Okamžitý vyhazov neplatí

Číšník vídeňského nóblrestaurantu si o oficiální přestávce osladil donesené jahody asi 50 gramy práškového cukru firmy a šéf Mario Plachutta ho za to osobně okamžitě propustil. Neprávem, rozhodl pracovní soud. Použití věci v hodnotě ani ne deset centů bez souhlasu zaměstnavatele není tak zásadním porušením povinnosti, aby firma nemusela dodržet  výpovědní lhůtu, řekl soud. Výpověď proto není platná.

Mario Plachutta vyhazov ospravedlňoval tím, že nejde o hodnotu zboží, ale o jednání zaměstnance. Ten šel bez zeptání do skladu a sebral tam půl kilogramu cukru, položil jej na talíř a sladil si s ním své jahody. Kromě toho prý šlo o Slováka, který přišel do Rakouska dočasně jen za prací. Ten vídeňským novinám řekl, že cukr stál na stole podobně jako pepř nebo párátka. Zaměstnanecká komora mu následně vymohla 2400 eur, které mu šéf dlužil. Bývalý zaměstnanec dodal, že by už pro Plachuttu nikdy nepracoval, přestože je určitě dobrým manažerem a úspěšným člověkem. Také práce a plat u něho byly dobré, ale takhle se prý se zaměstnanci nedá zacházet.

Zaměstnanecká komora, která o věci informovala, připomněla, že šéf této firmy jindy propustil zaměstnance proto, že se podle něho moc smál. I tato výpověď byla podle soudu neplatná. U „Plachuttů" zasahovala komora i v případě zaměstnance propuštěného v době nemoci (šéf tvrdil, že šlo o vzájemnou dohodu a odstupné že bylo započteno proti pohledávkám) a v případě lidí vedených opakovaně jako jednodenní zaměstnanci, přestože byli najímáni na celý víkend.

Ubylo insolvencí

Počet insolvenčních řízení zahájených  v Rakousku v prvním čtvrtletí poklesl proti loňsku o 1,3 procenta na 1505 případů. Pro nedostatek majetku bylo odmítnuto 644 návrhů, meziročně o 1,8 procenta méně.  Nejvíc úpadků firem přibylo ve Vorarlbersku – 60 procent, naopak nejvíc jich ubylo v Burgenladsku – 20 procent. Nejsilněji byly zasaženy branže stavebnictví a přepravy. Privátních insolvencí bylo o čtyři procenta méně – 2138. Nejvíc jích bylo ve Vídni,  kde jich na 10 000 obyvatel připadá sedm (v Horních Rakousích čtyři), píše deník OÖN.

Proč venkov dostává méně

Rakouský ministr kultury Josef Ostermayer (SP) vysvětloval lineckému listu OÖN, proč Horní Rakousy, kde žije 17 procent obyvatelstva, dostávají jen necelá tři procenta z rozpočtu na kulturu.

„Při podpoře umění a kultury nejde o to, kolika procenty daní která spolková země přispívá do státního rozpočtu. Jde o to, kde jsou zařízení, u kterých stát cítí povinnost zasahovat a podporovat je," řekl ministr. „Jsou oblasti, které se tradičně soustředily ve Vídni, od velkých muzeí po národní divadla. Tato zařízení jsou tady z historických důvodů. Vídeň totiž byla hlavním městem habsburské říše.  Kromě toho je řada nadregionálně působících uměleckých a kulturních zařízení usídlených ve Vídni, například spolkový institut podpory filmu, který ovšem podporuje natáčení v celém Rakousku. Je třeba se dívat přes okraj talíře…"

Na dotaz, proč třeba Georg Springer, šéf holdingu spolkových divadel, vydělává přes milionové deficity svých zařízení ročně 261.700 eur, říká, že dr. Springer má právoplatnou smlouvu do konce roku. Dodává, že současná zastupující ředitelka Karin Bergmannová signalizovala, že by chtěla menší plat, a hned se rozhořela diskuse, že ženy vydělávají méně než muži… „Otázkou ovšem také je, jestli za málo peněz získáte zajímavé přitažlivé osobnosti," dodává.

OÖN připomínají ještě, že Springerův Burgtheater je ročně dotován 46 miliony eur, a ministr zdůvodňuje: „Protože má odpovídající význam a velikost. Proto si také stát vzal za úkol toto divadlo v této formě udržet."