„Vyřizujeme tady úkoly za stát,“ zlobil se. Rozebral, že okres stojí veterinární služby za rok „normálně“ tak 20 000 eur. Letos s množstvím zajištěných zvířat při hraničních kontrolách na A3 náklady explodovaly na 250 000 eur. Podle Meyera není možné, aby tyto částky hradil okres. „Momentálně ale musí,“ uvádí list. Letos už několikrát zvýšil rozpočet veterinárního úřadu, ale pořád to nestačí. Loni Pasovští odhalili 95 pašovaných zvířat a předali je veterinářům. Letos už zadrželi 310 psů. „Enormně toho přibývá, naše veterinární správa je masivně přetížena,“ uvedl hejtman.

Velká část nelegálního dovozu z východní Evropy do jižního Německa vede po dálnici A3, především v oblasti kontrolního místa Pocking/Rottal východ. Tím je ke kontrole příslušná veterinární správa pasovského okresu. Samotný dohled, ale celé související ochranářské a očkovací postupy a karantény váží personální kapacity úřadu a vyvolávají vysoké náklady.

Hejtman proto tlačí regionální dolnobavorskou vládu k uvolnění více prostředků a navýšení počtu zaměstnanců. Volá ale také po zpřísnění trestů pašerákům---

Současnost jako zlý sen…

Charlotte Knoblochová.Zdroj: Deník/repro PNP

Jak i náš list informoval, Charlotte Knoblochová, od roku 1985 prezidentka Židovské kulturní obce v Mnichově a Horním Bavorsku, v letech 2005-13 víceprezidentka Světového kongresu Židů, oslaví 29. října 85. narozeniny. Obsáhlý rozhovor s ní předesílá pasovský deník PNP zdůrazněním, že „výsledek AfD ve volbách do Spolkového sněmu je pro ni zlým snem, krerý se stal pravdou“… Za připomenutí stojí ale i další pasáže interview.

Knoblochová v něm rozvádí svou záchranu před nacisty selkou ze Středního Francka Kreszentií Hummelovou. „Byla velmi, velmi přesvědčenou katoličkou, která pro mne nasadila život,“ říká. „V roce 1942, kdy bylo jasné, že brzy bude deportována také naše rodina, mne otec dovezl na statek rodiny Kreszentie, která předtím byla služkou u mého strýce. Přijali mne, pro místní lidi jsem byla jejím nemaželským dítětem. To pro ni a její rodinu znamenalo nejen riziko, ale tady hanbu. Vím, že měla hrozný strach, ale vzala to – oni všichni – na sebe, aby mne zachránili.“

Kreszentii Hummelové byl v tomto týdnu udělen posmrtně titul Spravedlivý mezi národy, nejvyšší vyznamenání státu Izrael. Stalo se tak až 70 let po záchraně Charlotte, a PNP se ptá, proč tak pozdě. „Protože si celý život nepřála být veřejně oceněna. Shledávala, že už svou ,odměnu´ dostala – doufala, že Bůh za tento dobrý čin přivede její bratry ve zdraví z války, a oba se vrátili. Pro mne je hrdinkou, a proto udělení této pocty památníkem obětí a hrdinů holocaustu Yad Vashem veskrze podporuji.“

Na otázku, zda poznala v dětství v nacistickém Německu častěji, že jsou také dobří nežidovští Němci, říká: „V první řadě jsem prožila, jak zlí mohou být. Žili jsme v tísnivé situaci strachu a nepřátelství, kterou si dnes nikdo nemůže ani představit. Negativní poznatky z oné doby zdaleka přesahují pozitivní zážitky. Ale skutečně, byli také lidé, kteří k nám byli dobří, ačkoliv věděli, že jsme Židé. Když byl můj otec jednou na ulici v Mnichově zatčen a na čas odvlečen, vzala mě duchapřítomná kolemjdoucí žena do náruče a dělala, jako bych byla její. Vzala mě domů a řekla, abych svým rodičům vyprávěla, co se stalo. Až později jsem pochopila, co pro mne udělala, a dodnes neznám její jméno. Zažila jsem také, že mi jako dítěti zpod pultu podali kousek buřtu. To nebyl žádný židovský obchod, a taky žádný košer salám. Byly to takové drobnosti, ze kterých jsem měla velkou radost. Bylo mi snad deset, ale už tehdy jsem chápala, v jak špatné době žiju…“

K životu po válce Knoblochová vypráví, jak si na statku Kreszentie myslela, že už je sama, nepočítala, že ještě někdy uvidí babičku a otce, a za tři měsíce se tatínek vrátil, těžce poznamenaný tím, co prožil. Nějakou dobu se bránila jít s ním do Mnichova, nechtěla žít mezi lidi, kteří s nimi tak hrozně zacházeli, a když se tam přestěhovali, měla s ostatními mladými Židy silné přání z Německa odejít. K imigraci potřebovala mít práci, k ní kvalifikaci, vyučila se tedy dámskou krejčovou a její muž vyrábění zrcadel. Když už mohli vyjet, přišla do jiného stavu, a tak zůstali – ani kufry prý nerozbalovali. „Opravdu děkuji osudu a Bohu, že jsme neodešli. Mohla jsem prožít, jak se židovský element znovu v Německu pomalu vrací, a že jsem tomu mohla v dalších letech také přispět a pomoci k soužití ve společné společnosti. Když pak byla v Mnichově vysvěcena naše nová synagoga, své kufry jsem zase definitivně vybalila,“ říká.

