Když mu ono odpoledne zabral, bylo mu jasné, že to nebude malý kus, ale když poprvé uviděl jeho hlavu, prý se doopravdy polekal, uvedly místní noviny. K břehu ho přitahoval půl hodiny. Pak se ryba zklidnila a lovec toho využil k přivolání zetě na pomoc, a aby přijel rovnou s károu, popisuje list. Sumec mezitím „obživl“, šňůru někde zahákl, a oba muži měli co dělat, aby ho dostali na břeh. U Schwaighoferů skončil v porcích v mrazáku, uzavírá PNP.

Přeškolení nacistů se nepovedlo

close Tábor ve stavu z roku 2012. info Zdroj: Deník/OÖN zoom_in

„Více než 20 000 osob internovala americká armáda po válce v Salcburku k denacifikaci. Výsledek byl bohužel často opačný,“ napsaly OÖN v úvodu další části seriálu „Hodina nula“.

Do lágru Camp Marcus W. Orr zřízeného v bývalých kasárnech horských myslivců wehrmachtu soustředili Američané kdekoho, od provinčních starostů po válečné zločince. Středisko bylo pojmenováno po posledním americkém vojákovi zraněném za války. Co ale bylo plánováno jako trestní tábor pro podezřelé z nacismu, se stalo líhní této ideologie, uvádí list a cituje lineckého historika Petera Eigelsbergera: „Mladí muži byli zavřeni společně s charismatickými velkými nacisty jako někdejším lineckým starostou Franzem Langothem nebo zemským velitelem Karlem Breitenthalerem. To na ně samozřejmě silně působilo a mnozí mladí vyšli z tábora zase jako fanatičtí nacisté.“
Pro zařazení do amerického "automatic arrestu" nebyla směrodatná individuální vina podezřelého, ale také jeho postavení v době Třetí říše, popisují OÖN. Do lágru tak přišly začátkem září bez jakéhokoliv soudního řízení i tisíce Hornorakušanů, kteří se ničím neprovinili. Na jak dlouho, to zůstávalo otevřené. Byli tu funkcionáři NSDAP všech stupňů, vyšší vládní úředníci, hejtmani, starostové, lékaři klinik, soudci, vyšší policisté a esesáci, funkcionáři vysokoškolských svazů, Hitlerjugend, ale také třeba členky Svazu německých dívek a všichni rodinní příslušníci dozorců koncentračních táborů. „Se mnoha profesními tituly si okupanti nevěděli rady. Kdo byl dvorním radou, toho američtí vojáci pro jistotu zavřeli taky,“ uvádí Eigelsberger.

Řadě internovaných se v prvních dnech ještě podařilo uprchnout, až později tu byly posíleny stráže a areál oplocen ostnatými dráty. Teprve pak byli vězni rozděleni do skupin – válečných zločinců, „běžných“ zajatců, prominentů, žen a příslušníků SS. Každá mohla mít svým způsobem samosprávu a vlastní pořádkovou službu, vzájemné návštěvy s prokázáním dokladů byly možné. „Což vedlo k obnovení staré hierarchie a k vytváření politických sestav,“ uvedl deník. Od října 1945 bylo internovaným povoleno přijímat potravinové balíčky o váze do deseti liber poštou nebo dopravou z jejich obcí, což vedlo k „dvojtřídní“ společnosti chudých a bohatých. Těžili z toho hlavně političtí vězni, což vedlo ke kritice v regionálním tisku.

Většina zajatců byla z Rakouska, ale také tu byli Chorvati, Slováci a Němci z bavorského příhraničí. Žen bylo asi 500. Ke zkrácení dlouhé chvíle začalo osazenstvo velmi brzy rozvíjet kulturní a osvětové aktivity – odborné přednášky atd. 630 lidí mělo akademické vzdělání, 15 procent maturitu, bylo tu 35 lékařů. Američané se pokoušeli „přeškolit“ podezřelé z nacismu i provozováním táborového rádia, ale výsledkem bylo jen to, že odpovědného německého vedoucího stanice někdo dvakrát přepadl a zbil… Každý internovaný musel při potkání amerického vojáka sejmout pokrývku z hlavy a postavit se do pozoru, dokud nedostal pokyn k pokračování v cestě. Později měli výsadu takových projevů úcty jen vyšší důstojníci US Army a byli povinni pozdrav opětovat. Všichni tu byli vyslýcháni k činnosti za války, aby byli „vyfiltrováni“ těžce zatížení. Váleční zločinci byli vydáváni státům, ve kterých své činy napáchali. Nevinní byli propuštěni, většina byla po rozpuštění tábora předána občanské justici.

