Narodila se v roce 1933 v Linci. Dva roky nato jí zemřela matka při porodu syna. Vyrůstala bez otce na statku ve štýrském Weissenbachu, kde maminka sloužila. Ona sama od dětství kosila na horských lukách, kde se jako 19letá poznala s Josefem. Vzali se za dva roky v kostelíku v Unterlaussa a v témže roce se jim narodil Josef mladší, po něm Christa a Edwin. „Až do elektrifikace Mooshöhe roku 1957 jsme měli petrolejové lampy a žehlíčku s dvířky na žhavé uhlíky. Pak jsme si hned koupili rádio, za další dva roky televizor,“ vzpomíná. Na telefon do domu čekali až do roku 1970. Manžel byl velitelem hasičů v Unterlaussa a obec Weyer mu zaplatila přípojku, aby byl dosažitelný.

Když důlní činnost v místě zanikla v důsledku levnější těžby hliníku v jižní Americe a 130 horníků přišlo v roce 1964 o práci, zůstali rodiče Fuxjägerovi nahoře, synové se začali učit 75 kilometrů odtud ve Steyru a každý týden ji jezdí navštívit. Christa se provdala do Montafonu. Manžel paní Ottilie zemřel před šesti lety, předposlední obyvatelka Mooshöhe, její švagrová Frieda, předloni. Zvykla si na samotu: „Hádám se tu jen se svým kocourem,“ žertuje. V létě tudy jezdí cyklotursté, v zimě je ale úplně sama – to v Mooshöhe měří každý den pro zemskou vládu výšku sněhu. „Za to dostávám o Vánocích 600 eur,“ vypráví.

Každou středu jezdí řezníkova dcera Kathrin Moserová z Windischgarstenu s chladicím autem 25 kilometrů přes průsmyk Hengst do odlehlé Unterlaussy se 200 obyvateli, která je z hornorakouského Ennstalu dosažitelná jen přes Štýrsko. Zásobuje i paní Ottilii. Každý čtvrtek za ní přijíždí pekař z Alternmarktu. Na otázku, jestli se mu to vyplatí, říká: Mám ji nechat umřít hladem?!

Paní Fuxjägerová vaří v kamnech na dřevo. „V kuchyni je horko, ale v obýváku mi v zimě omrzaly prsty nohou,“ říká. To se změnilo, má nový infrazářič. „Žena, která má sedm voučat a čtyři pravnoučata, žádná další přání nemá, kromě toho, aby jí rodina zůstala zdravá. Její lékař říká, že se dožije stovky, ale tak dlouho by tu prý nechtěla být, směje se,“ uzavírají OÖN.

Putina pozvala spontánně

Rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová (FPÖ) se pro rádio Ö1 poprvé vyjádřila k obsáhle diskutované účasti ruského prezidenta Vladimíra Putina na její svatbě. Uvedla, že Putina pozvala „absolutně spontánně“. Užší vztah k němu nemá a pověst Rakouska v Evropské unii jeho návštěvou podle ní nebyla pošramocena.

Řekla, že začátkem června pozvala na svatbu „kolegy ve vládě a také samozřejmě prezidenta, protože se to slluší“. Večer 5. června, kdy byl ruský prezident na návštěvě ve Vídni, vyslovila pozvání spontánně i jemu, prý ve smyslu, že mu představí svého milého. 19. července byla vyrozuměna o Putinově příslibu účasti, s čímž „skutečně nepočítala“.

Přes vysoká bezpečnostní opatření, která si nášvtěva státníka vyžadovala, svatbu dál koncipovala jako privátní slavnost. Sňatek 18. srpna byl prý skutečně hezkou oslavou, „která měla pozitivní vedlejší dopad i na rakouský turismus“. „Zpravodajství o ní nebylo jen negativní, ukázalo, jak se v Rakousku slaví svatba a představilo hezkou krajinu,“ uvedla.

Kritiku svého pokleknutí na konci tance s Putinem vehementně odmítá: „Ruský státník se předtím uklonil a já na tuto úklonu odpověděla pokleknutím. To pak bylo v komentářích hodnoceno jako akt podřízenosti, jako padnutí na kolena před někým, ale kdo mne zná, ví, že se nikomu nepodřizuji.“

Delší vztah nebo dokonce přátelství ji s Putinem nespojuje. „Něco jako přátelství nevzniká tak rychle. Vedli jsme pár rozhovorů, zajímal se o můj pohled na určitý vývoj na Blízkém Východě a názory jsme si vyměnili,“ uvedla. Je přesvědčena, že osobní kontakty nositelů odpovědnosti napomáhají „právě ve složitých situacích, které bezesporu máme s Ruskem z různých důvodů“, vytvořit základ důvěry.

Čilá zásahovka

Ilustrační foto.Zdroj: Deník/repro

Pohotovostní neboli zásahová jednotka hornorakouské policie se stará od 12. července 2017 o větší bezpečnost v takzvaných kriminálně horkých bodech jako linecké Hlavní nádraží, parky nebo fotbalové zápasy, řekl zemský policejní ředitel Andreas Pilsl listu Volksblatt. 30 kmenově sloužících a 20 personálních kádrů od té doby zasahovalo ve více než 1300 nasazeních, z toho v 702 v Linci. Zatkla 89 osob a 39 pomohla zadržet kolegům. Provedla 10 234 identifikací a 4379 tělesných prohlídek. Služba v zásahovce trvá půl roku, pak se mladí „po zkoušce ohněm“ vracejí na svá původní působiště.

Mladí premiéři nevadí

Dva měsíce před zemskými volbami v Bavorsku požadují Zelení zrušení podmínky minimálního věku pro úřad bavorského ministerského předsedy, píše PNP. „To, že v zemi pořád ještě musí být premiér starší 40 let, už není v dnešní době přiměřené,“ řekl špičkový kandidát této strany Ludwig Hartmann.

Zelení byli v posledních průzkumech druhou nejsilnější politickou stranou v Bavorsku po CSU. Předsedkyně jejich poslaneckého klubu Katharina Schulzeová by se svými 33 lety věku nemohla být podle ústavy zvolena předsedkyní vlády. „Voliči jsou sami schopni vybrat strany a sdoby, kterým pro takové funkce věří bez ohledu na věk,“ řekl Hartmann, kterému bylo 20. července čtyřicet. Nevylučuje vládní koalici s CSU. „Ve srovnání s FDP nebo Svobodnými voliči bychom pro ni mohli být jistě nejobtížnějším partnerem, ale o spravedlivé a ekologické politice je s námi vždycky možné mluvit. Autoritářskou nebo protievropskou politiku naopak nepovedeme,“ řekl.