Chrápou netopýři? O čem se jim asi zdá při zimním spánku a kolik se jich vejde do jedné noclehárny? Na některé otázky sice stále ještě nevím odpovědi, ale leccos mi   prozradila účast při nedávném sčítání netopýrů  v plavebním tunelu Schwarzenberského  kanálu na Jeleních Vrších u Nové Pece.
Se zoologem šumavského národního parku Luďkem Bufkou se scházíme v sobotu ráno u kamenného tunelu, vybudovaného před dvěma staletími. Stojíme před největším zimovištěm  netopýrů v šumavském parku, kde nocležníci  požívají nejvyšších výhod.

Vcházíme dovnitř, navátý sníh nám křupe pod nohama.  Po pár metrech jsou mříže s vrátky, pro dnešek výjimečně  odemčenými. Před námi se táhne několik stovek dlouhá temná chodba, na konci tečka světla. Uvnitř  tušíme desítky netopýrů, tradičně zavěšených ke spánku hlavou dolů. Loni jich tu napočítali 176,  tak kolikpak  jich asi bude  letos?

Hlavně nebudit!
Luděk Bufka nás upozorňuje, ať jsme zticha a na žádné netopýry nesaháme. Smiřujeme se s tím, že si domů žádnou létající myš v kapse neodneseme, ale zůstáváme zvědaví na chlupaté spáče. Třeba tu oddychuje i hrdinný  Batman…
„Netopýři jsou nesmírně zajímavou skupinou savců, kteří mají jedinečná přizpůsobení, jako schopnost aktivního letu, noční život, orientace pomocí odrazu ultrazvukových signálů nebo zimní spánek,“ zdůrazňuje jejich výjimečnost Luděk Bufka.

Za zoologem s čelovkou kráčíme opatrně po  vyvýšeném břehu tunelu pokrytém ledem. Když cestu přehradí křišťálová několikametrová ledová bariéra, opatrně sestupujeme na zamrzlou hladinu kanálu.
A je to tady. Po desítkách metrů ukazuje Luděk Bufka na prvního spáče přilepeného ke kameni. „Je to netopýr vodní,“ říká tiše, aby ho nevzbudil. Sčítání začíná. Kameraman České televize natáčí zavěšeného nocležníka, který nemá o medializaci tušení.

„Výzkum netopýrů a dlouhodobá sledování stavu jejich početnosti nám umožňují lépe pochopit  způsob jejich života a pochopit jejich a vlastně i naše místo v přírodě a krajině,“ vysvětluje  Luděk Bufka.  
Při sčítání monitorují  změny početností populací jednotlivých druhů. „Zimní sčítání provádíme  vizuální kontrolou druhů a počtu na zimovišti. Musíme zachovat klid a ticho.  Zvířata se ani z výzkumných důvodů při sčítání nebudí, není to pro ně dobré,“ zdůrazňuje Luděk Bufka, když si posvítí na dalšího spáče ve spáře. „To je netopýr velký,“ určuje létajícího chlupáče. „Každé probuzení znamená narušení jejich rytmu zimního spánku a ztrátu zásob energie, nutnou k úspěšnému přečkání zimy.“

Velký, černý, ušatý
Dnešní akce je součástí pravidelného monitoringu. Za dodržení přísných podmínek správa národního parku nabídla účast i dalším zájemcům. „Do tunelu se vydáváme výjimečně jen při sčítání netopýrů. Počítáme tu netopýry od 60. let. Jde o jedno z největších známých zimovišť na Šumavě. Další velké je v Kašperských Horách. Tunel je příkladem, jak zvířata využívají staré lidské dílo pro svou potřebu. Dnes jsme umožnili  lidem nahlédnout do života vzácných zvířat, ukázali jim způsob, jak se dělá monitoring, a seznámili je s důležitostí ochrany netopýřích úkrytů,“ vysvětluje    Luděk Bufka a mizí ve tmě.     

Konečně jsou netopýři  dobrovolnými sčítacími komisaři řádně zaevidováni. „Napočítali jsme 129 jedinců a zjistili šest druhů,“ říká Luděk Bufka. „Zimuje tu netopýr velký, řasnatý, ušatý, vodní, černý a severní, “ prozrazuje.
Se zoologem a dalšími dobrovolníky se loučíme už opět  na denním světle. Netopýři se za pár dní probudí a začne jejich boj o potravu. A na to se musí pořádně vyspat, takže až budete na Jeleních Vrších, tak opatrně. Netopýrům budík totiž ještě nezvonil.  
A jestli ve spánku chrápou? Nikoho jsme neslyšeli.