Studené a deštivé počasí, ale také 42 kilometrů dlouhá a extrémně náročná trať s rozmanitými úkoly, při nichž si sáhli až na dno svých fyzických i psychických sil. S tím vším se v sobotu museli popasovat účastníci 16. ročníku elitního závodu policejních zásahových jednotek Šumaman 2013. Start byl v šest hodin ráno. Závodníky čekal jedenáctikilometrový běh, tři kilometry na raftu a 28 kilometrů jízdy na kole v rozbahněném a těžko přístupném terénu v okolí Přední Výtoně a Vítkova kamene. I přes nepřízeň počasí se letos zapojilo 20 týmů, nejvíc v historii soutěže. Poprvé závodilo i samostatné ženské družstvo s názvem Celodeňák. Jako jediné mělo šest členů.

Tvořily ho věčně rozesmáté a sympatické studentky – záchranářky z Jihočeské univerzity Iva Shýbalová, Markéta Tomanová, Zuzana Vacková, Adéla Moravcová, Magdalena Falutusová
 a Jana Hnojnová. Na trať vybíhaly mezi posledními v 10 hodin. „Do večerního ohňostroje hodin jsme tu jako 
na koni," loučily se dívky. Členka týmu Adéla Moravcová Deníku řekla, že na účasti se s kamarádkami domlouvaly asi před dvěma měsíci. Připravovaly se společnými tréninky. „Naposledy to byl výběh na Kleť se zátěží. Trochu to tu známe, protože sem jezdíme se školou na kurzy, ale nikdy jsme tak těžký závod neběžely. Budeme rády, když vůbec doběhneme," přiznala Adéla. Nakonec to nadějné záchranářky úspěšně zvládly. Do cíle doběhly po sedmi hodinách a 48 minutách.

Jihočeský policejní mluvčí Jiří Matzner nastínil, že organizátoři za suchého počasí počítali s nejlepším časem 4,5 hodiny. Vzhledem k dešti se však dalo předpokládat, že ti nejúspěšnější se dostanou do cíle po více než pěti hodinách. To se ale ukázalo jako omyl.

Vítězný tým – Vaječňáci z jihočeské zásahové jednotky, proběhl páskou už po třech hodinách a devíti minutách. Druzí byli nováčci ze zásahové jednotky v Brně s časem 3h 27 min a třetí tým ZNC Praha, tvořený příslušníky URNA (Útvar rychlého nasazení). Ti měli čas 3h 34 min. „Většina z nás je tady poprvé. Největším problémem bylo, že jsme zabloudili. Jinak jsme 
si dali jen jeden hlavní cíl: přežít," usmíval se před koncem závodu člen týmu Viktor.

Trať měla  osm zastávek. Závodníky čekala mnohá překvapení, například uříznutý strom, na který házeli  jako kroužky pneumatiky od osobních aut i traktorů. Museli jich umístit alespoň pět, pak je zase pomocí lidské pyramidy sundat. Nejsložitější zřejmě bylo předposlední stanoviště – traverz a ručkování. „Extrém je to každý rok, ale to počasí tomu samozřejmě moc nepřidá. Jak je déšť, tak je všechno mokré  a klouže to. Je to náročnější než obvykle," zmínil příslušník západočeské zásahové jednotky Karel 
z týmu Musado Plzeň.

Podobně mluvili i členové jihočeské zásahové jednotky Honza s Radkem, kteří vybíhali na trať první už v šest hodin ráno.  „Nejhůř nám bylo na traverzu. To bylo opravdu těžké, běh, kajak i na kole – tam všude se odpočívá. Makali jsme dobře,  ale traverz se nepovedl, což je škoda, tam bude velká penalizace. Velkou roli hrála zima, člověk nemá sílu," popsali závodníci