Po představení, které bylo celkem 300krát reprízované a které mělo svou derniéru v sobotu v Lomu na Táborsku pod širým, mírně zataženým nebem, jsme krátce vyzpovídali hlavního protagonistu Richarda III. Jana Potměšila.
Proč jezdíte v létě hrát právě do Lomu?
Můj táta se tady narodil a já tu strávil dětství. Tak jsem vlastně taky rodákem, tak trochu. V budově vedle pódia, na kterém jsme tento den hráli, tam se už koncem třicátých let a ve čtyřicátých letech divadlo hrávalo. Ochotničil tady můj dědeček, který byl nejprve tesařem, ale později tu otevřel s babičkou hospodu. V sále na tancovačky hráli ochotnické divadlo.
Letos tu hrajete s Kašparem už popáté. Jak tato letní divadelní tradice vznikla?
Původně chtěli moji vrstevníci z Lomu začít také hrát ochotnické divadlo. Domlouvali jsme se, že jim s tím pomůžu. Pak nás ale napadlo něco jiného. Ukázalo se totiž, že neměli tolik času. Nakonec jsme se rozhodli, že přijedeme s hotovým představením z Kašparu. Kolega a principál Jakub Špalek se tu byl podívat a domluvili jsme to společně s panem starostou Honzou Davčíkem a místostarostou Slávkem Prchlíkem. Začínali jsme v roce 2015 Rozmarným večerem. Od roku 2017 vozíme dokonce tři různá představení.
Jak se vám toto představení hrálo?
Richard III. bylo naše kultovní představení, protože premiéru měl už v roce 2000. Dostali jsme za něj od kritiků Cenu Alfréda Radoka. Tuším v roce 2015 jsme představení oprášili. Tenkrát mi Jakub Špalek dal nabídku být znovu Richardem III. k narozeninám a já ji nadšeně přijal. A před půl rokem jsme se domluvili, že to definitivně uzavřeme tady v Lomu.
Jak se vám před kamarády z dětství, se kterými jste trávil prázdniny, hrálo?
Je úžasné, jak to místní kluci a holky vzali zasvé. Letos jsem tu byl čtyři dny předem a podílel se na přípravách. Někdo se stará o stavbu pódia, ostatní navaří, napečou. Je to slavnost. Je pravda, že na začátku představení na mě dolehla tréma. Když jsem vyšel na jeviště a uvědomil si, že všechny v hledišti znám…