S trváním zajetí rostla nervozita a na Josefa v roce 1947 vyvrcholila v pokus o rozsáhlejší útěk. Skupina mužů ukradla americký náklaďák a kolem 21. hodiny s ním prorazila dvojitý ostnatý plot. I když stráž okamžitě zahájila palbu, prchající se dostali do lesa. V táboře se srotily stovky dalších a protestovaly proti strážím a vedení lágru. K ochraně brány vyjely tanky a ke krveprolití nedošlo jen díky smířlivé reakci velitele tábora, ochotného vyjednávat. Některé body požadavků byly splněny a v srpnu 1947 byl tábor oficiálně předán rakouským úřadům.

Rozvody: čtyři z deseti

„Asi čtyři z deseti manželství v Rakousku končí dřív nebo později u rozvodového soudce,“ řekl ředitel Statistik-Austria Tobias Thomas. Bylo to loni 16 319 párů. Největší rozvodovost byla v Dolních Rakousích – 44,4 %. V Horních Rakousích to bylo 37,8 %, v celém státě 40,7 %, lehce pod úrovní posledních dvou let (41 %) a výrazně pod rekordem 49,5 % z roku 2007. Kromě toho bylo loni rozvedeno 121 registrovaných partnerství, o 23,5 % víc než předloni. Poprvé byla ve statistice uvedena také rozvedená manželství osob stejného pohlaví – těch bylo osm, po čtyřech ženských a mužských.

86,3 procenta rozvodů proběhlo po vzájemné dohodě. U 1913 sporných případů „zavinili“ 49,9 % muži, 9,9 % ženy, ve 28,3 % oba a ve 12 % žádný z manželů. Střední doba trvání rozvádějících se manželství byla 10,5 roku. 1,9 % se rozvedlo během prvního roku, 4,5 % ve druhém roce soužití, každé sedmé po stříbrné svatbě (25 let), z toho 44 po zlaté (50 let). Střední věk rozvádějících se byl 45,3 roku u mužů a 42,1 roku u žen. Dotčeno bylo 18 474 dětí, z toho 12 823 nezletilých.

„Prémie“ nezaměstnaným

Od středy 2. září dostává 400 000 Rakušanů jednorázovou dávku 450 eur. Jsou to ti, kteří od 1. května do 31. srpna pobírali alespoň 60 dnů podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávku, informují OÖN. Celkově to bude kolem 180 milionů eur. Budou převáděny automaticky, není třeba o ně žádat. Asi čtvrtina dotčených (160 000) je ve Vídni, v Horních Rakousích příspěvek dostane 45 000 lidí.

Ars Electronica světově

close Linecké Ars se dotknou i Tokia. info Zdroj: Deník/OÖN zoom_in

„Když svět nesmí do Lince, pak vyjde Linec do světa,“ napsaly OÖN před festivalem Ars Electronica, věnovaným umění, technologiím a stavu společnosti, s názvem "V Keplerových zahradách“.

Přehlídka se uskuteční na 120 místech všech kontinentů od 9. do 13. září. Z nového festivalového centra v areálu Keplerovy univerzity se její virtuální cesta rozvine světem od Tokia po slavný Massachusetts Institute of Technology (MIT) a do Silicon Valley, přes výzkumná plavidla v Antarktidě po Chile a Nový Zéland, popisuje list. Jednotlivá místa nebudou dodávat jen online program, ale připravují i reálné konference, tvůrčí dílny, performance a koncerty s tématy proti ničení životního prostředí, ekonomickému vykořisťování a politickým demagogiím, uvádí. Jde o kolektivní dílo - od Aucklandu přes Johannesburg po Los Angeles, od Bergenu po Antarktidu uspořádají místní univerzity, muzea, galerie, spolky, obce, firmy stovky kulturních podniků pro místní publikum, a Ars Electronica zpřístupní tyto aktivity mezinárodní komunitě ve webové síti…

V Linci samotném budou kromě expozic v OK, ve vnitřním městě a v umělecké univerzitě nesčetné variace „Keplerových zahrad“ v kampusu Keplerovy univerzity. Vyvrcholením bude koncertní noc 11. září na plovoucí scéně univerzity s Brucknerovým orchestrem. Podrobnosti https://ars.electronica.art.