Akci inicioval spolek pro místní rozvoj. Podle starosty bylo na začátku zcela nejasné, zda se jim podaří tohoto cíle dosáhnout, ale během krátké doby se vytvořilo zdravé jádro, které svou aktivitou strhlo ostatní spoluobčany. Do akce se zapojila zhruba čtvrtina z necelých 900 obyvatel obce. „Zvlášť pilný byl Martin Poscher, který s rodinou navštívil více než 400 míst. Také starosta sám má na kontě 200 vizit.
Kam Haibašští zavítali na výletech, dovolených, při putování nebo k lyžování, všude zanechávali pozdravy ze své obce," uvádějí OÖN.

Úspěšnou návštěvu dokládala přinejmenším fotografie hainbašského občana u tabule s názvem obce. V mnoha případech kromě toho návštěvníci zaklepali na obecních úřadech a pozdravovali starostu. Ke kontrole, zda už tu nebyl nějaký spoluobčan, jim posloužila aplikace v appu. Po návštěvě požádali každou obec mailem o zaslání informačního materiálu. Tyto prospekty a pohlednice se staly součástí dokumentace projektu. Podrobnosti o něm jsou na www.unser-haibach.at. Velká mapa o rozměrech osm krát osm metrů, uvádějící, které místo navštívil který občan, bude umístěna na obecní vyhlídce. V sobotu od 19 hodin Haibašští oslaví ukončení akce setkáním v místním společenském sále.

Méně zásahů Horské služby

Horští záchranáři v Bavorsku byli v uplynulé sezoně voláni k výrazně méně zásahům než před rokem. Počet nasazení poklesl o více než čtvrtinu – ze 5417 na 3972. „Hlavním důvodem je bezesporu pozdější začátek zimy," říká v PNP ředitel služby Daniel Freuding. Kromě toho fáze sněhu byla kratší, otevřeno mělo méně lyžařských oblastí. Výletníci spíše provozovali letní aktivity než zimní sporty.

Dobrovolní záchranáři byli sice nejčastěji v akcích opět u nehod na sjezdovkách, ale „jen" ve 2548 případech (loni 3402). Asi 600krát oproti minulým 835 situacím mířili pomoci snowboardistům, 105krát (225) sáňkařům. Naopak museli zasahovat ve prospěch 37 pěších turistů, zatím co v minulé zimě jen patnácti. „Horská služba v Bavorsku, patřící Červenému kříži, má na 4000 dobrovolníků a stovky stanic v horách," dodává PNP.

Specialisty na onen svět

Bádali na moderních hřbitovech.„Ležení v rakvi na zkoušku nebo pronásledování kočky po celém hřbitově, to byly doprovodné prvky výzkumné práce pasovského sociologa Thorstena Benkela," píše PNP. Za stejně neobvyklé označuje i samotné téma – pronikání individuality do moderních míst posledního odpočinku. Ta hraje stále větší roli nejen v životě lidí, ale i po něm. Přibývá kuriózních, pompézních, něžnění či udivení vzbuzující náhrobků.

Benkel s kolegou Matthiasem Meitzlerem z Univerzity v Duisburgu-Essenu založili archiv s asi 53 000 snímky náhrobků. Zadokumentovali jako strážce mrtvých šachové nebo taneční figury, koňskou hlavu, hvězdu Mercedesu, křížovku vášnivě luštících předků s nápisem „vždycky je řešení", náhrobní kameny jako lůžko z lega či s uvedením přezdívek nebožtíků jako „Čokoládový dědeček" či „Gerald – machr", nebo zápisy ironických výroků jako „Tak už jsem pryč". Někteří zesnulí oslovují návštěvníky zdviženým prstem, že díky jejich darování orgánů jiní s pomocí boží žijí, jiní se těší ze smrti („Konečně volno!"). Příjmení zesnulých jsou na snímcích vyretušována. Není uváděna ani historie jednotlivých nápadů, i když při svých návštěvách autoři řadu motivů k těmto designům zjistili. „Nechtěli jsme se k nikomu moc přibližovat, nás zajímá společenský vývoj obecně," říká Benkel.

Důkazy pro svou tezi hledali na asi 50 hřbitovech v celém Německu, na dalších v Rakousku, ve Švýcarsku, v částech Dánska a Nizozemska. Své poznatky zpřístupnili nejen v odborných tiscích, ale i veřejnosti v knize v kapesním formátu zveřejněné v roce 2014 pod názvem „Dovolte mi, abych zůstal ležet". Tam zařadili náhrobky, které označili za sice zvláštní, ale ještě vcelku obvyklé. Prodalo se 20 000 výtisků a dostali pozvání ke stovkám přednášek, rozhovorů atd. Následovat bude publikace „Game over", v níž se koncentrovali na objekty, které i jim připadly jedinečné.