S kopáči vltavínů už si neví rady

V posledních letech nabrala činnost hledačů světoznámých polodrahokamů, jejichž naleziště jsou rozeseta po jižních Čechách, opět na intenzitě. Své o tom ví právě Magda Troubilová z Prachatic, která před lety zdědila nemovitost a spolu s ní také lesní pozemek poblíž Jankova. Z nájezdů kopáčů vltavínů je nešťastná ona i její sousedé. Nejenže jí poškozují soukromý pozemek, svým jednáním totiž ohrožují bezpečnost a zdraví lidí, kteří do lesa chodí na houby.

„Nevím, co mám dělat. Pokud někoho nechytnou přímo na místě, neudělá s tím nic ani policie. Nemám ani prostředky, ani sílu, abych neustále zahrabávala další a další jámy," krčí Magda Troubilová bezradně rameny s vědomím, že jako vlastník pozemku cítí určitou zodpovědnost.

Aktivitu kopáčů vltavínů potvrzuje i starosta Jankova Jan Jílek. Připouští ale, že obce se to přímo netýká. „Vše se děje na soukromých pozemcích. Maximálně nám policie sdělí, že něco vyšetřuje," dodal. A právě jihočeští policisté počátkem března zadrželi na Českobudějovicku 10 osob, které se snažily obohatit nelegální těžbou vltavínů, mimo jiné i v okolí Jankova.

S kopáči vltavínů mají své zkušenosti také třeba Netoličtí. Město bylo před dvěma roky nuceno pronajmout zhruba hektarový pozemek soukromé firmě, která zde vltavíny těží legálně.

Pro majitelku zničeného lesa nejsou vltavíny darem z nebes

Kopáčům vltavínů nemůže Magda Troubilová z Prachatic přijít na jméno.

Mezi pozemky, které před lety zdědila po svém otci, je i část lesa u Jankova zhruba dva kilometry od chalupy v oblasti, která je známa výskytem vltavínů. Místní o nich dobře vědí a čas od času se někomu podařilo některý ze vzácných pozůstatků po pádu meteoritu najít. Nikoho ale nenapadlo vzít krumpáč, lopatu a jít cíleně ceněné vltavíny kopat.

Podobně jako v jiných lokalitách se nejen nelegální těžba rozjela naplno až po roce 1989. A zejména v posledních letech působí nájezdy kopáčů vltavínů značné problémy nejen Magdě Troubilové, ale všem sousedům, kteří v lokalitě vlastní pozemky. Ty po takových nájezdech připomínají doslova měsíční krajinu. Podle Magdy Troubilové i na jejích pozemcích narostl problém už do takových rozměrů, že se nejedná jen o osobní bezpečnost samotných kopáčů, ale hlavně lidí a dětí, kteří do lesa chodí. „Kopáčům je absolutně jedno, co se může stát. A že by některou z jam sami zaházeli, to ani náhodou. Přitom jámy, které po kopáčích zůstávají, jsou i více než metr a půl hluboké a velmi rychle se plní vodou. Pokud by do některé z nich spadlo dítě, mohlo by se nejen zranit, ale i utopit," zdůraznila Magda Troubilová. Vzhledem k tomu, že kopáči hledají vltavíny částečně i na lesních pozemcích, na některých místech podkopávají i kořenový systém, takže následně stromy už popadaly, jinde k tomu nemají daleko.

Nájezdy kopáčů trvají již delší dobu i přesto, že počátkem devadesátých let minulého století na stejných pozemcích ve velkém těžila vltavíny specializovaná firma. „Ta po ukončení prací uvedla pozemky do původního stavu, nicméně kopáči se do stejných míst vrátili a začali pozemky poškozovat. Moje babička říkávala, že země rodí kameny, zřejmě se tedy neustále další vltavíny dostávají blíž k povrchu, nebo to prostě jen zkoušejí a zřejmě to musí vynášet, když se to děje v takové míře," dodává.

