„S jeho pomocí jsme na věž vyzvedli devět replik kamenných krakorců, šest kusů replik římsových desek, hranoly a latě na nový krov, několik palet šindelů pro novou krytinu a konečně dubové trámky a fošny pro obnovený ochoz“, vyjmenoval stavební technik David Říha z Národního památkového ústavu (NPÚ) v Českých Budějovicích.

Poté, co čtrnáct metrů dlouhý a sedm metrů vysoký jeřáb na lidský pohon odvedl svou práci, se památkáři rozhodli stroj rozebrat tak, aby šel znovu složit. Ukázalo se ale, že nebude jen tak. „Demontáž je náročnější než sestavení, spoje jsou takřka srostlé a povolují jen při maximálním úsilí“, dodal David Říha. Na řadu proto přišla i varianta, že by ho z věže snesl těžkotonážní jeřáb, ten by se ale na hrad těžko, a tak nejspíš přijdou na řadu pily.

„Původně jsme konstrukci chtěli jednoduše rozebrat a snést po lešení, to se ale ukázalo jako nereálné, protože po dvou letech dřevo takříkajíc srostlo. Patrně tak budeme muset přistoupit k šetrnému rozřezání, abychom ji pak zase mohli složit a vystavit jako exponát,“ vysvětlil Petr Pavelec, ředitel českobudějovického pracoviště NPÚ.

Památkáři si chvíli hráli i s myšlenkou, že by na pomoc povolali vrtulník, což by byla velmi působivá podívaná. „Tato varianta s největší pravděpodobností padá, protože v Čechách je jenom jeden vojenský vrtulník s dostatečnou kapacitou, ta je ale na hraně toho, co jeřáb váží, a bylo by to velmi nebezpečné,“ dodal ředitel.

Unikátní experiment od začátku do konce

Data, která památkáři během experimentu získali, se teprve vyhodnocují. Prozatímní výsledky David Říha shrnul následovně: „Ověřili jsme si, že středověcí stavitelé uměli dosáhnout vysoké přesnosti, jakou dnes ovládáme díky moderním přístrojům s pokročilou optikou a mikroprocesory. K zaměření stavby postačila krokvice namísto nivelačního přístroje anebo totální stanice, a to se stejným výsledkem. Rovněž při transportu objemných břemen, který dnes zvládáme obvykle jen s použitím těžké mechanizace, si uměli poradit chytrým využitím geometrie, kladky a lidské síly. Dále jsme ověřili, že dřevo lze krátkodobě konzervovat i bez použití moderní chemie. To samé platí o promazávání pohyblivých součástí sádlem namísto ropných produktů. Vyzkoušeli jsme, že dřevo výborně funguje i jako namáhaný konstrukční prvek. Důležitý je přitom pečlivý výběr stromů k pokácení, zpracování pouze výběrového profilu řeziva a citlivé ruční opracování, kdy zůstává množství nepřerušených vláken. Přirozeně platí, že starý způsob práce je náročný na časový fond a kapacitu lidských zdrojů.“

Završením stavebního experimentu obnova věže nekončí. V nadcházejících týdnech bude finalizována montáž ochozu, budou doplněny podlahy v jednotlivých podlažích věže, zrestaurována středověká schodiště v interiéru spolu se zábradlím a nově osazeny dobové repliky dveří, oken a mříží. Celou rekonstrukci věže završí osazení plechové makovice na samý vrchol.

Experimentální část obnovy věže Jakobínka, zahrnující také stavbu dřevěného vřetenovitého lešení, vyšla na 5, 5 milionu korun. Věž bude veřejnosti zpřístupněna na začátku návštěvnické sezóny 2020.