Ten je aktuálně posledním ze 130 takto vyznamenaných. Před ním jimi byli třeba Václav Klaus, Hanzelka a Zikmund, Zátopkovi, Zdeněk Burian, Jan Masaryk, Zdeněk Fierlinger, Klement Gottwald, Edvard Beneš, TGM…

Po desítky let jako vedoucí autokonstruktér a ředitel firmy Tatra konstruoval výrazné novinky vozidel a stavěl i revoluční aerodynamické T 77 a T 78 z třicátých let. Protože za války fabrika sloužila i zbrojnímu průmyslu, byl Ledwinka v roce 1945 zatčen pro kolaboraci a odsouzen na šest let. Pak byl odsunut. Zemřel v roce 1967 v Mnichově a už se tedy nedožil úplné rehabilitace čs. nejvyšším soudem v roce 1992, připomíná linecký list. Neuspěly ani pokusy o jeho posmrtné uctění v regionu jeho působení - „příliš hluboko do paměti obyvatel byla vryta jeho údajná blízkost nacistům“, uvádějí OÖN.

Podle nich uspěly až snahy Aleny Čípové, dlouholeté prezidentky Tatra Vetran Car Clubu, a Karla Rosenkranze, po řadu let ředitele Technického muzea Tatra a automobilového historika. Doba pro uznání zásluh velkého konstruktéra konečně dozrála. „S pomocí autorů knihy o Hansi Ledwinkovi a jeho synovi Erichovi vypátrali v St. Ulrichu u Steyru vnuka Hansiho Ledwinky a pozvali ho i s manželkou Roswithou do Kopřivnice k převzetí diplomu dědova čestného občanství,“ píší OÖN. Na snímku jim titul předává místostarosta Adam Hanus (repro BezirksRundschau).

Návštěva zavítala také do automobilky Tatra Trucks, kde výkonný ředitel firmy Pavel Lazar předal Hansi Ledwinkovi ml. vyznamenání „Zasloužilý Tatrovák“, které jeho dědovi udělilo in memoriam vedení společnosti.

Patron bílých ptáků

Robert Gattringer.

Robert Gattringer (60) z Baumgartenbergu v okrese Perg, už 20 let spolupracovník ochránců přírody, se v Horních Rakousích stará aktuálně o čtyři páry čápů bílých, které v zemi hnízdí. Letos odchovali osm mláďat – dva na komíně zahradnictví Luger v Greinu, tři na komíně bývalé mlékárny v areálu firmy Kastner v Bad Leonfeldenu, jedno na věži bývalé textilky v Haslachu a dvě na střeše národní školy v Saxenu (na dolním snímku). Ze Saxenu už junioři odletěli před dvěma týdny, na místě zůstávají rodiče a podle Gattringera využívají času před svou cestou k vylepšení hnízda.

OÖN uvádějí, že do zimních útočišť v Africe putují čápi asi dva měsíce. „Protože jsou jako ,plachtaři´ odkázáni na teplé stoupavé proudy nad souší, oblétávají Středozemní moře a nepodnikají žádné dlouhé trasy přes otevřené moře. Ti hornorakouští létají přes Maďarsko, Bospor a Turecko směrem na východní a jižní Afriku,“ píše deník.
V celém Rakousku hnízdí asi 350 párů těchto ptáků, především v Burgenlandsku. Horní Rakousy jsou jen okrajovým územím. Mláďata se líhnou začátkem května. Krmena jsou červy, ale za sucha musejí rodiče často nouzově „sáhnout“ i po hadech, což bývá pro mladé doslova velké sousto. „Gattringer v Saxenu viděl, jak se mládě hadem téměř udusilo – starý mu jej jen tak tak včas vytáhl z hltanu,“ píše list. Dospělí čápi hledají potravu v okruhu až deseti kilometrů. Procházejí vlhké louky, nahánějí myši, svou hlavní potravu, ale v jídelníčku mají i žáby a kobylky, při záplavách rybičky…

Čapí rodinka na škole v Saxenu.

