Je vůbec možné, aby se křehká dívka ubránila násilníkovi, který má mnohem větší sílu? Je to těžké. Velmi těžké. Ale není to nemožné. Ženy a dívky, které chtějí být připravené, vyhledaly kurz sebeobrany, který vychází z bojového stylu krav maga.
Sobotní výuka sebeobrany pro ženy začíná nenápadně. První cvičení vypadá jako hra na babu. Děvčata se honí po tělocvičně a mají za úkol se chytat vzájemně za kolena. To je ale jen rozcvička. Následují techniky, při kterých se učíme vymanit z úchopů útočníka. Na sílu se nelze u žen příliš spoléhat. Proto se dívky učí využívat švihu a správného směru pohybu.
close
info
Zdroj: Deník / Radka Doležalová
zoom_in
Cvičení přitvrzují a jsou velmi vysilující. Kdo nemá svaly, musí mít informace. Proto velkou část přednášky věnuje Jindřich Petřík výkladu o tom, jak se přímému kontaktu s útočníkem pokud možno vyhnout. Zdůrazňuje důležitost vnímání svého okolí. „Zásadní je schopnost vyhodnotit riziko a včas zareagovat. Naprostá většina obětí si před útokem říkala: Mně se to nemůže stát. Tohle si myslet, je velká chyba," apeluje cvičitel na své svěřenkyně ne proto, aby je vystrašil, ale aby je naučil riziko nepodceňovat.
„Rozhlížejte se kolem sebe. Když žena někam jde, když si někam sedá, musí vnímat, co se děje kolem ní. Věřte svým instinktům. Nestyďte se jim naslouchat a považovat někoho za nebezpečného. Svůj šestý smysl využívejte a nikdy nic nepodceňujte. Do nebezpečné situace je nejlepší se vůbec nedostat. Nechoďte v noci samotné, vyhýbejte se, když to jde, problémovým částem města, sídlištím, parkům. Je lepší jít u silnice, kde jezdí auta a autobusy, než jít v noci po klidné pěší zóně. A pokud přece jen ke konfliktu dojde, mějte navrch, buďte o krok napřed, připravte se. Ve chvíli, kdy o útočníkovi vím a nejsem překvapený, tak nezamrznu a můžu správně a s rozmyslem zareagovat," vysvětluje Jindřich Petřík základní pravidla, která zní sice jednoduše, ale ne každý se jimi v běžném životě řídí.
Po přednášce je čas na další nácvik. Ve chvíli, kdy cvičení přechází na žíněnku, se snažíme se vymanit z pevných úchopů útočníka. Ten má ale velkou váhovou převahu. Uvědomujeme si víc než dobře, jak dobré je se na zem do přímého boje vůbec nedostat. Nepřestáváme se snažit držet si útočníka od těla všemi dostupnými prostředky. Kopání a bušení je ale velmi namáhavé. Po krátkém zápasení s instruktorem zabaleným v chráničích je zjevné, že rady o předcházení rizikům jsou víc než důležité.
close
info
Zdroj: Deník / Radka Doležalová
zoom_in
Nejlepší bude uposlechnout rad o používání pepřového spreje. „Po takovém kurzu si často ženy minimálně pořídí pepřový sprej. A začnou ho také správně nosit. Pořídit si pepřák, je to nejjednodušší a nejlevnější. Snadno se nosí a má dobrý účinek. Je to takový základ. Mít ho ale v kabelce nestačí. Pokud například dívka někam v noci sama jde, měla by ho mít připravený v kapse. A vědět jak ho použít," připomíná cvičitel. Ve chvíli, kdy vystříká pro názornost trochu pepřového spreje na toaletách do umyvadla a všechny pocítíme, jak nepříjemné štípání v očích i v nose je, věříme, že tento nástroj dokáže leccos vyřešit. „Některé ženy nosí i teleskopický obušek nebo i pistoli, ale to vyžaduje mnohem důkladnější výcvik. Naštěstí jsem ještě neslyšel o žádné ženě, která by své zkušenosti z kurzu sebeobrany musela využít v praxi" zmiňuje instruktor.
Ženy se prý rády hlásí hlavně do časově omezených kurzů. Dlouhodobě na tréninky nedochází. Někdy se dívky ostýchají cvičit společně s muži. To ale není případ Moniky Zahradníkové. „Chodila jsem cvičit sebeobranu už dříve, dneska jsem přišla, abych to ukázala i mé dceři. Cvičit krav maga mě moc bavilo, kvůli zranění jsem ale přestala.V minulosti jsem měla negativní zkušenost s napadením. Pak byla nejhorší ta nejistota. Díky cvičení krav maga jsem získala znovu sebedůvěru a pocit, že bych se dokázala alespoň trochu bránit. Přestala jsem se bát a víc si věřím. Dceru jsem sem vzala, aby se dokázala lépe ochránit. Nikdy nevíte, co se může stát. Stačí, že chodí do baru a jsou tam opilí kluci. Cvičení sebeobrany je pro mě dobré i v tom, že se při něm hezky vybiju. Ode dneška se můžeme s dcerou poprat i doma, síly budou vyrovnané. Doteď jsem dceru přeprala," směje se Monika Zahradníková, která se svojí dcerou Nikolou bojuje opravdu s vervou.
close
info
Zdroj: Deník / Radka Doležalová
zoom_in
A jak se líbí lekce sebeobrany dceři Nikole? „Říkala jsem si, že si uděláme jiný večer, než válení u televize. Ale teď jsem nadšená. Asi v tom budu pokračovat. Je to hodně aktivní, zábavné a hlavně užitečné. Také jsem si ráda vyzkoušela to, co mamka cvičí už delší dobu. Doufám, že to nebudu v životě potřebovat, ale určitě je dobré být připravená," shrnuje Nikola Zahradníková.
Svoji spokojenost s lekcí sebeobrany neskrývá při odchodu ani další z účastnic. „Moje očekávání kurz splnil. Překvapilo mě, že jsem dokázala trochu držet krok s mladšíma holkama. I když je jasné, že v mém věku mám větší obavu z nějakého zranění a nepouštím se do nějakých krkolomností. Pár fíglů si do života ale odnáším," uzavírá Stanislava Brůhová.
S pocitem úplného fyzického vyčerpání odchází asi většina účastnic. Odnášíme si ale i něco mnohem důležitějšího. Základní teoretické, ale hlavně i praktické informace, které mohou přispět k větší bezpečnosti. Je už na každé, jestli na toto minimum dále naváže a bude se dál cvičit a vzdělávat.
close
info
Zdroj: Deník / Radka Doležalová
zoom_in
