Považuji za správné čtenářům připomenout, o jakou výjimku se jedná. Požadavek na výjimku z Lisabonské smlouvy související s uplatňováním Listiny základních práv EU vznesl Václav Klaus v říjnu 2009, neboť se obával možnosti prolomení tzv. Benešových dekretů a uplatnění majetkových nároků sudetských Němců odsunutých z Československa po druhé světové válce. Výjimku Česku přiznal summit EU koncem října 2009. Nicméně, Evropský parlament na konci května 2013 doporučil členským státům, aby se výjimkou nezabývaly s tím, že nechtěl svolávat konvent, který by výjimku zahrnul do evropských smluv. Názor Evropského parlamentu však není závazný a dohoda evropské sedmadvacítky o výjimce trvá. K případné změně postoje České republiky by se musela jasně vyjádřit vláda. ČSSD však již dříve deklarovala, že je přesvědčena, že ostatní pojistky jsou pro Českou republiku natolik dostatečné, že výjimku ve skutečnosti nepotřebujeme.

Nicméně, Polsko a Spojené království (Velká Británie) si tuto výjimku již dříve dohodly a pro tyto země je součástí legislativy Evropské unie. Není od věci si pozorně přečíst, jak tato výjimka pro tyto dvě země zní (a jak by měla znít i pro Českou republiku):

Článek 1

1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.

2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.

Článek 2

Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království.

Je to sice klopotný bruselský úřední jazyk, ale Václavem Klausem vyjednaná výjimka by jasně říkala: V otázce majetkových nároků sudetských Němců je stanovisko české legislativy a českých soudů neprolomitelné. Aniž bych chtěl vnášet jakékoli pochybnosti do česko-sudetoněmeckých vztahů, opravdu je nutné, aby nová vláda tuto již vyjednanou výjimku demonstrativně zrušila?

Tomáš Jirsa, senátor