Její předsedkyně historička Tereza Dvořáková odtajnila, jak vypadá zákulisí pátrání po dávných předcích.
„Pokud se do zkoumání historie pustí úplný laik, je dobré shromáždit si všechny rodné, oddací a úmrtní listy, které má k dispozici. Poté už nezbývá než se ponořit do studia matričních knih,“ vysvětlila a dodala, že ty z 20. století jsou uloženy na matričních úřadech.

Starší jsou umístěny ve státních oblastních archivech. Jižní Čechy spadají pod Státní oblastní archiv Třeboň. „V rámci jižních Čech jsou všechny matriky digitalizované na webu archivu, takže se při studiu kolikrát ani nemusíte hnout od počítače a vše si najdete z pohodlí domova,“ zmínila.

Pár záludností ale ve starých záznamech číhá. Matriční knihy z 18. století jsou většinou psány latinsky. V 17. a 19. století se zase v některých oblastech, jako jsou třeba Novohradské hory nebo Ústí nad Labem, užívala němčina.
Do první poloviny 19. století se psalo kurentem. „To je takový psací švabach,“ objasnila Tereza Dvořáková a dodala, že laici toto písmo nepřečtou, ale účastníci jejich kurzů se to naučí.

O genealogii se podle ní nezajímají jen dříve narození badatelé. „Původně jsem si myslela, že o naše přednášky budou stát spíše starší lidé, kteří se ohlíží do své minulosti. Překvapilo mě, že spousta posluchačů je třiceti- nebo čtyřicetiletých. Asi se v dnešní době plné shonu a konzumu chtějí pozastavit a zamyslet se, co předcházelo tomu, kde dnes vlastně jsme,“ uzavřela Tereza Dvořáková.