První týdny nepřežívá polovina mláďat. Největší problém je počasí, především vlhko, říká Gattringer. Proto jejich opatrovníci věnují velkou pozornost vybavení nabízených hnízd: železné konstrukce košů propouštějící vodu, v průměru kolem 130 centimetrů, které vyrábí zkušený zámečník z regionu. Vyplétány jsou vrbovými pruty, na jaře bývají postříkány vápnem, „aby hnízdo vypadalo jako už používané, což je pro staré čápy dělá atraktivními“. Před příletem v březnu jsou hnízda čistěna.

Když je mladým asi 25 dnů, začíná Gattringer s kroužkováním. „Když se k nim člověk přibližuje, stavějí se mrtvými, takže se jim dají připevnit šestiboké plastikové kroužky na nohy,“ popisují OÖN. Tato označení jsou „osobními průkazy“ čápů, z nichž se dá vyčíst, jaké louky vyhledávají, kudy vedou jejich lety a zda se ze zimošť vracejí. Zjištěná data předává Gattringer dál, BirdLife a zemskému resortu ochrany přírody. „Jen čtyřicet procent mladých čápů dokáže vrátit se zpátky,“ říká.

Přibylo trestných činů

Od ledna do června bylo v Rakousku zjištěno 240 159 trestných činů, o 4,8 procenta víc než loni za stejnou dobu, píší OÖN. Na růstu má největší „zásluhu“ internetová kriminalita, které v pololetí přibylo padesát procent. Enormní zvýšení zaznamenala pornografie s nezletilými. Policie očekává, že letos dostane celkem přes 1700 oznámení. Loni jich bylo „jen“ 1161. Velkou část z nich tvoří tzv. sexting, kdy snímky šíří mladiství mezi sebou po internetu nebo mobilech. Kvóta objasnění trestné činnosti je zatím 51,7 procenta, loni v prvním pololetí byla 54 procent. Ministerstvo vnitra očekává, že další pachatelé ještě budou odhaleni. Ze šest měsíců zatím bylo zjištěno 159 197 podezřelých. Cizinců z nich bylo stejně jako loni 41 procent. Nejvíc jich bylo z Německa (6692), Rumunska (6689), Srbska (6041), Turecka (4125) a Afghánistán (3414).

Zneuznaný kutil

Seidla-Express.

Nejspíš celé měsíce pracoval 18letý mladík z Zirndorfu v okrese Fürth na elektrovozidle vlastní konstrukce. „Při první zkušební jízdě v neděli večer ale narazil na policii, a ta ho stáhla i s jeho ,přepravníkem pivních beden´ z provozu,“ píše PNP. Dodává, že chlapec jel sice po chodníku, ale podle policejní zprávy „definitivně rychleji, než policie dovoluje“. Podvozek vozítka tvořila čtyři kola, dřevotřísková deska a dvě prázdné pivní přepravky. O komfort sezení se staralo kovové sedátko na bedýnce od piva. Pohled do interiéru odhaloval zjevnou elektronickou dovednost mladíka. Pod sedačkou byl akumulátor, který poháněl dva elektromotory na každém kole. Do předních bedýnek bylo vestavěno fungující signální zařízení amerických policejních aut, pamatováno bylo i na přední a zadní světla, popisuje list a cituje z policejní zprávy: „Osvětlení ale bylo také jediné, co alespoň přibližně odpovídalo předpisům o silniční dopravě.“

Kutil nazval svůj pojezd "Seidla-Express" – po franckém výrazu "Seidla" pro půllitr piva. „Prohlásil hrdě, že jeho stroj by dokázal pětadvacet kilometrů v hodině, ale on že jej ,utlumil´ na deset,“ pokračuje PNP. Dodává, že vozidla rychlejší 6 km/h, která se chtějí účastnit veřejného silničního provozu, musejí projít povolovacím řízením včetně vyřešení pojištění a daní, ale v praxi by prý takovýto unikát papír sotva získal. „Proto musel tento řidič odejít domů pěšky a svůj vůz za sebou táhnout na provázku. Teď se bude zodpovídat za jízdu bez oprávnění a za porušení zákonů o povinném pojištění a o provozu motorových vozidel,“ končí deník.