Lepší obraně vůči novému škůdci napomůže pětiletý výzkumný projekt, jemuž se začali věnovat entomologové z Biologického centra Akademie věd ČR.

„Pravděpodobná příčina šíření lýkožrouta severského z jeho původního areálu, kterým byla severská tajga od Švédska po Sibiř, je klimatická změna a rozšíření smrkových porostů na nepůvodní stanoviště," vysvětluje Petr Doležal z biologického centra. Teorii o šíření kvůli klimatické změně podporuje i skutečnost, že dříve nebyl lýkožrout severský zaznamenáván v nadmořských výškách nad 600 m n. m., přičemž nyní nejsou ojedinělé nálezy i nad 1000 m n. m. Jiný geografický původ, ale i vývojová historie lýkožrouta severského jsou důvodem jeho fyziologické odlišnosti oproti dříve studovaným druhům. Mezi rozdíly v biologii těchto škůdců patří různá chladová odolnost, jiné chování při vyhledávání hostitelských stromů či jiná denní doba, kdy brouci na stromy naletují.

Většina vědeckých experimentů entomologů z biologického centra je z důvodu aplikovatelnosti výsledků v praxi postavena na terénním pozorování, které je doplněno laboratorními pokusy za kontrolovaných podmínek. Zde lze jmenovat především měření bodu podchlazení, diferenční skenovací kalorimetrii, nejrůznější techniky pro stanovení energetických rezerv v tělech lýkožroutů, molekulární metody, které vědci využívají pro bližší charakteristiku trávicích enzymů lýkožroutů, a celou řadu dalších technik, z nichž některé vyvinuli či upravili sami vědci. „Je to metodika sledování doletové vzdálenosti kůrovcovitých letovými mlýnky vlastní konstrukce, což je zařízení, na němž je možno zjistit, jak velkou vzdálenost hmyz uletí, jakou rychlostí, i biochemická metoda posouzení schopnosti letu na základě stavu létací svaloviny," doplňuje Petr Doležal.