Ostře střežený byl srpnu 1969 byl windsorský zámek Hluboká. Natáčel tu Jan Werich díl seriálu Pan Tau a Claudie. Bylo tomu právě rok, co přijely ruské tanky, Werich byl persona non grata. Atmosféru si vybavuje tehdejší ekonomka správy zámku Božena Štěpková.

„Točilo se v sezoně. Zámek byl pro veřejnost zavřený. Byla jsem nervózní, jak vše dopadne," podělila se o vzpomínky Božena Štěpková. Jana Wericha měli „ubytovaného" v kanceláři. „Byl tam divan, kde měl odpočívárnu. Chodil ve flanelové košili 
a manšestrákách, jak byl zvyklý. Podřimoval na divanu s kloboukem na tváři," vidí ho dodnes Božena Štěpková, které tenkrát bylo 20 let.

Na zámku štáb využil exteriéry, interiéry, vstupní halu, nádvoří, loveckou jídelnu,  jednu z koupelen. Slavné jsou mj. dvě scény: jak si Tau na cimbuří zašívá poničený deštník a přílet Jana Wericha coby majitele zámku vrtulníkem.  Pětapadesátiletého herce při náročnějších scénách s různým padáním často zastupoval dvojník. „Filmaři také převezli náklaďák hraček z Japonska, které v tehdejší době nebyly k mání. Na ty jsme hodně koukali," řekla bývalá ekonomka zámku.

Přidala úsměvnou historku. Jedna scéna vznikla v sousedním areálu Alšovy jihočeské galerie. Vedle je vchod do nádvoří, v jehož pravém koutě správce objektu pěstoval zeleninu.

„Pan Werich si tam bezelstně utrhl pár mrkví a pak si je vypral ve vodě v kašně. Správce ho ale načapal, vyběhl na něho a dost se kvůli tomu pohádali. Správce mu vynadal, že mu nemůže jen tak krást mrkev jen proto, že je slavný,"  vypráví Božena Štěpková, které utkvěla ještě postava komorníka v podání Jiřího Líra. Tento herec pochází z Pelhřimova. „Ze stejného města byl jeden náš zaměstnanec, tak si spolu hodně povídali," dodala.

O tom, že Jan Werich točí seriál na zámku a v jeho okolí, samozřejmě věděla celá Hluboká nad Vltavou. Platilo to 
i pro Helenu Žípkovou, která viděla slavného herce hlavně ve scénách u Munického rybníka. „Kousek od Munického rybníka jsem koncem šedesátých let bydlela," řekla Helena Źípková, jež má zkušenost s filmovým komparzem. Objevila se jako dívenka v pohádce Pyšná princezna, která také nese stopy hlubockého zámku.

V epizodě si zahrálo i městečko Zliv na Českobudějovicku, resp. jeho vlakové nádraží. Na koleji například stál mrazicí vůz, do něž se pan Viola a vnučka Claudie schovají, když utíkají před rozzuřeným hostinským, kterému nezaplatili útratu. Natáčení měla jako na dlani obyvatelka Zlivi Věra Amrožová. „Dívala jsem na všechno z okna," říká jedna z pamětnic. 

Hostinský Libíček honil tuláka Wericha po Českém Krumlově

Pan Viola a jeho vnučka utíkají před hostinským a jeho partou Českým Krumlovem.Nevěř všemu, co uslyšíš. Neříkej vše, co víš. Nežádej vše, co vidíš. Kdo něco ví, ať mlčí. To je zlomek textu na fasádě domu v Rybářské ulici číslo 37. Je to dům 
s renesančními sgrafity a dřevěnými vraty do dvora, který se v dílu o Panu Tau a cestě kolem světa objevil. Hospodský ztvárněný Janem Libíčkem 
a celá parta pronásledují Jana Wericha. Zastaví se pod uvedeným nápisem. Ten má blízko k mystice.

Dnes je tu penzion a na natáčení si už nikdo nevzpomíná. „Je to pro mne nová informace, ale příjemná," doložil Radek Šťovíček z firmy, která penzion provozuje. Lituje, že to nevěděl dříve. Bylo by krásné na hereckou minulost tohoto domu upozorňovat ubytované hosty. Dům je v současné době na prodej. A důvod? Kromě jiného Radek Šťovíček dodává, že někteří lidé z personálu tu pociťují stísněnost, snad i přítomnost duchů. To 
v historickém centru Krumlova nebývá výjimkou. Jak praví fragment nápisu na zdi: … Kdo něco ví, ať mlčí.

Mám podpis Wericha

Když bylo tajemnici Městského úřadu ve Zlivi Iloně Řimnáčové deset let, nesměla chybět u natáčení seriálu Pan Tau. Kousek dílu Cesta kolem světa s Ottou Šimánkem a Janem Werichem pochází právě ve Zlivi, a to hlavně z nádraží. Dívenka se tehdy osmělila a požádala mistra Wericha o podpis jeho knihy Fimfárum, kterou dostala od rodičů k Vánocům. „Mrzí mě ale, že se mi podepsat ani nechtěl, byl trochu nevrlý a ani se mě nezeptal na jméno," řekla Ilona Řimnáčová, která sice nemá věnování, ale podpis 
v knize přísně střeží. Je to pro ni velká vzácnost.

Jako desetiletá žába si všimla, že kolem štábu pobíhá výrazný, tmavovlasý chlapec. Byl to současný režisér Filip Renč, který provázel svou sestru Veroniku, jinak hlavní dětskou hrdinku Claudii. 
V epizodě si Filip zahrál hocha v neckách na rybníku. „Jeho si každý všiml, bylo to pěkný klouček," upamatovala si Ilona  Řimnáčová.

Lešení na Červené Lhotě drželo letící balon

Nejen pohádky se točily na Červené Lhotě. Snímek ukazuje práci na filmu Pan Tau - k vodě jdou zvláštní bytosti.V roce 1988 se štáb kolem Pana Tau na jih Čech vrátil při natáčení celovečerního filmu. Filmaři  strávili asi týden na zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku. Vzpomíná tehdejší zámecký kastelán Miloslav Paulík, který je dnes ředitelem Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci: „Po dobu natáčení byl zámek pro běžné návštěvníky zavřený, ale natáčení proběhlo bez problémů, štáb byl velice šikovný a režisér Jindřich Polák i jeho paní byli milí lidé."

Na Červené Lhotě se natáčelo na nádvoří, v okolí jezírka i přímo v něm. Jezírko posloužilo při scéně s potápěči, 
v jeho okolí se natáčely i scény s étericky až vesmírně vypadajícími bytostmi. „Vzpomínám hlavně na scénu, při níž se natáčel letící balon. Ten byl ve skutečnosti připevněn na nádvoří našeho zámku lany a kolem bylo takové lešení," říká Miloslav Paulík.

„Co mě ale osobně mrzí, je to, že jsem se sice za dobu svého působení na Červené Lhotě setkal s celou řadou našich předních filmových umělců, jako byli pan Martin Růžek, Ladislav Pešek, Miloš Kopecký nebo právě Otto Šimánek či režisér Jindřich Polák, a ani 
s jedním jsem si neudělal žádný rozhovor. Vždy jsme poseděli, popovídali o životě i o filmování, ale abych si z toho něco vypsal, to mě tenkrát nenapadlo a teď už je pozdě," míní tehdejší kastelán. Alespoň si užíval privilegia být přítomen natáčení. „Měl jsem dovoleno dívat se na scénu i okem kameramana, což byl vždy pěkný zážitek a moc rád na to vzpomínám," uzavřel.