřelen nad severní Francií a utíkal přes Paříž, Formánkovi mě u sebe šestnáct dní schovávali. S rodiči jsem byl ve styku i přes Jugoslávii. Pak to skončilo a já se dozvěděl, že je zavřeli Němci. Otec s matkou od začátku gestapu tvrdili, že nevědí, kde jsem. Pak Němci zjistili, že bojuji za hranicemi, a zavřeli je do koncentračního tábora ve Svatobořicích na Moravě. Měl jsem o ně strach, ale už jsem o nich nevěděl. Tím víc jsem se těšil, až se po válce vrátím a znovu je uvidím. Měl jsem velkou radost, když jsem se s nimi setkal,“ vzpomínal.
Na konci války měl na svém kontě  čtyři sestřelená letadla  a spoustu operačních letů na západní i východní frontě.
„Na západní frontě jsme doprovázeli těžké bombardéry spojenců, které letěly přes kanál La Manche na cíle v okupované Evropě. Nejdříve jsme bojovali o Kanál, abychom získali leteckou převahu. Potom jsme létali na cíle do Holandska nebo nad severní Francii, kde jsem byl 5. května 1942 sestřelen.“

Jako příslušníka protektorátu ho mohli Němci popravit.
„Když mě sestřelili, hned jsem shodil uniformu a utíkal v civilu. Ale věděl jsem, že když mě chytnou v civilu bez dokladů, mohou mě zase zastřelit jako špiona. Němci už ale znali moji totožnost, protože můj spitfire neshořel. Na padáku jsem měl napsáno squadron leader Fajtl čili major Fajtl. Byla to chyba, která mě prozradila. Před letem jsem říkal mechanikovi, ať jméno zmizí. Smál se, že se vrátím. Němci padák objevili a zjistili, kdo jsem. Honili mě, vypsali na mě finanční odměnu. Měl jsem velký strach, že mě chytnou, budou mučit a já prozradím, kdo mě skrýval. Po několika měsících jsem se ale šťastně dostal zpátky do Anglie a znovu začal bojovat.“

Hrdinové za mříže
V Anglii se František Fajtl stal jako první Čech velitelem britské perutě. Později se zúčastnil i bojů na východní frontě při Slovenském národním povstání.

Po únoru 1948 byl František Fajtl jako mnozí další západní letci propuštěn z armády, zatčen a internován 17 měsíců na Mírově. Jeho spolubojovník František Peřina před zatčením uletěl s manželkou do exilu a do vlasti se vrátil až v 90. letech.  Tak se komunistická vláda odvděčila hrdinům, kteří se nesmířili s nacistickou okupací a bojovali za vlast v zahraničních armádách.