Lidi přestává bavit kupovat balenou vodu. A pokud je to možné, raději otočí kohoutkem a zaženou žízeň čerstvou vodou. Také někteří restauratéři přišli na to, že se věčně nedá vydělávat nekřesťansky na minerálkách ze skla či plastu a nabízejí k jídlu jako samozřejmost karafy s tekutinou z kohoutků.

Jihočeský vodárenský svaz se 65 zaměstnanci zajišťuje vodu pro 370 tisíc lidí na jihu Čech, tedy pro více než polovinu všech Jihočechů. Vlastníkem svazu je přes 250 obcí. Vodárenská soustava je ukryta v 525 kilometrech potrubí a k dispozici jsou tři úpravny. Úpravna Plav je největší továrnou na výrobu pitné vody v Jihočeském kraji.

Za ředitelem JVS jsme přišli, abychom se dozvěděli víc o fungování svazu, který si letos připomíná dvacet let existence.

Doporučujete svým známým pít vodu z kohoutku?
Samozřejmě. Kvalita naší pitné vody je pod přísným dohledem, svázaná nekompromisními normami. Sám vodě z kohoutku dávám přednost před balenou vodou, se kterou kamiony křižují republiku bůhví odkud a kam stovky kilometrů. A toho odpadu. Mnohdy nemají ani zpracovatelé o vytříděné plasty zájem. Nebo se podívejte do supermarketů, kolik plochy věnují právě balené vodě. Zkrátka za JVS garantuji, že z naší vodárenské soustavy teče voda splňující nejpřísnější ukazatele kvality.

To ale není zadarmo. Předpokládám, že do kvality pitné vody musí JVS hodně investovat.
Určitě a nepřetržitě. Na úpravně v Plavu, kde se voda z Malše, tedy římovské přehrady, upravuje, jsme za posledních deset let do technologie dali několik desítek miliónů. V příštím roce zde chceme začít s investicí za téměř čtvrt miliardy korun. Technologii doplníme o filtry s náplní granulovaného aktivního uhlí. Voda si uchová stabilní kvalitu i při transportu ke vzdálenějším zákazníkům.

Můžete být konkrétní a říct, jaké uskutečněné investice považujete z posledních let za nejdůležitější, nejvíc potřebné?
Především ty, které sloužily a slouží ke zvýšení odolnosti naší vodárenské soustavy pro případ krizových situací. Přestože při povodních v roce 2002 nedošlo k žádnému výpadku dodávky vody ze soustavy, ukázala se riziková místa. Proto došlo ke zdvojení přívodního řadu pod římovskou přehradou a na vodárenskou soustavu se napojilo Blatensko, které bylo bez vody z vlastního zdroje. A nedávno také Lomnicko jako první etapa prodloužení vodárenské soustavy až do Třeboně. Na Kaplicku jsme nahradili nestabilní zdroj Pořešín novým přívodním řadem z Bukovce do Netřebic. Následovaly rekonstrukce záložních úpraven vody v Husinci na Prachaticku a v Táboře za zhruba 65 milionů. Dalších víc než 20 milionů stál také náhradní zdroj elektřiny pro úpravnu Plav, který ji udrží v provozu v případě výpadku energetické sítě.

Ceny rostou a cena vody není výjimkou. Proto se šetří a je nižší spotřeba. Dodavatelé pak musí cenu opět zvednout. Jakou roli v tomto koloběhu ceny hraje JVS?
Náš svaz vodu neprodává do maloobchodní sítě, ale dodává ji do obcí a měst, odkud si ji přebere místní provozovatel do distribuce. Velkoobchodní cena je od roku 1998, kdy stála 11,98 Kč za m³ prakticky stálá a roste pouze o inflaci. Letos ji prodáváme bez daně něco málo nad 14 korunami. Konečná cena vody, včetně vodného a stočného, se v kraji pohybuje kolem 80 korun s daní. Ale to už je věc obcí a provozovatelů. Vím, že neustálý tlak na peněženky spotřebitelů obecně je velmi nepříjemný. Ale zkusme počítat. Když mluvíme o balené vodě, stačí se podívat, kolik stojí balík šesti vod v dvoulitrových nebo jedenapůllitrových plastech. Tady počítáme v jednotkách litrů a bavíme se o zhruba 80 korunách. Za tutéž cenu ji z kohoutku proteče tisíc litrů, vyčistí se v čističce a vrátí znovu do oběhu. A to i v krizových situacích.

Balená voda je podle vás tedy spíše marketinkový tah za hodně peněz?
V některých případech ano. Myslím, když se čerpá, stáčí a distribuuje minerální voda obsahující zdraví prospěšné minerály jako potravinový doplněk, pak nepochybně patří na trh tak, jako vždy patřila. I v krizových případech se distribuuje balená voda především tam, kde malé a nevyhovující místní zdroje selžou. Ale jinak? Každý ať si rozhodne sám, co je pro rodinu přijatelnější. Zda si natočit vodu z kohoutku a případně dochutit podle potřeby. A to za zlomek ceny, kterou jinak zaplatí u pokladny v obchodě prakticky za totéž. Podle mého názoru, by se podzemní voda, která je bez nadsázky zlatým pokladem, měla šetřit a uchovávat pro krizové situace. Z vodohospodářského hlediska by bylo vhodné si podzemní zásoby vody, kterou někdy ani nemusíme upravovat, chránit pro případy extrémních klimatických výkyvů, například sucha, jehož náznaky právě zažíváme.

Vašimi členy jsou města a obce. Co mají z toho, že se daly dohromady?
V první řadě je to přímý vliv na tvorbu ceny vody. Dále rozhodují o celkové strategii nakládání se společným rozsáhlým vodohospodářským majetkem. O jeho správě a provozování, včetně oprav, investic a jeho rozvoje. Letos plánujeme proinvestovat dalších 145 milionů. Rekonstrukce a celková modernizace vodohospodářské sítě je nutná. Mimo to jako svaz našim členům poskytujeme dva typy podpůrných projektů. Jednak je to přímá podpora na připojení obcí k vodárenské soustavě. Za existenci svazu jsme za to dosud vyplatili kolem 70 milionů. Nejvíc ale obce využívají Fond podpory investic, což je bezúročná půjčka na obnovu kanálů a vodovodů. Do této oblasti jsme už vložili 160 miliónů korun. Každopádně našim členům dáváme cenovou jistotu. A to není málo. Podle mne je vodárenský svaz ideální službou pro členské obce. Především je ale stabilizujícím prvkem regionálního rozvoje jižních Čech, protože bez dostatku kvalitní pitné vody si rozvoj žádného území nelze představit.