Oslavíme první adventní neděli. Co to znamená?
První adventní neděle znamená začátek adventu, zlom 
v čase. V životě obyvatel českého venkova to byl přechod od posvícenských hodů a zábav 
k rozjímání. V liturgickém kalendáři začíná v tento den nový rok. A to nikoli náhodou, uplatňuje se zde pojetí liturgického roku jako obrazu dějin spásy. Věřící si během jednoho roku mohou připomenout celé Kristovo dílo spásy počínaje jeho narozením. Advent se jako začátek liturgického roku prosadil v 11. století.

Jaký je význam slova advent?
Advent pochází z latinského adventus a znamená příchod – každoročně opakovaný příchod  něčeho nového. Křesťané si v adventu připomínají vlastně dvojí příchod. Jednak příchod Ježíše jako malého bezbranného  děťátka v jeslích a dále jeho druhý příchod jako mocného, spravedlivého soudce na konci času. Proto neměl advent pouze ráz radostného očekávání Vánoc, ale také čas pokání, zpytování svědomí. Nesměly se konat zábavy, dokonce ani svatby. V liturgii se například dodnes vynechává radostný zpěv  Gloria.

Proč máme zrovna čtyři adventní neděle?
Současná podoba adventu 
o čtyřech týdnech a tedy také čtyřech nedělích má za sebou poměrně složitý vývoj. Vzniká jako období přípravy na Vánoce, podobně jako byla postní doba obdobím přípravy na Velikonoce. Původně byly vánoční svátky také významným křestním termínem, advent tedy i v tomto ohledu kopíroval čtyřicetidenní postní období před Velikonoční vigilií. První náznaky této specifické liturgické doby se objevují ve Španělsku a v Galii  ve 4. století. Součástí římské liturgie se stala v 6. století. Délka adventu se dlouho lišila 
v různých regionech. Advent mohl trvat čtyři až osm týdnů. Například v Miláně měli šest adventních nedělí, advent začínal po svátku sv. Martina. 
V Římě v 8. století za počátek adventu stanovili neděli po svátku sv. Kateřiny (25.11.) 
a advent tu trval čtyři týdny. Až v 11. století se tento model stal závazným pro celý západokřesťanský svět. Advent dnes trvá 22 až 28 dní a první adventní neděle může připadnout na kterýkoli den mezi 
27. listopadem a 3. prosincem.

Jaké zvyky byly nebo jsou spojeny s první adventní nedělí?
V současné době máme první adventní neděli spojenou 
s pořizováním adventního věnce, na kterém si zapálíme první svíčku. A to v podstatě odpovídá hlubokému smyslu adventu, což je příchod světla. Symbolika světla je v adventním období zásadní. I nás, lidí žijících v moderní době ve velkých městech, se dotýká nedostatek slunečního světla 
v těchto krátkých dnech. A to pro nás není zdaleka tak omezující jako v době, kdy umělé osvětlení nebylo samozřejmostí, kdy se lidé po západu slunce nemohli věnovat běžným činnostem, leda někde shromážděni při svíčkách 
a lampách. Lidé se scházeli 
k takzvaným přástkám, společnému konání drobných prací, které bylo možné zvládat i při mizerném osvětlení, ale hlavně tu byla  příležitost si povykládat a vyprávět příběhy, pohádky a podobně.
V katolických kostelích se 
o první adventní neděli koná obřad žehnání adventních věnců, které si lidé potom odnášejí domů. Kněz obléká roucha ve fialové barvě (obdobně jako v době postní) a zaznívá zde čtení z evangelia, které vyzývá k bdělosti a očekávání druhého příchodu Páně.
V lidovém kalendáři se adventní neděle nijak zvlášť nezdůrazňovaly. Významný byl ale svátek sv. Ondřeje (30. 11.) připadající na začátek adventní doby. Pro tento den, stejně jako pro následující zlomové období adventu a Vánoc, bylo typické dotazování se na budoucnost spojené 
s různými magickými praktikami – čarování s vodou, dotazování se stromů a podobně. Důvodem snad byla skutečnost, že se začátek adventu kryje s počátkem zimního období. Tento termín byl chápán jako poslední možnost zeptat se živlů – vody a země – na lidský osud, než se vše pokryje vrstvou ledu a sněhu. Dnes nám jsou tyto představy vzdálené, možná i proto, že začátek adventu v posledních letech často žádnou významnou změnu počasí nepřináší.