Celý problém se Magda Troubilová, a nejen ona, snažila řešit i s policií. „Tu už kvůli kopáčům volali i další lidi ze vsi, ale prý na ně policie nemá páky. Problém je, že přes den tu nikoho nevidíte, kopáči jezdí pouze v noci. Jenomže tohle je přece jen volně přístupný, byť soukromý pozemek," říká.

Na přibližně arovém pozemku se podle jejího odhadu může nacházet kolem stovky výkopů různé velikosti, hloubky i stáří. „Že se tu vltavíny po okolí nachází, o tom místní vědí snad všichni celé generace. Když se obchod s vltavíny rozrostl a stal se lukrativním, začali sem jezdit čím dál častěji. A trvá to už v podstatě dvacet let. Po tom, co s těžbou skončila specializovaná firma, byl pár let klid, stromy, které tu vysadila, začaly růst, a pak se tu objevili první kopáči. Je pravda, že jsem do těch míst nechodila zase až tak často, ale co to tak sleduji, intenzivnější kopání trvá možná už deset let," odhaduje Magda Troubilová.

Nebezpečné je počínání kopáčů vltavínů také z dalšího důvodu. „Prakticky několik desítek metrů od prvních výkopů je poslední chatka z chatové kolonie. Hrají si tam i děti, takže je to opravdu dost nebezpečné," upozornila.

Řešení, jak se nelegálních kopáčů zbavit, Magda Troubilová mnoho nevidí. „Nemám ani sílu, ani peníze pořád dokola po nich nejen uklízet nepořádek, ale hlavně ty hluboké jámy zaházet. Soused už to sice dělal, ale další výkopy přibývají. Je to pořád dokola. Možná by stálo za to pozemek znovu pronajmout firmě, aby to tu zase odtěžila, ale těžko říct, jestli by o to měl někdo zájem a hlavně je mi líto po tak krátké době zase nechat vrostlé stromy vykácet," říká.

Velké problémy, za které v podstatě nemůže, nelegální kopáči mohou způsobit i jí samotné a dalším vlastníkům pozemků, na kterých vltavíny kopají. Jako vlastník pozemku má totiž povinnost v podobných případech zabezpečit, aby se tam nemohl nikdo zranit. To je hlavní důvod, proč se rozhodla na celou situaci upozornit. „Pokud se tam někomu něco stane a já nezabezpečím místo proti vniknutí, jsem vlastně zodpovědná za úraz, který by se tam někomu stal. Paradoxně by to platilo i v případě, že se tam něco stane i některému z kopáčů. Jenomže netuším, jak to mám zajistit. Uvažujeme o tom, že to místo, kde jsou výkopy, označíme nějakou páskou nebo cedulkami, že je tam vstup pouze na vlastní nebezpečí, ale nejsem si jistá, jestli to někoho odradí a jestli by to vůbec mělo nějakou váhu před zákonem, kdyby se tam skutečně někomu něco stalo. Navíc nemohu každý den chodit kontrolovat, jestli to označení někdo nestrhne," krčí Magda Troubilová jen bezradně rameny.

Stejně jako ona, bezradní jsou už i místní a celou věc řeší po svém. „Protože máme v těch místech les, stalo se nám, že když tam zajel syn s autem pro dřevo, vypustil mu někdo všechna kola, protože se domníval, že se jedná o nějakého kopáče vltavínů. To je ale prostě už naprosto zoufalá snaha a stejně to nic neřeší. Ti, co sem na vltavíny jezdí, už to tu mají dobře zmapované a vědí, kdy tu někdo v okolních chalupách je nebo není. Navíc v noci to nikdo hlídat nebude, hlavně když se jedná o organizované skupiny," dodává.

Jedno řešení Magdu Troubilovou přece jen napadá. „Nejlepší ze všeho by bylo, kdyby se někdo rozhodl postavit v těch místech cihelnu, která tam navíc kdysi stávala. V téhle lokalitě je velice kvalitní třetihorní hlína, která je mezi keramiky hodně ceněná. Sama jsem ji i vyzkoušela a mohu to jen potvrdit," říká Magda Troubilová.