Některé rarity předvedl pasovským novinám. Patří k nim třeba dopis opatřený známkou vydanou ke smrti nacisty Reinharda Heydricha. „Žil od roku 1904 do 1942. Tak to mělo být také uvedeno na známce. Ve skutečnosti je na ní ale jako datum úmrtí 1842. Dlouho se diskutovalo, jak k této tiskové chybě došlo, až v roce 2015 vyšlo nové vydání katalogu Michel, ,Bible´ světa známek. Ten tvrdí, že se jedná o tiskovou nahodilost – barva se ,zaběhla´ a z devítky se stala osmička,“ popisuje PNP.

Alfred Lechner o tom ale pochybuje. Myslí si, že politika chtěla za každou cenu zabránit, aby se známka s jedním z projektantů holocaustu stala sběratelským šlágrem, a usilovala cílenou chybou k tomu, aby byla z trhu stažena… „Zda bude její tajemství někdy odhaleno, se neví,“ uvádí list.

Sběratel má také dopisnici, které bude zanedlouho sto let. Je frankována dvěma známkami, každou v ceně pět miliard marek. Byla poslána v roce 1923, v čase maximální inflace, kdy tehdejší marka masivně ztrácela. „Svou nejcennější známku nemá doma, ale v bankovním sejfu. Pojednává 10 let německé pomoci v nouzi a je z roku 1933. Odhaduje, že dnes by za ni dostal 1500 až 2000 eur. Prodávat ji ale nehodlá.“

Některé jeho známky jsou tak staré, že i on sám má potíž číst jejich písmo. U řady dopisů ho fascinuje dlouhá cesta, kterou urazily, a vzkazy, které nesly. „Přitom v době druhé světové války bylo důležité nejen to, co na nich bylo napsáno, ale i jak byly známky nalepeny. To bylo velmi rozšířeno a využíváno hlavně milostnými páry a přáteli. Známka nalepená ,nohama vzhůru´ znamenala ,Miluji Tě´, umístěním diagonálně nahoře vpravo odesílatel vzkazoval, že se setkají na stejné místě jako vždy, a bylo možné se takto i ptát. Známka vlevo nahoře odkloněná se ptala: ,Kdy přijdeš?´“

Je si vědom toho, že v době smartphonů, e-mailů a internetu význam poštovních známek klesá, jejich sbírání je něco pro starší generaci, pokračuje list. Alfred Lechner chce každopádně svou sbírku jednou předat svému zeti. Miliony známek a dopisů tak tedy snad budou žít dál, končí PNP. Foto: Deník/PNP/Kriegl

Koupání na křižovatce

close Oáza na křižovatce… info Zdroj: Deník/Eurocomm zoom_in

Do konce srpna Vídeň proměnila část okružního pásu vedle Západního nádraží ve zdarma přístupný zelený prostor k odpočinku, setkávání a trávení volného času, napsal nám Martin Landa z Eurocommu, zahraniční kanceláře města Vídně. Vyrostla zde malá oáza se zelení, plaveckým bazénkem, lehátky, minihotelem, kioskem, cykloservisem a každodenním kulturním programem. Je přístupná denně od 10 do 22 hodin. Centrum stálo asi 150 000 eur. Foto: Deník/Eurocomm/artvan - kurt van der vloedt

Lanovka už padla?

close Zbyl jen sen? info Zdroj: Deník/OÖN zoom_in

Uvažované lákadlo naopak pomalu ztrácí Linec. „V lednu prezentovaný projekt starosty Klause Lugera a referenta pro dopravu Markuse Heina na stavbu lanovky na jihu města v objemu 150 milionů eur ,přibrzdilo´ spolkové ministerstvo klimatu, životního prostředí, energetiky, mobility atd. vyjádřením, že ,projekty musejí být posuzovány vždy v celkovém dopadu, což v případě Lince znamená jejich včlenění do regionální městské dopravy´,“ píše Volksblatt. V této otázce prý ještě není uzavřena žádná dohoda mezi spolkovou zemí a městem, proto také nemohou být váženy žádné podpory z centra. Linecký list v té souvislosti poznamenává, že padesátiprocentní podíl státního rozpočtu by byl podle předkladatelů předpokladem realizace stavby.

