Tak to šlo až do střední školy, kdy se objevil problém, který všechny muzikantské plány rázem přerušil. „Před nástupem na konzervatoř jsem začala chodit do přípravky a jednou jsem ze dne na den zůstala úplně bez hlasu. Možná to bylo zapříčiněné tím, že jsem jako dítě absolvovala operaci hrtanu nebo špatným vedením hlasu. Každopádně krční lékař tehdy řekl, že nikdy profesionálně zpívat nebudu," vysvětluje Olga Baričičová.

Přiznává, že to pro ni tehdy bylo velmi těžké. Celý život totiž netoužila po ničem jiném než se stát zpěvačkou. Musela navíc zvládnout několik operací hlasivek, dlouhou dobu nesměla vůbec mluvit. Také hledala nové uplatnění. „Narychlo jsem se rozhodla, že nastoupím na spojařskou školu, kde zrovna končila moje sestra. Během studia spojů jsem ale zároveň stejně chodila na takovou malou lidovou konzervatoř, kde jsem se učila na housle 
a procvičovala zpěv, jakmile to bylo možné," dodává.

Poté se muzice věnovala při zaměstnání ve volném čase. Zlom nastal, když díky svému otci – muzikantovi poznala kapelníka dechové hudby Žadovjáci. Byla s kapelou v kontaktu, naučila se více vnímat dechovkový žánr a repertoár a nakonec dostala nabídku, aby se k Žadovjákům přidala coby zpěvačka.
„Jednoho dne mi kapelník řekl, že večer hrají na hodech a jestli bych nemohla přijít. Když jsem tam dorazila, najednou mě požádali, abych šla na pódium a zpívala s nimi. Já hodně váhala, ale přemluvili mě. Tak to bylo moje přijetí do kapely – mikrofon 
i hlas se mi tehdy třásl," popisuje Olga Baričičová. Ještě ten večer ji kapelník poprosil, aby další den přišla znovu. Postupně tak vznikla dlouholetá spolupráce.

Později se také zpěvačka objevila na televizi Šlágr. „Bylo to opět díky tomu, jak je ten muzikantský svět propojený. Moji známí, hudebníci, kteří už na Šlágru působili, si mě vybrali jako hosta do programu. Nejprve jsem jim nabídla svoje starší sólové skladby, ale to všechno mě nakonec nakoplo k tomu, že bych mohla natočit vlastní cédéčko," vypráví.

Na Šlágru nyní vystupuje se stálými hosty. Na čistě sólový zpěv se totiž po zdravotních potížích necítí. „Myslím, že je pro mě lepší vystupovat s dalšími lidmi. Vždycky si tak musím najít nějakého partnera. Na nové cédéčko jsem natočila i jednu písničku s maminkou. Je jí 83 let a krásně zpívá, tak jsem si to chtěla zaznamenat," dodává Olga Baričičová.

Na albu podle ní posluchače čekají jen samé pomalé moravské táhlice. „To znamená skladby na zpívání, žádný tanec, žádné zrychlení. Většinu pro mě píše Zdeněk Baťka. Já sama se o vlastní písně nepokouším, protože myslím, že každý by se měl věnovat tomu, na co má, a také mi při mojí práci nezbývá čas," komentuje.

Olga Baričičová žije ve městě Holíč na severozápadním Slovensku. Do jižních Čech to tak má docela daleko a když vyráží na natáčení do televize Šlágr, musí si vzít dovolenou. Muzika jí bere většinu volného času, hlavně o víkendech, ale zpěvačka ji kvůli tomu rozhodně nehodlá opustit. „Já hudbu miluji, bez ní bych asi nedokázala žít," zdůrazňuje.

A pokud sama zrovna nezpívá a chce si naopak něco poslechnout, obrací se k lidovkám. „Ty jsou u mě na prvním místě. Jsem na lidovkách odchovaná a je to můj život," uzavírá.