Oficiálně zařízení otevřeli 10. ledna zemský hejtman Thomas Stelzer a prezident lyžařského svazu Peter Schröcksnadel. Lanovka s 56 kabinkami a s mezistanicí v polovině stoupání nahradila přes 50 let staré vleky. Je v provozu od 8. prosince. Byla vybudována nákladem 10,5 milionu eur. Dolní stanice je vedle parkoviště Skiarény Hochficht. U mezistanice je areál pro začátečníky a hostinec s názvem „K přežití“.

Nebezpečné vodní dýmky

14letý z Braunau si v šiša baru v Mattighofenu objednal vodní dýmku s melounovou příchutí. „Že to nemohl, protože pro kouření šiši je věková hranice 16 let, o to se nikdo nestaral,“ napsaly OÖN. Po několika tazích se mu udělalo špatně. Chtěl s kamarádem odejít na toaletu, ale cestou omdlel. Při pádu utrpěl těžký otřes mozku a odvezli ho do nemocnice. Mladíci a provozovatel baru byli obviněni z přestupku.

Druhý linecký deník Volksblatt dodal, že vodní dýmky chutnají podle příměsí i po pomerančích, višních, banánech nebo čokoládě. „Tím jsou velmi nebezpečné, protože tak budí dojem bezpečnosti produktu, i když před ním lékaři varují už dlouho,“ uvedl list. Příchutě přitahují další mladé. „Účinnost vodní dýmky je srovnatelná s deseti cigaretami vykouřeným jedna za druhou, nebo se dvaceti cigaretami během sedmi hodin,“ říká ve Volksblattu Bernd Lamprecht, primář plicního oddělení Keplerovy kliniky v Linci. Protože je tabák chlazen vodou, není spalován, ale pouze doutná, takže se zvyšuje koncentrace oxidu uhelnatého, a ten vede k nedostatku kyslíku v těle. Kromě toho přicházejí do plic chrom, nikl nebo olovo. To, a vysoká koncentrace oxidu uhelnatého v krvi, podle Lamprechta vysvětluje příhodu mladíka z Braunau. Několik podobných případů ročně končí na plicním v Med Campusu III.

Pro experta na drogovou závislost Kurosche Yazdiho, primáře klinické psychologie, je důležité mladistvým ztížit přístup k vodním dýmkám. S ovocným aroma cíleně oslovují i ty, které jinak chuť tabáku neláká. Yazdi vidí v šiša-kultuře pokus udělat kouření opět „cool“. „Desítky let jsme pracovali na tom, aby tuto image ztratilo, ale šiša mladým opět dveře do světa nikotinu otevírá,“ míní.

Až moc ochoten pomáhat

Franz B., bývalý farář v Altmünsteru (okr. Braunau), se před rokem tak snažil pomoci farníkovi, který padl do nouze, že pro něho „vyplundroval“ vlastní konto, pak si vzal úvěr a půjčil si peníze od členů obce a ze sociálních fondů dvou far, popisuje Volksblatt. Nakonec to bylo 200 000 eur. Státní zastupitelství ve Welsu duchovního stíhalo pro podezření ze zpronevěry a diecéze v Linci ho postavila mimo službu.

Způsobená škoda už je zcela uhrazena a stíhání podmíněně zastaveno. Obžaloba Franzi B. navrhla odklon – odpracovat 120 hodin v pečovatelském domově seniorů. „Jakmile bude tato obecně prospěšná práce vykonána v plném rozsahu, bude vyšetřování zastaveno definitivně,“ řekla mluvčí zastupitelství Birgit Ahamerová. Diecéze zatím čeká, až bude případ trestněprávně uzavřen. Obviněný nyní vypomáhá na jiných farách.

Přetahují se o hadry

Kdo nechce staré šatstvo zpeněžit za pár eur na bleších trzích či v second-handech, uloží je do kontejnerů odpadových služeb. Sotva kdo z nich si pomyslí, jaká konkurence na tomto trhu panuje, píše PNP.

„Je to nádrž se žraloky," říká v listě Heino Jahn, vedoucí zemské skupiny ve Svazu komunálních podnikatelů. Jako u ostatních odpadů, které ještě mohou vynést nějaké peníze, chce i s touto komoditou uspět mnoho aktérů.

Podle zemského úřadu pro životní prostředí je ročně nasbíráno asi 53 500 tun starého textilu, tedy 4,4 kilogramu na občana. Vedle podnikatelů a komunálních sběren vstupují do „kšeftu“ i charitativní zařízení. „A největším problémem je mnoho ilegálních sbíračů, kteří jednoduše někde protiprávně postaví kontejner a věci do něj odložené zpeněží,“ říká Jahn.

„Kdo má ovšem právo na staré oděvy, které jsou po vytřídění dále prodávány například ve východní Evropě nebo Africe, není jednoznačně upraveno,“ pokračuje pasovský list. „,Podnikatelský sběr´, jak to označuje zákon, je sice v zásadě možný, ale musí být oznámen příslušnému úřadu a jím povolen. Nesmí přitom ohrozit veřejnoprávní likvidátory odpadu, což by nastalo třeba v případě, že by je privátní aktivity připravily o moc peněz. Případné spory pak řeší soudy…“

Legálně umístěných kontejnerů na staré šatstvo je v Bavorsku asi 7000. Branže odhaduje, že čtvrtina až třetina vyhozených věcí „mizí na šedém trhu“. „Piráti“ postaví kontejnery ilegálně přes noc, falešné symboly Červeného kříže na nich sugerují dojem, že slouží dobrému účelu, a na udávaných telefonních číslech se nikdo neozývá. Zakrátko nádoby zase mizí.