K myšlence lanovky dlouhé přes deset kilometrů od nádraží Ebelsberg k budoucímu Hafencity včetně opce na prodloužení k Pleschingerským jezerům s kapacitou denně přes 40 000 přepravovaných jsou zdrženlivé i Horní Rakousy. Projekt je podle zemského rady pro infrastrukturu Günthera Steinkellnera v první řadě lineckou záležitostí. Podle Steinkellnera preferují aktuálně obě strany hlavně kolejovou dopravu, především propojení mühlviertelského okruhu k lineckému Hlavnímu nádraží, a zřízení příměstské železnice do Gallneukirchenu/Pregartenu k dopravě pendlerů.

Německo „prohrává“ s koronou

„Počet denně hlášených nových infekcí Covidem-19 v Německu dosáhl největšího čísla od začátku května,“ napsala PNP. Nynějším 1226 případům předcházelo 1251 z 9. května. Začátkem dubna jich bylo víc než 6000. Od začátku krize bylo v SRN minimálně 218 519 nakažených a 9207 mrtvých. Virovou infekci přestálo do neděle 198 800 osob.

„Objede“ svět triatlonem?

close Nezničitelný vytrvalec. info Zdroj: Deník/PNP zoom_in

Jonas Deichmann (33) ze Stuttgartu chce „obkroužit“ zeměkouli triatlonem, píše PNP. Jaksi „na rozcvičku“ teď je na cestě podél německé hranice, která ho v minulých dnech dovedla i do Pasova a do Bavorského lesa. Koncem července odstartoval od Bodamského jezera. Přeplaval je a sedl na kolo směrem na sever, podél pobřeží, a pak zase na jih, až do Zwieselu v okrese Regen. Odtud poslal kolo zpátky a pokračuje pěšky. Za dva týdny chce být znovu u jezera, popisuje pasovský list.

Hlavní cíl chce rozjet od 20. září. Během dvanácti až čtrnácti měsíců chce „obkroužit“ Zemi, aniž by sedl do letadla, jak zdůrazňuje. Z Mnichova chce pořád na východ – plavat, běžet, šlapat, až se ze západu zase vrátí do Mnichova. Moře chce překonávat na plachetnicích. Ruskem se chce probojovávat v nejtvrdší zimě, zdolat poušť Gobi - „proti tomu jsou maratonské přeběhy vrcholků Bavorského lesa jen ,uvolněníčkem´“. Sám v PNP říká, že „normálně necestuje v tak civilizovaných oblastech, jako je Pasov“.

close I přes Argentinu… info Zdroj: Deník/PNP zoom_in

Má už čtyři vytrvalostní superrekordy. Nikdo ještě na kole nepřejel Evropu rychleji než on, totéž platí pro Euroasii, Panamericanu z Aljašky na Ohňovou zemi a Cape-to-Cape-Tour od severního polárního kruhu k Mysu Dobré Naděje. „Byl vždycky člověkem pro extrémy, což má dáno už v rodině. Jeho dědeček chytal hady v Africe. S otcem a bratrem pobýval hodně v přírodě, s ruksakem a stanem. V mládí leccos naznačovalo, že bude výkonnostním sportovcem, táhlo ho to k proficyklistice. Rozhodl se ale pro studium. Žil ve Švédsku, Brazílii, Singapuru, Dánsku a Indii. ,Měl jsem hodně času, ale málo peněz. Bylo mi už tehdy jasné, že nechci žádné pevné zaměstnání, žádný dům, ale svůj vlastní život s dobrodružstvími,´ říká.“

Rozhodl se dokončit studia, posbírat pár profesních zkušeností a podnikat. Začal u mnichovské IT-firmy a z výdělku si zafinancoval svůj euroasijský světový rekord. Pak už se ozývali sponzoři a on se rozhodl zkusit „žít z dobrodružství“, prodávat se“. Dal výpověď, pustil bydlení v Mnichově, dodnes nemá stálou adresu, jeho celý majetek se vejde do dvou batohů, pokračuje PNP. Jeden prý má uložen v Mnichově, druhý u otce ve Švýcarsku. „Mým obydlím je kolo,“ prohlašuje. Noci tráví ve spacáku, pod širým nebem. Když to nejde jinak, postaví si stan. Financuje si živobytí přednáškami a motivačním kaučinkem, k čemuž založil firmu.

Vypráví třeba, jak v Botswaně spal ve skladu policejní stanice, zatím co venku sežral lev hlídacího psa. Saharu překonal s otravou krve z potravin. Vypráví o nocích, kdy se nutil neusnout, protože měl strach, že se v třeskuté zimě už neprobudí. Teď by chtěl vyprávět zase o něčem novém…

Na snímku je při túře Panamericana, kde za 97 dnů ujel na kole 23 000 kilometrů. Foto: Deník/PNP/Deichmann/Augustin