Pasovský list předestřel, že mnoho neněmeckých Židů vnímá život v Německu pozitivně a usazují se tu, ale současně jsou regiony a městské části, ve kterých by se raději nechtěli nechat poznávat. Co se to děje? ptá se deník, a Knoblochová odpovídá: „Nejraději bych to z mysli vytlačila, ale když jsem dotazována, nebudu mlčet. Situaci jako tu, ve které teď jsme, že tedy protiprávní, ba extremistická strana, která nikdy nezastírala, jaké má cíle, teď v bundestagu aktivně spoluvytváří politiku – to jsem si nikdy nemohla představit. Pro mne je to skutečně obživlý zlý sen. Připomíná fázi 1929 až 1930. Doufám v těch 85 procent lidí, kteří tuto stranu nevolili. Příčinou jejího úspěchu je uprchlická krize. Tihle lidé se svými pravicově ideologickými postoji ale nespadli z nebe, ti už tady byli…“

K vyrovnávání se s minulostí Knoblochová zdůrazňuje, že mladým Němcům vždy klade na srdce, aby nepociťovali žádnou vinu. „Jen pachatelé byli pachateli, nikdo jiný! Jediná odpovědnost, kterou mladí lidé mají, je odpovědnost za současnost a budoucnost. K tomu je důležité znát minulost…“

Poklona českému lezci

Adam Ondra na El Capitanu.Zdroj: Deník/repro

Obsáhlý profil 24letého lezce Adama Ondry z Brna, „který ve skalách posunul hranice možností“, přinesly 28. října linecké OÖN.

„Bylo to letos 3. září, v neděli, kdy hubený kudrnáč dovedl lezení do nové dimenze. V mohutné jeskyni Hansehellaren u malé středonorské přímořské obci Flatanger se mu podařilo vylézt cestu, která platí za nejtěžší na světě,“ uvádí list. Její označení je podle francouzské škály obtížnosti 9c, což je návrh, který může být potvrzen až druhým výstupem. „Výjimečný atlet cestu nazval ,Silence´, tedy ticho,“ pokračuje deník. Ondra na ni potřeboval dvacet minut – po celkem 50 dnech příprav během sedmi pobytů ve Flatangeru. „Nemohl jsem ani křičet radostí, jen jsem visel v laně a cítil slzy v očích,“ vysvětlil podle OÖN, proč pro jméno cesty zvolil zprávě Ticho…

Deník rekapituluje, že Ondra v devíti letech zdolal svou první 8a, jako 13letý prorazil ve slovinském Ospu do světové elity cestou 9a a v roce 2015 se stal mistrem světa v boulderingu, lezení bez lana. „Loni v listopadu přijal novou výzvu – takzvaný Big Wall. Jeho cílem byla cesta ,Dawn Wall´ na skalním monolitu El Capitan v yosemitském národním parku v Kalifornii. Na tisíc metrů vysoká stěna je pokládána za nejtěžší lezeckou cestu světa, která vyžaduje 32 lanových délek a jejíž obtížnost leží většinou mezi 8a a 9a. Američané Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson na ní pracovali sedm let. Po devatenácti dnech ji pak 14. ledna 2015 jako první prostoupili volným stylem.“

V OÖN Ondra uvádí, že první týdny v Yosemitu se potýkal se zvykáním si na velmi specifickou hladkou žulu, chyty prý „hledatlčástečně mikroskopem“. Heinz Zak, tyrolský pionýr sportovního lezení, který mladého Čecha doprovázel jako fotograf a filmař, srovnal stěnu na Dawn Wallu „lezením po tekutém mýdle“. Adam Ondra ji zdolal během pouhých osmi dnů. „Další milník v alpinismu, který nezná žádný limit,“ uzavírá linecký list a avizuje turné Adama Ondry a Heinze Zaka s multivizuální přednáškou a prezentací filmu „Umění lezení“ - 11. listopadu na veletrhu alpinismu v Innsbrucku, 14. listopadu v kulturním centru Gasteig v Mnichově a 15. listopadu v Halleinu v Solnohradsku.

Na snímku je Adam Ondra na cestě „Dawn Wall“ na El Capitanu.

Češi si vyjeli pro kola

„Minimálně dva pachatelé se v pátek kolem 20.50 hodiny pokusili odcizit v Bad Leonfeldenu z uzamčené garáže horská kola,“ píší linecké OÖN. „Přeřízli zámky, při čemž je vyrušili obyvatelé domu. Dvojice pak ujela ve stříbrném nebo šedém kombi s českou poznávací značkou. Okamžitě zahájené pátrání bylo negativní.“