Kdo vás do Číny pozval?
Do Číny jsem odjel na pozvání  Smíšené česko-čínské  komory vzájemné spolupráce. Čínská hostitelská strana chtěla mladého politika, já se jim profilem hodil a splňoval  požadavky. Jsem členem právní komise ČSSD, městským zastupitelem v Lomnici nad Lužnicí a místopředsedou Mladých sociálních demokratů v jižních Čechách.  V Číně se mnou jednali jako se zástupcem nově nastupující generace evropských politiků. Setkával jsem se s představiteli jednotlivých provincií, kteří měli zájem prohloubit obchodní a sociální kontakt mezi ČR a konkrétní oblastí v Číně.

Vidíte tedy potenciál v navázání spolupráce mezi jižními Čechy a čínskými provinciemi?
V Číně je obrovský rozvoj, hlavně střední třída tam roste obrovským tempem, každé páté auto je německé provenience. O možné spolupráci jsme s místními mluvili stále. Při setkání s místní ředitelkou BANK OF CHINA, autonomní oblasti Ninxgia, která je rozlohou velká zhruba jako naše republika, jsem se dozvěděl, že Číňané můžou svobodně cestovat, čehož využívají. Navštěvují hlavně Německo, které znají výborně, stejně jako Švýcarsko. Naše  republika zůstává trochu pozadu, což je škoda, protože obyvatelé Číny jsou skupinou, která má peníze a chce poznávat Evropu. K Evropě mají obrovský respekt a byla by škoda toho nevyužít.
Při oficiálních jednáních v Pekingu i v oblastech blízko mongolských hranic nás čínští partneři ubezpečovali, že mají zájem získat podnikatele a navazovat obchodní styky hlavně v oblasti petrochemického průmyslu i zemědělství. Hodně práce již odvedl český velvyslanec, který do oblasti pravidelně jezdí. Je jen dobře, že se česká ekonomická diplomacie vyvíjí v této oblasti podle představ prezidenta Miloše Zemana. Setkával jsem se s místními podnikateli, kteří měli zájem o spolupráci především v oblasti teplárenství a petrochemického průmyslu. Škoda, že k navazování styků dochází až teď, protože obrovsky našlápnuto má v Číně německý průmysl, který je vidět na každém rohu.

Čínská ekonomika patří mezi největší na světě, takže je zajímavá i pro české partnery, že?
Letos Čína svou ekonomikou a hospodářským rozmachem předhání USA. Z představitelů, se kterými jsem se potkal hlavně v Pekingu, ,je cítit „americké sebevědomí" čínských intelektuálů a špiček. Dá se předpokládat, že se budou dál zaměřovat na Evropu a že dojde k dalšímu posunu v oblasti kultury, vědy a myšlení směrem na západ.
V Číně silně roste a bohatne střední třída, která chce cestovat a poznávat a žít v pestrém prostředí. Milují památky a z propagačních materiálů, které jsem o jižních Čechách přivezl, byli nadšení. Hlavně obdivovali, že máme historické památky vzdálené třeba jen půl hodinu cesty od sebe. Nám se v Číně běžně stávalo, že jsme jeli dvě tři hodiny autobusem, navštívili památku a pak jeli další tři hodiny za další.
Naše jižní Čechy je proto lákají koncentrací mnoha zajímavých míst. S náměstkem ministra zahraničních věcí regionu Ninxgia, absolventem východoněmecké univerzity, jsem navázal zajímavé styky, také díky tomu, že jsem jako jediný z naší delegace mluvil německy a mohl mu tlumočit. A co se týče podnikání, tak čínské firmy mají zájem u nás zakládat společnosti. Slibně vypadá i spolupráce mezi tamějšími a zdejšími univerzitami.

Čína je pro turisty zajímavá i přírodou a památkami. Všiml jste si, že by Číňané sjížděli řeky jako u nás na jihu Čech?
O tom jsem s místními nebavil, ale viděli jsme, jak v různých soutěskách nebo na jezerech lidé jezdí na výletních loďkách. V Číně se mi ale líbil jejich projekt rychloželeznic, místní jsou na něj velmi hrdí. V některých oblastech už rychloželeznice nahrazují leteckou dopravu a cesta vlakem mezi městy  vychází časově lépe než letecky.

Jak vám chutnala tradiční čínská kuchyně?
V Číně jsem ochutnal hlavně mořské speciality, výborní byli především krabi. Oblíbil jsem si i jejich kachnu. V Číně je také dost rozšířená japonská kuchyně a především suši. Bylo zajímavé, že na oficiální večeři se jako pochoutka podával slepičí pařát. Naše východoevropská a středoevropská delegace byla z této speciality hotová. Snědl jsem vždycky skoro všechno, ale mí kolegové s některými pochoutkami měli trochu  problém. Když jsem se pak vrátil zpátky do Čech, pozvali mě klienti na jednání do čínské restaurace, takže jsem s ochutnáváním čínské kuchyně pokračoval i po návratu domů.

S jakými poznatky jste odjížděl?
Ujistil jsem se, že Čína je silně se rozvíjející země. Než jsem tam jel, sehnal jsem si data, jaké má pohledávky a závazky vůči Americe a dalším zemím a přesvědčil se, že má obrovský objem vývozu. Na vlastní oči jsem viděl veliký stavební rozvoj. Všude nové mrakodrapy, výborná architektura, v poušti se stavějí nové haly. Tenhle rozvoj jde bohužel na úkor Evropy. Sledoval jsem ho se značným respektem, ale zároveň trošku se smutkem,  protože tady u nás v Evropě hospodářství stagnuje.

Dovedete si představit spojit svůj profesní život ve vzájemné česko-čínské spolupráci?
Dokáži, protože Čínu jsem poznal jako velice perspektivní zemi. Setkal jsem se tam s velmi příjemnými a přátelskými lidmi, kteří jsou korektní a chtějí s Evropou spolupracovat.

Do Číny jste jel jako mladý politik. Proč se politice věnujete a čeho v ní chcete dosáhnout?
Na politiku jsem se dal proto, že jsem nechtěl jenom nadávat v hospodě jako mí někteří kolegové. Když chcete něčeho dosáhnout, nestačí jen kritizovat.  Současný místostarosta mi nabídl místo na kandidátce a já se zapojil do práce v městském zastupitelstvu. Mezitím jsem vstoupil k mladým sociálním demokratům a stal se jejich místopředsedou. Práce v zastupitelstvu mě naplňuje, můžu dávat návrhy, ale přitom vidím, jak je těžké v kolektivu něco prosadit. Vážím si podpory, kterou jsem od naší základní organizace získal. Jsem v kontaktu s dalšími politiky, poslanci, občas si dovolím připomínkovat konkrétní návrhy zákonů. Působím v právní komisi v Praze, kde jsem jediným Jihočechem. Poslední slovo mají sice poslanci, kteří drží ruku na tlačítku, ale naplňuje mě, že s některými mými návrhy a připomínkami dále pracují a přemýšlejí o nich.

Co říkají rodiče, že se věnujete politice? Když jste byl malý, brávali vás k volbám s sebou?
Pamatuji si, že jako malý kluk jsem s nimi k volbám chodil. Moje zaměření rodiče nepřekvapilo, protože jsem se o politiku a ekonomii zajímal už od základní školy. Nějak přehnaně mě ale v politice nepodporují, to spíš je mrzí, že nelítám víc za holkami. Teď ale vidí, že už mám určité výsledky, třeba že se mi podaří prosadit návrh v právní komisi nebo že mám rozpracované projekty s čínskými partnery. Myslím si, že rodiče cítí určité zadostiučinění, jak mě vychovali.