Ještě před třiceti lety tu stálo skoro čtyřicet domů a přebývalo kolem 150 lidí. Dnes už byste zde ovšem hledali známky života marně. Křtěnov je jednou ze zaniklých obcí, které byly začátkem 90. let minulého století vysídleny kvůli ochrannému pásmu jaderné elektrárny Temelín.

Slávu více než 700 let staré vesnice připomíná jen nově opravená budova bývalé školy a pamětní deska na zdi hřbitova. Místní rodáci ale přesto nezapomínají. Každoročně se scházejí na slavnostní pouti a připomínají si, jaké to tu kdysi bývalo. Letošní setkání se uskutečnilo tuto neděli. Dorazila na něj i Miloslava Polesová z Týna, která navštěvovala křtěnovskou školu od roku 1956.

„Bylo tu dobře. Ve škole nás bylo jen pár, takže paní učitelka učila tři třídy najednou," vzpomínala rodačka s úsměvem na  školní léta. Když se musela na podzim 1983 vystěhovat, bylo to pro ni i zbytek rodiny velmi složité. Celou dobu totiž žili v rodinném domě, a najednou si museli zvykat na panelák. „Člověk už si za těch skoro třicet let zvykl, ale ze začátku jsme měli pocit, že jsme jen někde na návštěvě a jednou se budeme moci vrátit. Nejhorší to bylo pro staré lidi. Mojí mamince bylo přes sedmdesát let a do smrti si na nové prostředí nezvykla," řekla Miloslava Polesová.

Školní léta si s láskou připomněl i Václav Kuboušek z Koloděj nad Lužnicí. Ten se ze Křtěnova odstěhoval hned po svatbě před čtyřiceti lety a nucené vysídlení se ho proto přímo netýkalo. „Bylo to tu dobrý. Měli jsme dvě třídy do pětky, pak jsme chodili do Týna. Mám radost z toho, jak to tady pěkně opravili, vypadá to moc hezky," pochválil pamětník, který se setkání rodáků zúčastňuje pravidelně.  Zrekonstruovanou budovu bývalé školy si s radostí prohlížela také Hana Přástková z Lipovska u Dražíče. Její otec tu kdysi skoro třicet let působil jako ředitel. Začátkem padesátých let se však prudce zhoršil jeho zdravotní stav a rodina se  musela stěhovat. „Šli jsme pryč pouze z rodinných důvodů. I když tu nejsem přes padesát let, pořád mi to tu chybí. Líbí se mi, jak je opravená škola. Vevnitř jsem se ještě podívat nebyla, takže ani nevím, co tam vlastně je," poznamenala se zvědavostí v hlase Hana Přástková.

Stejný osud jako Křtěnov potkal i další obce v okolí, například Temelínec. Jedinou jeho dochovanou připomínkou jsou nenápadná boží muka v poli. Tamní rodáci se pravidelně scházejí druhou nebo třetí neděli v září. Patří mezi ně  Jan Veselý z Protivína. Ten sice na nedělním srazu hýřil dobrou náladou, ale při vzpomínání na svůj rodný dům se neubránil dojetí.

„Je to pro mě velice smutné období. Já už jsem byl sice v době vysídlování pryč, ale stále tam žila moje matka a pro ni to bylo opravdu kruté. Chovali se k ní prachsprostě a ani pořádně nezaplatili, co slíbili. Výkupní  cena přitom tehdy byla jen čtyřicet haléřů za metr čtvereční. Z našeho statku nám nezůstalo vůbec nic," zdůraznil rodák Veselý.

Z Protivína přijel do Křtěnova i Václav Sládek. Hlavním důvodem jeho návštěvy byla touha setkat se s kamarády a známými a zavzpomínat na staré časy. „Postavil jsem si docela daleko, takže se mě osobně výstavba elektrárny nijak nedotkla. Starých pamětníků už tady moc není, spíš mladších, kteří jsou mými spolužáky a vrstevníky. V září pořádáme další sraz rodáků v Temelíně," zmínil Václav Sládek.

Součástí křtěnovského setkání byla malá pouť s několika stánky s občerstvením, vystoupení temelínské dechové kapely a slavnostní bohoslužba v kostele sv. Prokopa, která začala úderem jedenácté hodiny. Oficiální část programu končila krátce před polednem. Podle hrubého odhadu dorazila asi stovka návštěvníků ze všech koutů kraje. Další příležitost ke vzpomínání budou mít křtěnovští rodáci už na 'Dušičky'.