Stromky pro slony

Stádo slonů ve vídeňské zoologické zahradě Schönbrunn si v úterý pochutnalo na obzvlášť dobré snídani – na vánočních stromcích. „Samozřejmě jim zvlášť ,šmakují´ čerstvé jehličí a malé větvičky, ale ,opucují´ strom do čista až na tlustý kmen,“ říká ředitelka Dagmar Schratterová. Tlustokožcům „padl za oběť“ po rozřezání i 80 let starý a 18 metrů vysoký smrk, který šest týdnů zdobil vánoční trhy před zámkem Schönbrunn. „Vánoční strom je pastvou pro oči a lahůdkou zároveň,“ řekl Rudolf Freidhager, přednosta rakouských spolkových lesů, které strom věnovaly – pro slony byl prý delikatesou. Slavnostní pochoutku, asi 150 menších jedliček, dostali „od vánočních stolů“ kromě dalších také nosorožci, zebry, buvoli a sobi, uzavírá list.

15 mrtvých chodců

Při dopravních nehodách v Horních Rakousích loni přišlo o život patnáct chodců, nejvíc ze všech spolkových zemí, informuje Volksblatt. Dvě třetiny havárií se stalo na územích obcí. Každá třetí oběť byla starší sedmdesáti let. Negativní primát patřil Horním Rakousům i v letech 2016 a 2015 – se 16 a 19 mrtvými.

Nemají na pohřeb

21.500 lidí v Německu nemělo loni dost peněz na pohřbení svých příbuzných a musely je podpořit sociální úřady, píše PNP. Obcím vznikly tzv. sociálními pohřby náklady 60 milionů eur. Nejvíc jich bylo v Severním Porýní-Vestfálsku (3757), což tamní obce stálo 16,9 milionu eur, dále v Bádensku-Württembersku (2311) a Bavorsku (2207 – pro obce 6,6 milionu). Obce o výši pohřebních „dotací“ rozhodují samostatně, podle místně obvyklých nákladů důstojného pohřbu, proto se čísla ve státě liší. Před převzetím nákladů obcí jsou přezkoumávány majetkové poměry pozůstalých. Také v minulých letech bylo obecních pohřbů vždy víc než 20 000.

Pasov se „nafukuje“

Město Pasov mělo k 31. prosinci 2016 přes 50 000 obyvatel, přesně 51 074, což je nejvíc za posledních dvacet let, informují PNP. Ještě před sedmi roky město bojovalo o bonus za 50 000 občanů, ale dosáhlo jen 48 649. Podle starosty Jürgena Duppera byly pro další růst rozhodující zvyšující se nabídka bytů a zlepšení infrastruktury. „Drobná vylepšení“ přinesly také nabídky dotací na dráhu či do divadel přespolním a studentům, kteří si Pasov zapíší jako první adresu.

Zvědaví socdem

Poslanci sociální demokracie podali loni v bavorském sněmu nejvíc interpelací k vládě země – 1226, informuje PNP. Následují Zelení se 665 dotazy a Svobodní voliči se 484. Zvolení za CSU interpelovali 45krát, což podle mluvčího sněmu není překvapivé, protože otázky na členy vlády jsou „klasickým opozičním instrumentem“.

Přitvrdí na běžence?

Rakouský ministr vnitra Herbert Kickl (FPÖ) kritizoval ve středu 10. ledna vysokou kriminalitu uprchlíků a oznámil tvrdší postup vlády proti nim, píší OÖN. Podle Kickla počet podezřelých cizinců ze spáchání trestného činu stoupl meziročně o třináct procent. Obzvlášť vysoký podíl podle něho připadá na žadatele o azyl. Kolik jich bylo odsouzeno, nemohl říci, to je věcí ministra spravedlnosti. „Ujistil ale, že na takový vývoj kriminality odpoví ,velmi, velmi přísnou azylovou politikou´,“ uvedl list. Mimo jiné chce povinnosti běženců zostřit tak, aby se nemohli vyhýbat rentgenovým vyšetřením ke zjištění skutečného věku.

Kocour se projel

Projížďku kocour přežil.Zdroj: Deník/repro

Kocouru Tonymu z Tögingu (okr. Altötting) začal nový rok hrůzným zážitkem se šťastným koncem, píše PNP. „Zvědavý pokojový ,tygr´ vlezl v noci na 1. leden do bloku motoru auta své paničky a dostal se do polohy, z níž nemohl dál ani zpátky,“ líčí list.

Když šla mladá paní k vozidlu, slyšela zvířátko hlasitě bezmocně mňoukat, ale nemohla určit jeho pozici. „Myslela jsem, že sedí někde na stromě a nemůže dolů,“ řekla. Teprve když kočičí křik neutichl ani po krátké jízdě do města, podívala se pod kapotu, ale uviděla jen kousek Tonyho kůže. Odjela ke známému, který vyjmul baterii, ale kocour byl dál „v zajetí“. Ani vyrozumění pracovníci odtahové služby, automotoklubu či policie neuměli pomoci. „Nakonec byli alarmováni místní hasiči, a těch přijelo v novoročním časném ránu hned třináct. Tonyho pak vysvobodili…“